O úmrtí důležité osobnosti Univerzity Karlovy informovala na svém webu právnická fakulta. Malý byl profesorem právních dějin. Na fakultě, konkrétně na katedře dějin státu a práva, působil už od roku 1954, a byl považován za přední osobnost české právní vědy. „Dlouhodobě se věnoval výzkumu českých právních dějin, především vývoji trestního práva v období stavovského státu, a byl autorem či spoluautorem řady odborných studií, monografií a učebnic,“ stojí na webu fakulty.
Malý byl pro Karlovu univerzitu zcela zásadní osobností – od roku 1990 působil jako prorektor, o čtyři roky později se stal jejím druhým porevolučním rektorem. Tuto funkci zastával až do roku 2000. „V této době se významně podílel na stabilizaci a modernizaci univerzity v podmínkách transformující se společnosti. Prosazoval posilování akademické samosprávy, důraz na kvalitu vědecké a pedagogické práce a rozvoj mezinárodních kontaktů. Neodmyslitelně je spjat se vznikem České konference rektorů, restitucí univerzitního majetku i vznikem dodnes platného vysokoškolského zákona,“ napsala o něm právnická fakulta.
Profesor Malý zastával řadu funkcí, byl členem několika vědeckých rad a získal také řadu v oboru významných ocenění – medaili I. stupně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, jubilejní medaili Univerzity Karlovy, zlatou Randovu medaili, zlatou medaili za zásluhy o Rakouskou republiku a také čestný doktorát práv na Trinity College v Dublinu a na Komenského univerzitě v Bratislavě. V roce 1999 mu bylo papežem propůjčeno vyznamenání za zásluhy o víru a církev.
Fakulta zveřejnila zprávu o jeho úmrtí také na svých sociálních sítích, kde řada lidí, kteří profesora Malého znali, vyjádřila upřímnou soustrast. „Hodně lidí na UK je inteligentních, pan profesor Malý byl však také moudrý a lidský. Věřím, že zanechal dobrou stopu na tisících studentů...,“ napsal jeden z komentujících. „Ztráta mimořádné osobnosti a legendy napříč právními obory. Odpočivejte v pokoji, pane profesore,“ uvedl další. „Zrovna minulý týden jsem na něho vzpomínala, jak byl na přednáškách plný energie, což mu mohla řada lidí závidět. Se spolužáky jsme si říkali, že v jeho věku bychom chtěli být též v takové kondici (čiperní a plní elánu). Měl skvělý rétorický přednes a člověk se těšil, do jakého století nás vezme na výlet,“ podělila se o vzpomínku jeho někdejší studentka.
