Uprchlá laborantka z Petrohradu: Myslela jsem, že děláme protijedy. Ale vznikal tam Novičok!
Mladá petrohradská veterinářka byla přesvědčená, že pracuje ve farmaceutické firmě vyvíjející léky a protijedy. Sice se občas okolo pohybovali vojáci, ale nikomu to divné nepřišlo. Jak vylíčila pro The Insider, až zpětně si uvědomila, že ve skutečnosti šlo o tajný výzkumák, který pracoval mj. s obávaným jedem Novičok.
Tajné experimenty se skrývaly pod hlavičkou společnosti Silver Farm na stejné adrese, kde byl v roce 2015 zaregistrován Státní vědecko-výzkumný institut vojenské medicíny Ministerstva obrany, který vede Sergej Čepur – specialista na anticholinesterázové jedy, k jejichž třídě patří i Novičok. Ten také po mnoho let poskytoval poradenství travičům z tajné služby GRU, konkrétně z nechvalně proslulé vojenské jednotky 29155, jejíž členové otrávili přeběhlého agenta Sergeje Skripala a bulharského zbrojaře Emilijana Gebreva právě Novičokem (a která způsobila výbuchy ve Vrběticích).
Protijed při chemickém útoku
V letech 2012–2014 pracovala jako mladší vědecká pracovnice v ústavu Naděžda Zavjalovová, studovaná veterinářka. Po letech z ciziny vylíčila investigativnímu webu The Insider, co tam zažila. „Když jsem nastoupila, řekli mi, že se zabývají vývojem protijedů pro případ otravy jedy při chemických útocích,“ popsala Naděžda, které tehdy nestačil plat ve veterině, a tak odpověděla na inzerát farmaceutické firmy – to si alespoň myslela. „V podstatě se ode mě očekávalo, že budu pracovat se zvířaty, připravovat přípravky a podávat injekce. To všechno veterinář umí.“
Zejména šlo o pokusy na potkanech. Napřed je něčím otrávili, po 10–15 minutách jim podali protijed. „Poté byly pozorovány klinické příznaky: chování zvířete, jak dlouho trvalo, než se objevily křeče, kdy došlo k úmrtí atd.,“ vzpomíná laborantka. Zvířata umírala různou rychlostí – v některých případech během několika hodin, jiná za den a půl, dva, ba i déle.
„Hlavními příznaky byly křeče různé intenzity a plicní edém. Zvířata se začala dusit. Bylo také pozorováno modré zbarvení sliznic,“ vylíčila Naděžda. Podle znalců se takto projevují nervově paralytické jedy řady Novičok. Ty měli sovětští agenti v arzenálu asi už od 70. let, ale v širší známost vešly až roku 2018, s pokusem otrávit ruského přeběhlíka Sergeje Skripala v anglickém Salisbury. O dva roky později pak takto málem zemřel ruský disident Alexej Navalnyj, stejně jako Skripal pokus o atentát jen tak tak přežil.
„Nejčastěji jsem ani nevěděla, ani mi nezáleželo na tom, jaké látky se zvířatům podávají. Návnady jsem sama nevyráběla, léky jsem jen ředila. O to se starali mladší výzkumní asistenti,“ uvedla Zavjalovová. Co sama viděla, tak se jedy nepřipravovaly na místě. Někdy je přiváželi vojáci s „tajnými kufry“.
„Párkrát jsme navštívili dvě další laboratoře. Nevím, jak úzce byly spojeny se Silver Farm. Vojáci nás vozili soukromými auty, takže jsem neznala přesnou adresu,“ vzpomíná na jednu z podivností, které jí ale příliš hlavou nevrtaly.
Novičok i sarin?
„Často jsme slýchávali slovo acetylcholinesteráza,“ vzpomíná na enzym, který je klíčový pro fungování nervové soustavy. Jedy Novičok právě ten blokují. „Na toto téma se neustále psaly články. Dokonce si pamatuji, že jsem překládala materiály z angličtiny, které se konkrétně týkaly tohoto enzymu. Navíc mě o překlad těchto článků požádala armáda, takže si myslím, že se na tomto výzkumu podílela primárně ta,“ líčí s odstupem času pracovnice. „Taky jsem slyšela o sarinu, ale sami jsme s ním nepracovali – myslím, že to dělali starší výzkumníci.“
„Později jsem se dozvěděla, že ze zákona většinu takových experimentů s nebezpečnými látkami měli provádět vojáci, zejména muži, co už mají děti. Civilní ženy se takových experimentů účastnit neměly. To mě velmi znepokojovalo. Zvlášť když jsme neměli žádné řádné ochranné pomůcky – jen pláště, které jsme si přinesli sami, rukavice a digestoře. A digestoře nefungovaly správně,“ vzpomíná. Právě rizikovost práce jí stále víc vadila, až roku 2014 podala výpověď. O Novičoku netušila, avšak bála se chloru. Nadřízení ji přemlouvali k setrvání, ale nic dramatického.
Když Moskva spustila plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, Naděžda s manželem se rozhodli z Ruska odejít.
„Jakmile jsem se ocitla v nové zemi, potřebovala jsem si dohledat více informací o svých předchozích zaměstnáních. Manžel začal na internetu hledat cokoli, co souviselo se společností Silver Farm, a zjistil, že byla v roce 2025 uzavřena,“ popisuje a líčí šok, když zjistila, že laboratoře sídlily poblíž Státního výzkumného ústavu vojenského lékařství, který mohl vyvíjet Novičok a další toxické látky. „Neuvědomovala jsem si, že v podstatě pracuji ve vojenském zařízení. A myslím, že ostatní mladší výzkumníci byli stejně nevědomí,“ uvedla pro The Insider.
