Pět kauz, které Ján Kuciak nestihl dopsat: Mafie, Kočner i „knihovna“ plná důkazů

Jedním z nejdiskutovanějších témat, na němž Kuciak pracoval těsně před smrtí, bylo propojení italské mafie ’Ndrangheta s podnikatelskými aktivitami na východním Slovensku a jejich vazby na vlivné osoby.

Podle posmrtně zveřejného textu tvrdil, že určité rodiny z Kalábrie, mezi nimi i Antonino Vadala, se etablovaly v zemědělském a energetickém byznysu a zároveň navázaly kontakty s politickými aktéry, a to i s lidmi blízkými tehdejšímu i současnému premiérovi Robertu Ficovi. Antonino Vadala je italský podnikatel, jehož jméno se v Itálii objevovalo v policejních spisech v souvislosti s podezřením na vazby na ’Ndranghetu. Na Slovensku podnikal prostřednictvím sítě firem čerpajících zemědělské dotace. Po vraždě Kuciaka byl na Slovensku zadržen a následně vydán do Itálie, kde čelil obviněním z drogové trestné činnosti.

Antonino Vadala | Facebook

Kuciak se dlouhodobě věnoval aktivitám kontroverzního podnikatele Mariána Kočnera, zejména majetkovým přesunům, převodům firem a podezřelým finančním operacím. Mapoval síť společností napojených na Kočnera a sledoval pohyb milionových částek mezi jednotlivými subjekty. Do této linie spadaly i veřejně zdokumentované vyhrůžky, jež Kočner adresoval Kuciakovi v září 2017 během telefonátu.

Jedním z klíčových témat byla kauza Technopol Servis. Kuciak popsal, jak se okruh osob kolem Kočnera dostal k ovládnutí společnosti prostřednictvím sporných rozhodnutí a majetkových operací. Případ se následně objevil i v trestních řízeních a v komunikaci z aplikace Threema zajištěné po Kočnerově zadržení. Kočner dnes čelí několika soudním řízením v ekonomických kauzách, včetně případu směnek televize Markíza; v této věci padl pravomocný trest 19 let vězení. V kauze objednávky vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové padl v první instanci osvobozující rozsudek, odvolací soud ho zrušil a věc se znovu projednává.

Marian Kočner u soudu. | ČTK/Šálek Václav

Kuciak se začal intenzivně věnovat i systému zemědělských dotací a tomu, jak s evropskými penězi nakládají vybraní podnikatelé. Zaměřil se na případy, v nichž se dotace vyplácely firmám s neprůhlednou vlastnickou strukturou, často propojeným s vlivnými osobami. Popsal situace, kdy docházelo k přebírání půdy přes sporné nájemní smlouvy a k vytlačování menších farmářů z hospodaření, aby na stejných pozemcích mohly žádat o podporu jiné subjekty.

V mediálním prostoru se pro tento jev vžil pojem agromafie. Nešlo o jednotlivé excesy, ale o systém, v němž hrály roli lokální vazby, politické kontakty i slabá kontrola vyplácení podpory. Téma se po jeho smrti dostalo do centra pozornosti veřejnosti i vyšetřovatelů a později se promítlo do rozsáhlých korupčních kauz kolem Zemědělské platební agentury (PPA).

Kuciak byl součástí mezinárodní investigativní práce na projektu Panama Papers. Šlo o analýzu milionů uniklých dokumentů z panamské právní kanceláře Mossack Fonseca, jež pomáhala zakládat offshore společnosti v daňových rájích. Projekt koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) a zapojily se do něj stovky reportérů z desítek zemí. Kuciak se zaměřil na slovenskou stopu – tedy na osoby a firmy s vazbami na Slovensko, jejich napojení na schránkové společnosti a pohyb kapitálu mezi jurisdikcemi s nízkým dohledem.

V praxi šlo o rozkrývání složitých firemních struktur, přes něž se mohly přesouvat zisky z veřejných zakázek nebo jiných obchodů mimo dosah domácích kontrolních mechanismů. Nešlo o izolované firmy, ale o celé řetězce společností v Karibiku, na Kypru či v dalších offshore centrech. Zkušenosti z této práce chtěl Kuciak přenést do dlouhodobého analytického týmu napříč redakcemi, založeného na sdílení dat a systematickém skládání důkazů.

Kuciak dlouhodobě psal o tom, že část institucí nefunguje jako nezávislý stát, ale jako prostor pro domlouvání „služeb“. Po jeho smrti přišla explozivní druhá vlna: přístup novinářů k obřímu balíku dat z vyšetřování a vznik projektu spolupráce redakcí, kterému se začalo říkat „Kočnerova knihovna“.

Právě z těchto dat pak vzešla konkrétní odhalení, která ukazují kompromitaci na vysokých pozicích: například nahrávky telefonátů Andreje Danka s Alenou Zsuzsovou nalezené u Kočnera, nebo zprávy naznačující kontakty Kočnera na ústavního soudce Mojmíra Mamojku, po jejichž zveřejnění Mamojka funkci složil. Text ICJK zároveň popisuje i linii kolem Moniky Jankovské a kontaktů, které měly pomáhat Kočnerovi při řešení vazby, a také telefonáty spojené se jménem Norberta Bödöra a okruhem Úřadu vlády.