Případ má složitý procesní vývoj. NS původně starožitníkovo dovolání odmítl. Muž pak uspěl s ústavní stížností. Hlavním důvodem zásahu Ústavního soudu bylo to, že NS neposkytl mužovi vyjádření, které k jeho dovolání sepsalo státní zastupitelství. Zároveň ale ústavní soudci upozornili na rozpory v judikatuře, která se týká takzvaného zdrojového trestného činu, tedy například krádeží, které předchází pozdějšímu prodeji.
Judikaturu proto nyní sjednotil velký senát NS. Uvedl, že u trestného činu podílnictví či legalizace výnosů z trestné činnosti musí být bezpečně prokázáno, že věc pochází z trestné činnosti, ale není nezbytné vždy přesně určit konkrétní právní kvalifikaci zdrojového trestného činu ani všechny okolnosti jeho spáchání.
„Nelze vyžadovat, aby byl zdrojový trestný čin za všech okolností konkretizován v takové míře, aby byly zcela spolehlivě objasněny všechny skutkové okolnosti jeho spáchání a aby byl podřazen pod konkrétní skutkovou podstatu,“ stojí v rozhodnutí.
V případě starožitníka ovšem NS zároveň dospěl k tomu, že rozhodnutí o vině je předčasné. Není jisté, zda věděl, že prodává kradené zboží. „Závěr o tom, že obviněný si byl prokazatelně vědom toho, že dotčené listiny pocházejí z trestné činnosti, byl učiněn předčasně a bez potřebného podkladu,“ rozhodl NS neveřejně letos v březnu, teprve nyní však zpřístupnil odůvodnění.
V mužově kauze jde hlavně o listinu z roku 1347, ve které papež vyjádřil souhlas se založením pražského vysokého učení. Univerzita Karlova v roce 2018 slavnostně oznámila, že získala vzácné archiválie z dob svých počátků. Tehdejší rektor Tomáš Zima uvedl, že jde o objev tisíciletí a věc nedozírné hodnoty.
Univerzita informovala, že listiny zakoupila ze soukromé sbírky a původního majitele neznala. Oslovila ji banka J&T, že má možnost písemnosti získat a škole prodat. Tři odborné posudky prokázaly pravost dokumentů, škola tedy souhlasila s transakcí. Poté se obchodem začala zabývat policie.
Jak se starožitník k listinám dostal?
Státní zastupitelství v roce 2021 poslalo k soudu právě starožitníka. Vyšlo najevo, že listiny byly součástí několika krabic různých historických dokumentů nalezených v běžné pozůstalosti. Kdysi se za nejasných okolností dostaly ze Zemského archivu do soukromé sbírky Františka Dvorského, jenž na přelomu 19. a 20. století archiv řídil.
Archiválie z pozůstalosti se dostaly k starožitníkovi, který se podle rozsudku pro některé snažil najít kupce. Jedna z nich byla právě zakládací listina Univerzity Karlovy. Podle verdiktu pražských soudů - nyní zrušeného - měl muž od znalce informaci, že jde o kradené listiny, které by měl odevzdat státnímu archivu.
Starožitník se už dříve hájil tím, že dokumenty koupil od starožitníka v Rakousku a s krádeží neměl nic společného. Soud v Praze mu ale neuvěřil. Kromě tříletého trestu s podmínečným odkladem na čtyři roky mu uložil také pětimilionový peněžitý trest. Univerzitě měl navíc vrátit 20 milionů korun, které za listiny zaplatila.
