Nedaleko zatáčky, kde na Heydricha Jan Kubiš a Jozef Gabčík zaútočili, stojí památník připomínající jejich čin. Nejmocnější muž tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava a jeden ze spolutvůrců holokaustu zemřel o několik dní později. Okamžitě po atentátu následovala krutá odplata nacistů - stanné právo, masové popravy a zatýkání, vyhlazení Lidic a Ležáků. Kubiš, Gabčík a pět dalších parašutistů padlo 18. června 1942 po boji s přesilou v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Pietní setkání zahájilo hudební vystoupení dudácké skupiny The Rebel Pipers. Následně politici i zástupci skautů či organizace Orel položili k památníku květiny. Podle organizátorů jsou tichým symbolem kolektivní paměti a zároveň připomínkou, že svoboda není samozřejmostí.
Setkání u památníku Anthropoid se stejně jako každý rok zúčastnila i Dagmar Raupachová, praneteř Jana Kubiše. S odvahou, jako měl Kubiš, se podle ní člověk musí narodit: „Odvaha je něco jako vlastnost, buď ji má, anebo nemá. Nemyslím si, že je možné k ní vychovat. Jsem ale bytostně přesvědčená, že se objeví v mezních životních situacích. Sami bychom byli překvapeni, kolik bychom jí v sobě našli,“ říká Dagmar Raupachová.
Podle Raupachové měl Kubiš silně vyvinutý cit pro spravedlnost. Svůj díl na tom mohl mít i jeho velmi silný zážitek z dětství: „Moje babička s ním měla velmi blízký vztah. Vyprávěla mi, že je možné, že jej velmi poznamenalo dětství. Maminka mu zemřela, když mu bylo 6 let. Asi dva měsíce na to se do té domácnosti nastěhovala paní Dusíková se svými čtyřmi dětmi a konstatovala, že je tam málo místa a Jana Kubiše vyhodila. On musel k babičce, která ho vychovávala. Měl potom velký cit pro spravedlnost, zastával se svých kamarádů v nesnázích, ale například i při hrách. Tyto rysy se u něj objevovaly už v dětství. “ řekla Kubišova Praneteř Blesku.
„Nebyl to jen vojenský čin, byl to především jasný morální vzkaz světu. Vzkaz, že český národ se nesmířil s okupací, že se nevzdal svojí cti, své svobody ani své odpovědnosti," řekl u památníku starosta Prahy 8 Gros. Připomněl také stovky obyčejných lidí, kteří parašutistům pomáhali, a to i přesto, že tak riskovali životy své i svých blízkých.
„Historie nás bohužel znovu a znovu učí, že vítězství zla nezačíná hned tanky a válkou, začíná lhostejností. Vírou, že se nás problémy jiných netýkají, ochotou ustupovat agresi ve jménu klidu a pohodlí," prohlásil. Lidé by podle něj měli dělat vše, co je v jejich silách, aby ČR zůstala svobodná a demokratická. Pietní setkání v Libni zakončila česká a slovenská hymna a po nich také hymna britská.
