Nejsou to jen nemoci a věk, které ho k tomu přiměly. „Jsem strašně zklamaný z doby, v níž žijeme. Neplatí dohody, smlouvy, vše se mění k horšímu,“ zlobí se.
„I hosté se změnili. Dřív si uměli vychutnat oběd či večeři, přišli dobře naložení, ocenili dobré jídlo. Dneska jsou protivní a urážejí personál,“ stýská si Sapík, který začínal v hotelu Ambassador ve 20 letech jako tehdy nejmladší šéfkuchař v zemi. Dokonce současně vedl několik restaurací. Taky ho štve, že lidé nechtějí dělat, těžko hledá zaměstnance.
„Začalo to po covidu. Lidi si našli různé zdroje obživy a už se jim poctivé řemeslo zajídá,“ míní Sapík. Proto se rozhodl udělat tlustou čáru a žít dál bez nervů, v klidu. „Všechno se zdražuje, jedu na nákup a zvedne mi to tlak na dvě stě. Taky kvalita je problematická, musíte hodně hledat,“ prozrazuje.
Nemoci a čekání na vnuka
Prošel si infarktem, dlouho čekal na operaci nohy, skoro nemohl chodit, padesát let ve stresu udělalo své. Navíc i milovaná manželka Marcela, jeho životní opora ve chvílích dobrých i zlých, marodí se srdcem a potřebuje klid. „Nabízím naši restauraci k pronájmu, ale letošní sezonu bych si chtěl ještě dokončit sám,“ říká deníku Aha! Sapík. Příští rok ať už se prý děje vůle Boží…
Dcera a syn dělají také v gastronomii, podnik po tátovi ale převzít nemohou. Syn Pavel ho na rok zastoupil, když mu bylo nejhůř. Odešel kvůli tomu ze Zlaté studně, ale nyní pracuje v prestižním podniku na pražské Malé Straně a je spokojený.
Dcera Lenka učí na česko-italské škole a je vyhlášená cukrářka. Ani ona nechce a nemůže měnit. „Naději vkládám ve vnuka Adama, kterého vaření moc baví. Právě maturuje, pak jede do světa na zkušenou a za nějaký ten rok by mohl Klokočnou převzít,“ věří Sapík.
