„Z dětské pornografie na Discordu jsem se pozvracela,“ říká investigativní novinářka Apolena Rychlíková

Přestože je dnes Apolena Rychlíková spojována s nejvýraznějšími investigativními kauzami posledních let, sama říká, že se k tomuto typu novinařiny dostala pozdě – až kolem třicítky. „Předtím jsem psala hlavně komentáře nebo sociální reportáže. Do investigativy jsem přišla poměrně pozdě, proto je jasné, že bych se nikdy nemohla věnovat například politické investigativě. Na to jsem prostě neměla vybudovanou potřebnou síť kontaktů,“ vysvětluje. Přiznává ale, že ji vždy poháněla zvědavost a chuť dostat se pod povrch věcí.

Na otázku, kterou ze svých známých kauz považuje za nejdůležitější, odpovídá, že každá pro ni znamenala něco jiného. „Kauza Dominika Feriho byla přelomová. Přispěla k redefinici znásilnění a myslím, že změnila i způsob, jakým se v Česku o sexualizovaném násilí píše,“ zamýšlí se Apolena. Naopak kauzy jako Discord nebo OnlyFans jsou podle ní výjimečné tím, že je od začátku do konce zpracovávala sama. „Byly to situace, kdy jsem si řekla, že mi něco nesedí, a začala jsem to rozplétat, což někdy trvalo třeba i rok,“ dodává.

V případě kauzy Dominika Feriho podle ní vše začalo informacemi, které kolovaly v pražských kruzích pouze jako nepotvrzené drby. Teprve po jednom veřejném příspěvku na sociálních sítích se společně s kolegou Jakubem Zelenkou rozhodli začít informace ověřovat. „Je to v něčem podobné policejnímu vyšetřování. Dostanete první indicii a postupně ji rozplétáte,“ popisuje. Po zveřejnění prvního článku zároveň redakce vyzvala další možné oběti, aby se ozvaly. „A přesně to se stalo. Začalo se to nabalovat,“ říká novinářka.

Odešla z korporátu a začala uklízet nahá. „Lidé si mysleli, že jsem se zbláznila. Já ale našla díru na trhu,“ říká Lenka

Rychlíková přiznává, že za roky práce udělala i chyby. „Určitě jsem se někdy nezachovala úplně dobře a zpětně mě to mrzí,“ kaje se. Právě proto dnes podle svých slov s lidmi komunikuje maximálně otevřeně. „Na začátku vždycky říkám, jaká rizika může zveřejnění přinést. Ptám se, jestli jsou na to opravdu připravení,“ tvrdí.

Práce jí posunula hranice

Psychicky náročné ovšem podobné kauzy nejsou jen pro přeživší, ale i pro novináře samotné. Jednou z nejnáročnějších zkušeností pro ni byla práce na kauze Discord. Šest týdnů strávila v uzavřených online komunitách a denně jejich obsahem procházela dlouhé hodiny. „Některé věci člověk z hlavy nikdy nevymaže. Když jsem viděla explicitní videa sexualizovaného násilí na dětech, pozvracela jsem se,“ říká v podcastu.

Současně si uvědomila, že dlouhodobý kontakt s podobným obsahem posouvá hranice vnímání. „To, co mě šokovalo na začátku, bylo po několika týdnech skoro normální. A právě tehdy mi kolegové řekli, že už musím ven, že už se tam nic dalšího nedozvím,“ vzpomíná. Práce ovlivnila její vlastní psychiku v mnoha ohledech. „Rozhodil se mi spánek a přišly i paranoidní představy,“ přiznává. Vzpomíná, že po měsících práce na Discordu chodila po ulici a přemýšlela, kdo z lidí kolem ní může vést dvojí život. „Nejvíc jsem se bála, že tam narazím na někoho, koho znám. Že někdo, koho běžně potkávám, tajně páchá něco takového,“ popisuje. Dodává, že překonat tuto ztrátu důvěry vůči okolí trvalo dlouhou dobu.

Sex bez zábran a několikadenní večírky pod vlivem drog. Co se děje na chemsex akcích?

Podle Rychlíkové je důležité mluvit také o psychickém zdraví samotných investigativních novinářů. „Právě oni si často odnesou největší část útoků, protože jejich jméno je pod kauzou vidět,“ vysvětluje. Jako žena navíc podle svých slov opakovaně čelí zpochybňování své odbornosti. „Mnohokrát jsem slyšela, že nejsem žádná novinářka. Upřímně ale nevím, podle čeho to ti náhodní lidé posuzují,“ uzavírá.

V bonusové části podcastu na uzbudu.blesk.cz  se dozvíte:

•  jak a proč se změnil Apolenin pohled na muže
•  jaké pocity prožívá před zveřejněním zásadní kauzy
• jak v investigativní žurnalistice probíhá spolupráce s policií
• jaké jsou její motivace k práci, která je velmi psychicky náročná
• jaké jsou její další pracovní plány do budoucna