Historik Stehlík o Putinovi: Role tajných služeb a jak dlouho bude vládnout Rusku?
Jaké byly klíčové momenty v kariéře ruského prezidenta Vladimira Putina od jeho návratu z Východního Německa až po vybudování současného režimu? To odhaluje profesor PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., a objasňuje roli tajných služeb, »politické divadlo« i hrozby, které tento systém představuje v současnosti.
Blesk: V novém filmu Čaroděj z Kremlu hraje zásadní roli Vadim Baranov, jehož předobrazem je také Vladislav Surkov, poradce Vladimira Putina. Jak vnímáte jeho roli v mocenském vzestupu Putina?
„Jeho role není ve filmu ani tolik přehnaná. Už proto, že tvůrci prokazatelně čerpali z historických materiálů a přes určitou filmovou invenci je vše blízké realitě. Doba devadesátých let potřebovala v tehdejším Sovětském svazu, následně v Rusku, lidi s novým, inovativním marketingem, a Surkov byl jedním z těch, kteří dokázali komunikovat s veřejností. Jeho práce pro Putina byla v podstatě sofistikovanou formou PR (public relations). Zajišťoval a budoval obraz budoucího vládce.“
Proč byl tento PR přístup v Rusku 90. let tak důležitý?
„Tamní situace po rozpadu Sovětského svazu byla extrémně nepřehledná. Realita moci byla nejasná a rozptýlená mezi zbytky tajných služeb, oligarchy a oslabeného prezidenta Borise Jelcina. Rusko bylo roztříštěné. Když v takovém prostředí dokážete systematicky budovat mediální obraz někoho jako schopného vůdce, je to pro jeho politický úspěch naprosto klíčové.“ Podílel se Surkov na vytváření jakéhosi kultu osobnosti kolem Putina? „Určitě ano, i když pojem kult osobnosti je hodně zatížen zkušeností se Stalinem. Správnější by bylo říci, že šlo o zdůraznění role silného vůdce, který dokáže zemi sjednotit a zajistit stabilitu. Hledání silné osobnosti, která by dokázala ovládnout celý ruský, potažmo sovětský prostor, bylo pro tu dobu typické a zásadní. Voliči a společnost si přáli návrat silné figury, nového cara…“
Tehdejší prezident Boris Jelcin (†76) nedokázal tento požadavek na silného vůdce naplnit?
„Ne, Jelcin nedokázal zajistit pokračování a udržení velikosti Ruska v očích veřejnosti. To vytvořilo prostor pro hledání někoho nového, kdo by tuto prestiž dokázal obnovit. Putin na toto volání po síle a stabilitě reagoval, a ať už ze sentimentu, či nostalgie dokázal se stát tím, kdo vrátí Rusku jeho pozici.“
Jak probíhal jeho návrat z NDR, kde působil v letech 1985 až 1990 jako agent KGB?
„Východoněmecký režim byl jedním z těch, které odmítaly Gorbačovovu perestrojku, takže Putin byl z tohoto dění do jisté míry odříznut. Když se vrátil, musel si hledat novou cestu. A našel ji přes svou domovinu, přes tehdejší Leningrad (později Petrohrad). Nejdříve navázal kontakty se svými starými známými a následně se propojil s Anatolijem Sobčakem, prvním demokraticky zvoleným starostou města. Od roku 1991, kdy opustil KGB, se stal mužem pro vnější vztahy, což mu umožnilo budovat si širokou síť kontaktů.“
Během puče proti Gorbačovovi v srpnu 1991 se Putin i Sobčak postavili na stranu Borise Jelcina, který vedl odpor proti pučistům. Jak se Putin následně propracoval až do čela FSB, bývalé KGB?
