Made in Česko: První zmrzlinu vyráběl podle YouTube. Dnes se na Ještě jednu Jakuba Gavora stojí fronty a dotáhl to až za zmrzlinové Oscary ve Vegas
Nová podcastová série Blesku Made in Česko představuje příběhy lidí, kteří vybudovali úspěšné české značky. Prvním hostem se stal zakladatel zmrzliny Ještě jednu Jakub Gavor. Ten popsal, jak se ze studenta stavební školy stal zmrzlinářem, který se letos probojoval až na světové finále Gelato Festival World Masters v Las Vegas. A nechyběly ani historky o vyčerpaném kontokorentu, o tom, jak a proč jeho zmrzlinový sen málem splaskl, nebo o zmrzlině, která chutnala jako kaše s uzeným.
Když se Jakuba Gavora zeptáte, jestli odjakživa snil o tom, že bude vyrábět zmrzlinu, odpověď je jednoduchá - vůbec ne. Vystudoval střední stavební školu a byl přesvědčený, že z něj jednou bude stavař nebo architekt. Po nástupu na vysokou ale zjistil, že to není cesta pro něj, studium ukončil a během roční pauzy nastoupil na brigádu do brněnské prodejny sýrárny Gran Moravia.
Právě tam se jeho život obrátil úplně jiným směrem, když se na pobočku dostal stroj na výrobu zmrzliny. „Většina kolegů ho nechtěla obsluhovat, protože byl drahý a náročný na údržbu, měli z toho respekt. Já jsem se toho naopak chopil,“ vzpomíná v podcastu. Tehdy ho poprvé napadlo, že by výroba zmrzliny nemusela být tak složitá ani doma. Ve sdíleném studentském bytě tak začal experimentovat podle návodů na YouTube. „Bylo to metodou pokus-omyl. O zmrzlině jsem prakticky nic nevěděl,“ přiznává. Ironií osudu se všechno odehrávalo na Minoritské ulici, přesně tam, kde dnes stojí jedna z prodejen Ještě jednu. První várky zmrzliny tak vznikaly doslova ve studentské kuchyni a právě s nimi začal objíždět food festivaly a různé pop-up akce.
Zásadní zlom ale přišel až po třídenním kurzu v Itálii. Ten tehdy stál kolem 30 tisíc korun, což byla pro mladého studenta obrovská částka. „Naštěstí jsem měl vždycky spořivou přítelkyni, dnes už manželku. Ta byla můj největší fanoušek a hodně mi pomohla,“ směje se Gavor. V Itálii se do zmrzliny definitivně zamiloval a po návratu měl jasno. Chtěl vlastní zmrzlinárnu.
Jenže pak přišlo vystřízlivění. „Počítal jsem s rozpočtem okolo 300 tisíc korun. Když mi ale přišly první kalkulace na základní vybavení, sumy se pohybovaly okolo čtyř milionů. Myslel jsem si, že je to nějaký vtip. Nebyl,“ vzpomíná na dobu, kdy vzal jeho sen málem za své. Ale nevzdal se, veškeré vybavení sháněl po bazarech a objížděl republiku kvůli starým strojům, které postupně dával dohromady.
Krupicovou kaši nechtěl, zákazníci ji milují
Nakonec otevřel první provoz ve sdílených prostorách s kavárnou, později už vlastní zmrzlinárnu právě na Minoritské ulici. Ani tehdy to ale nebylo zcela bezstarostné období. „Den před otevíranou jsem měl na osobním účtu vyčepraný kontokorent a na firemním účtu zbývalo posledních 1700 korun. Čekali jsme na první tržbu, abychom vůbec mohli nakoupit suroviny na další den,“ přiznává. První den ale dopadl dobře a podnik se začal rychle rozjíždět.
Jedním z poznávacích znamení Ještě jednu jsou netradiční příchutě inspirované českými dezerty. Vedle tradiční pistácie a vanilky tak zákazníci milují třeba krupicovou kaši, jahodové knedlíky nebo borůvkový koláč. Právě krupicová kaše se stala jednou z největších hvězd nabídky. „Tu jsem já paradoxně vůbec dělat nechtěl, vymyslela ji moje žena. Já jí tvrdil, že to přece nikdo nebude jíst,“ usmívá se zpětně svému omylu.
Na otázku, jestli se dá zmrzlinou dobře uživit, odpovídá bez vytáček. „Určitě ano. Žijeme si nadstandardně, ale nejde jen o peníze. Největší radost mám z toho, že je to pozitivní podnikání a lidem dělá radost. Že za tu spoustu práce ale přichází i dobrá odměna, to je samozřejmě taky důležité,“ říká Gavor. Značka Ještě jednu už dávno překročila hranice Brna a letos se dostala dokonce až na zmrzlinové Oscary v Las Vegas mezi 34 nejlepších zmrzlinářů světa. Přestože na medailové umístění nedosáhl, bere Jakub účast jako obrovský úspěch a zkušenost.
Jaké má zakladatel Ještě jednu další plány? Je jich dost. V dohledné době chystá například vlastní řadu nanuků. A dokáže si představit, že by jednou Ještě jednu prodal? „Samozřejmě mě to stálo strašně moc úsilí a člověk se něčeho takového vzdávat nechce. Na druhou stranu vím, že život je nevyzpytatelný a může se stát, že Ještě jednu skončí. Umím si představit život i bez zmrzliny, ale doufám, že to ještě dlouho nenastane,“ uzavírá.
Jak vznikl název Ještě jednu? Proč mají jejich prodejny otevírací dobu od 11:33 do 19:39? A jak zvládli covid nebo další překážky na cestě k úspěchu? To všechno se dozvíte v premiérovém díle nové podcastové série Made in Česko.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.