Muž roku Vojta Urban: V 26 letech bojoval s libidem, erekcí i plodností. Dnes radí ostatním, jak se vyvarovat stejných chyb
Bylo mu pouhých 26 let, dařilo se mu v práci a do toho získal titul Muže roku 2019. Zvenčí by se mohlo zdát, že má Vojta Urban všechno. On se ale cítil prázdný a nešťastný. Ačkoliv ženy na něj tehdy pořádaly takřka hon, jejich zájem ho spíš děsil. Bojoval s klesajícím libidem, problémy s erekcí a po řadě vyšetření přišla zdrcující diagnóza – neplodnost. Do Blesk Podcastu přišel představit svoji novou knihu Dost dobrý život, ve které čtenářům na svém vlastním příběhu ukazuje jak (ne)řešit stres.
Jeho životní cesta dnes působí jako motivace. Ještě před pár lety ale Vojta Urban bojoval sám se sebou a jeho tělo mu vystavilo tvrdý účet. Kořeny problémů sahají podle něj už do dětství. Jako kluk hrál hokej, ale mezi spoluhráče po fyzické stránce tak úplně nezapadal, nosil s sebou pěkných pár kilo navíc. A tak musel často čelit narážkám na svou postavu. „Mně to tehdy nepřišlo, ten sport jsem miloval a měl jsem rád i spoluhráče a trenéry. Je ale fakt, že to, co jsem si občas vyslechl, bychom dneska asi označili jako bodyshaming. Určitě mě to poznamenalo,“ vzpomíná.Právě tehdy se podle něj začal formovat vztah k sobě samému i ke stresu.
Na střední škole si pak začal přivydělávat jako krupiér. Prostředí kasina ho postupně pohltilo natolik, že začal sám hrát poker. A dlouho se mu dařilo, i když doma z toho radost zrovna neměli. Dostal se na Matfyz, ale v prostředí hazardu se pohyboval dál. A přišel zlom. „Za tři večery jsem prohrál skoro všechno. Byly to vyšší desetitisíce,“ přiznává. Tenhle moment ho ale zároveň nasměroval k tomu, čemu se věnuje dodnes. Rozhodl se, že do kasina už nikdy nevkročí, vzal poslední peníze a zaplatil si trenérský kurz.
Vždycky měl sklony k workoholismu a tak se do práce vrhnul naplno. Kromě studia a trénování ve fitku se začal věnovat i finančnímu poradenství a ve všech oblastech se mu poměrně dařilo. Spokojený ale stále nebyl. „Asi za to mohly moje celoživotní pochyby o sobě samém. Pořád jsem si ve všem jen něco kompenzoval, nějaké své vlastní nejistoty. Stres ze všeho kolem jsem často řešil jídlem a vínem,“ přiznává v podcastu.
Školu sice nedodělal, ale nelituje toho. Už v průběhu studia ho totiž víc lákalo pracovat sám na sebe a tak po posbíraných zkušenostech v oboru trenérství a výživy založil projekt Urbanlife zaměřený na zdravý životní styl. „Tehdy přišla nabídka na Muže roku a moje první reakce byla jasné ne! Co bych tam proboha já, ten Klobása z hokejové šatny, dělal? Pak jsem si to ale nechal projít hlavou a došlo mi, že určité zviditelnění by mi mohlo pomoct dostat mou práci k víc lidem. A tak jsem do toho šel,“ popisuje cestu, na jejímž konci ale rozhodně neočekával vítězství. Naopak – soutěž o nej muže Česka v něm opět probudila spoustu pochybností.
Nakonec ale vyhrál, získal titul a i Urbalife fungovalo dobře. Zvenčí ideální život. „Na papíře to vypadalo skvěle, ale já cítil prázdnotu,“ říká otevřeně. Ačkoliv by si v té době mohl z potenciálních partnerek vybírat, ženy ho spíš děsily. „Cítil jsem se trochu jako lovná zvěř, navíc jsem už tenkrát začal bojovat se sníženým libidem a problémy s erekcí. Takže jakékoliv vztahy, ať už hlubší nebo povrchní, pro mě byly no go,“ dodává. K tomu se přidával dlouhodobý stres, přetížení a tlak na výkon.
Deset spermií místo deseti milionů
Problémy v intimním životě ho dohnaly až do ordinace sexuologa a následná vyšetření odhalila šokující realitu. „Normální hodnota spermiogramu je kolem deseti milionů spermií v mililitru ejakulátu. Já jich měl deset, což znamenalo, že jsem neplodný. Došlo mi, že všechno, co jsem do té doby budoval, jsem vnitřně dělal proto, abych vytvořil zázemí pro nějakou budoucí rodinu. Teď to ale vypadalo, že nic takového se nikdy nestane“ popisuje nejtěžší okamžiky.
Naštěstí se ukázalo, že za Vojtovými problémy nestojí žádné závažné onemocnění, ale právě jen dlouhodobý stres. „Moje tělo prostě vypnulo reprodukční funkci. Vyhodnotilo, že na to není vhodná doba,“ vysvětluje. Částečně se mu ulevilo, že se jeho problém dá řešit a opět, jako do všeho, se i do cesty k nápravě ponořil naplno – vytvořil si přesný plán všech kroků a povinností, které musí splnit, aby se uzdravil. V té době oslovil také známého funkčního lékaře Jana Vojáčka, kterému detailně všechno popsal. Odpověď byla překvapivě jednoduchá. „Napsal mi: A bude ti to dělat radost? Ta jedna věta mi přepnula hlavu. Došlo mi, že ne všechno musí být o výkonu. Důležitá je rovnováha,“ říká Urban.
Místo extrémů začal postupně měnit životní styl. Zaměřil se nejen na tělo, ale i na psychiku. Výsledky přišly rychle, do roka byly jeho zdravotní problémy kompletně pryč a do toho přišla ještě jedna zásadní změna. Byl osloven do soutěže MasterChef Česko, kde sice nezvítězil, ale poznal tam svou budoucí manželku – soutěžící Betty. „Byla to láska na první pohled. Teda pro mě. Betty to popisuje tak, že jí jen běželo hlavou, proč na ni pořád tak čumím,“ směje se Vojta. Dnes spolu vychovávají dceru a žijí život, který si dřív neuměl představit.
Své zkušenosti shrnul Vojta Urban, který se dnes profiluje jako kouč zdraví a rovnováhy, do knihy Dost dobrý život. Ta je z 10 % jeho vlastní autobiografií, především jde ale o takový „příbalový leták“ k lidskému tělu, ve kterém čtenářům radí, jak zvládat stres v různých oblastech života. A proč ne dokonalý život, ale jen dost dobrý? „To mi totiž na té mé cestě došlo. Že honba za dokonalostí je nesmysl. Dost dobrý život úlně stačí,“ uzavírá.
Vždycky platilo a platí, když je holka šikovná, jde všechno!