„Mezi lety 1991 a 1998, kdy se stal ředitelem tajné služby FSB, vplouval do elitních kruhů a vypracoval se v osobu, které se dalo věřit. Současně si budoval image profesionála. Jeho cesta do čela FSB byla výsledkem spojení s tou správnou politickou elitou. Boris Jelcin tehdy spolu s lidmi jako Čubajs nebo Kudrin vsadil na Putina a svěřil mu tajnou službu. Sám Jelcin řešil především vlastní beztrestnost po odchodu z funkce a hledal spolehlivého spojence.“
Někteří lidé spekulují, že FSB, potažmo Putin stáli za sérií smrtících výbuchů v ruských městech v roce 1999...
„Tyto teorie pracují s hypotézou, že FSB podněcovala a organizovala tyto útoky s cílem vytvořit obraz vnějšího nepřítele (čečenských teroristů), a ospravedlnit tak vojenskou akci v Čečensku. Cílem mělo být vzbudit ve společnosti strach a ukázat Putina jako silného vůdce, který zemi zachrání a zajistí bezpečnost. Tato strategie se nazývá teorie sekuritizace – tedy vytvoření krize k legitimizaci tvrdých bezpečnostních opatření. I když nejsou stoprocentní důkazy, že výbuchy zorganizovala přímo FSB, Putin situaci rozhodně mistrně využil ve svůj prospěch. Pomohlo mu to ovládnout veřejné mínění.“
Existuje dnes kolem Putina tzv. vnitřní okruh moci?
„Ano, nepochybně. Tento kruh se skládá zhruba ze tří hlavních skupin. První jsou lidé v nejvyšších státních funkcích, jako Medveděv, Patrušev nebo Šojgu. Druhou, o poznání méně viditelnou skupinu tvoří klíčoví představitelé bezpečnostních složek, zástupci GRU a FSB, jako je například Alexandr Bortnikov. A třetí skupinou jsou mocní, ale loajální oligarchové. Všichni tito lidé mají společný cíl: udržet současný systém, protože z něj přímo profitují a změna pro ně představuje obrovské riziko. Jsou v tom společně svázáni.“
Jak vnímáte mocenskou budoucnost Putina?
„Pokud nedojde k jeho nečekanému úmrtí nebo dramatickému zhoršení zdravotního stavu přirozenou cestou, bude s největší pravděpodobností vládnout minimálně do roku 2036, jak mu to umožňuje úprava ruské ústavy z roku 2020. Jakákoliv revoluční změna je v současném Rusku krajně nereálná. V Československu v roce 1989 vládl gerontokratický aparát, který neměl podporu, zatímco v dnešním Rusku jsou mnozí čtyřicátníci, padesátníci a šedesátníci natolik ekonomicky i jinak zainteresováni na zachování režimu, že je změna nereálná.“
Proč je pro pochopení Putina tak důležité znát ruskou situaci 90. let?
„Protože právě z té doby, z pocitu ponížení, rozkladu, ekonomických problémů a ztráty velmocenského statusu, pochází Putinova »legitimita«. Rozpad Sovětského svazu a chaos následných let jsou tím, co ho dostalo k moci.“
Jak byste zhodnotil současný volební systém a politickou konkurenci v Rusku?
„Systém je nastaven tak, že skutečná politická konkurence pro Vladimira Putina a stranu Jednotné Rusko prakticky neexistuje. Realita toho, jak systém funguje, jak jsou ovládána média a veřejný prostor, znamená, že vše je zcela zahlceno tzv. jednou velkou pravdou. Jakékoliv hledání alternativních vůdců – ať už to byli Boris Němcová, nebo Alexej Navalnyj, vždy končí jejich smrtí…“
I samotné volby v Rusku jsou zmanipulované?
„Musejí být, ačkoli jeho skutečná podpora může být na pocitové úrovni kolem 65 %, to, co přesahuje 80 %, je už hranice nemožného a jasně ukazuje na obrovskou míru volebních podvodů. Opozice je trvale deklasována do podřadných pozic. Vybudování role strany Jednotné Rusko jako jakési všudypřítomné státostrany v podstatě vylučuje možnost, že by se volby mohly odehrát jinak než zmanipulovaně.“
Historicky ve všech státnich útvarech na území dnešního Ruska vládl pevnou rukou nějaký báťuška car. Bylo, je a bude...