Z vystrašeného kluka dobrodruhem. Tomáš Vejmola popisuje svou roční jízdu tuk-tukem z Bangkoku na Moravu
Vyhodili ho z práce, opustila ho přítelkyně a život mu připadal „tak nějak šedý“. Dnes se Tomáš Vejmola alias Tomík na cestách živí cestováním a má za sebou roční bláznivou jízdu tuk-tukem z Bangkoku až domů na Moravu. V Blesk Podcastu popsal momenty, kdy se smál, hladověl, ale i chvíle, kdy měl pocit, že to celé nezvládne.
„Napadá mě slovo vystrašenej,“ vrací se Tomáš Vejmola o deset let zpátky. Tehdy pracoval v marketingu, žil klasický stereotyp a měl pocit, že jeho život je „takovej šedej“. „Pondělí až pátek práce, v pátek ožíračka s kamarádama, v sobotu kocovina, v neděli už ani nevím. A tak pořád dokola,“ popisuje období, kdy ještě netušil, že se jeho život brzy obrátí vzhůru nohama.
Zlom přišel nečekaně. Rozešel se s přítelkyní, přišel o práci a rozhodl se odjet do Anglie vydělat peníze na stavbu. Tam ale přišel moment, který všechno odstartoval. „Slavil jsem narozeniny, byl jsem trochu opilej a koupil jsem si jednosměrnou letenku do Indie. Nevím proč zrovna tam, prostě o ní jeden spolubydlící mluvil, tak mi to v tu chvíli přišlo jako skvělej nápad,“ přiznává.
Ráno přišlo vystřízlivění, ale i rozhodnutí. „Trochu mě to po opadnutí alkoholovýho oparu překvapilo. Ale jsem šetřivej, takže jsem věděl, že to nemůžu nechat propadnout,“ vypráví. Právě Indie a následně Nepál, kde strávil dohromady dva měsíce, mu podle jeho slov úplně otočily život. „Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale byl to ten nejlepší šok, co se mi mohl stát. Já mám šoky a extrémy vlastně hrozně rád,“ usmívá se Vejmola.
Po návratu domů mu ale běžný život už nestačil. Vyrazil proto na další cestu, tentokrát do Gruzie. Na kole. Za 101 dní ujel zhruba 7000 kilometrů a vystačil si s pouhými 50 eury v kapse. „Víc peněz jsem s sebou fakt neměl, všechny úspory jsem utratil v Indii. Spal jsem ve stanu, voda je na každé benzínce, ale s jídlem to bylo samozřejmě horší. Místy jsem fakt hladověl. Jasně, mohl jsem zavolat domů, aby mi poslali peníze na účet. Ale to bych bral jako selhání, chtěl jsem si poradit sám. A poradil,“ říká.
Právě během cestování v něm uzrál nápad, který zněl naprosto šíleně - projet svět tuk-tukem. „Zjistil jsem si, že pár tuk-tuků už v Evropě je, už v nich sem někteří dojeli. Takže cesta musí existovat. Odjel jsem znovu do Anglie na čtyři měsíce, abych našetřil a odletěl jsem do Bangkoku,“ popisuje. Přesný plán moc neměl, prostě si říkal, že se na něco takového beztak nedá připravit a problémy bude řešit za pochodu. V hlavním thajském městě si pořídil zhruba třicet let starý stroj za v přepočtu 20 tisíc korun. Háček? Nejezdil, byl určený na náhradní díly. To ale Tomíka neodradilo. Požádal původního majitele o opravu, například o nový motor, aby s tuk-tukem zvládl dojet do Česka. „On koupil stříbrný sprej a ten původní motor prostě přestříkal. Já byl tehdy ještě takový ucho, takže jsem nad tím mávl rukou a řekl, že je to dobrý,“ směje se dnes.
Vyrazil, ale první zádrhel přišel vzápětí. Hned na začátku cesty ho nechtěli pustit přes hranice do Myanmaru, neměl totiž podle celníků v pořádku dokumenty. „Řekli mi, ať to zkusím příště,“ vzpomíná. Jenže „příště“ znamenalo čekat dva měsíce. Situaci nakonec vyřešil až absurdní moment - původní majitel tuk-tuku přiletěl a celníkům jednoduše řekl, aby ho pustili. „A oni řekli: tak jo,“ krčí rameny Vejmola.
V Íránu jsem se málem podělal
Na svém neuvěřitelném tripu zažil řadu bizarních, skvělých i náročných okamžiků. V tuk-tuku vozil stopaře, takže strávil tři dny s buddhistickou mniškou nebo převážel muže se dvěma kozami a pěti slepicemi. Vánoce strávil ve své oblíbené Indie. „Byla to zrovna dost křesťanská oblast, takže tam taky slavili Vánoce. Ptal jsem se, jak slaví. Řekli mi: ožereme se. Tak jsem si říkal, že to máme vlastně dost podobný,“ směje se.
Nejtěžší chvíle ale přišla v Íránu. Kvůli aktuální situaci musel z Indie letět letadlem a tuk-tuk poslal lodí s tím, že do Íránu za ním dorazí za pět dní. Jenže z pěti dní byly dva měsíce. Navíc mu vozidlo cestou takřka celé rozkradli. „Co nebylo přibitý, to bylo pryč. A asi jim cestou i spadl, takže vidlice byla úplně ohnutá. To bylo jednoznačně nejtěžší období, peněz už nebylo tolik, navíc v Íránu je takřka nemožný sehnat náhradní díly. Vždycky si říkám, že nejdůležitější je se z ničeho nepodělat, ale tehdy jsem se málem podělal, “ přiznává.
Ani tahle překážka ale nakonec nebyla fatální a zvládl jet dál. I když průšvihy přicházely i posléze. Například, když mu v Bulharsku začal tuk-tuk dokonce hořet. Oprava? Místní si poradili po svém - třeba i pomocí plechovky od piva.
Po roce na cestě se ale stal zázrak - dojel domů. „Od Bratislavy už jsem jen křičel, řval a brečel. Byly ve mně snad všechny emoce světa,“ říká. „Nemohl jsem uvěřit, že se to povedlo. A ten úsměv, co jsem měl tehdy na tváři, mám dodnes. Ten už asi nikdy nezmizí,“ dodává.
Dnes tvrdí, že cestování pro něj není primárně o památkách, ale o poznání sebe sama. A co o sobě tedy během svých extrémních výprav zjistil? „Zjistil jsem, že dokážu strašně moc. A že život je docela dobrej a stojí za to ho pořádně prozkoumat,“ uzavírá s úsměvem Tomík na cestách.
V novém Blesk Podcastu toho ale zazní mnohem víc, od bizarních zážitků až po momenty na hraně. Celý rozhovor s Tomíkem na cestách si můžete pustit ve videu na začátku článku. Slibuju, že se pobavíte.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.