Před 200 lety měla ve Stavovské divadlo v Praze 2. února 1826 premiéru opera Dráteník, považovanou za první novodobou původní českou operu psanou česky. Vyprodané hlediště tehdy sledovalo nejen zrod nového díla, ale i symbolický začátek české operní tradice, která se v dalších desetiletích stala jedním z pilířů národního obrození.
Autorem opery byl tehdy teprve pětadvacetiletý student práv František Jan Škroup, který si v premiéře sám zahrál hlavní roli slovenského dráteníka. Škroup je dnes veřejnosti známý především jako autor písně Kde domov můj, jež se později stala československou a následně českou státní hymnou. Právě Dráteník mu ale otevřel cestu k profesionální hudební kariéře a definitivně ho odklonil od plánované dráhy právníka.
Komická opera o dvou dějstvích vznikla na libreto básníka a překladatele Josefa Krasoslava Chmelenského a byla napsána ve stylu tehdy populárního vídeňského singspielu a francouzské komické opery. Premiéra byla vnímána jako mimořádná společenská událost a v hledišti nechyběly osobnosti českého kulturního života jako Josef Jungmann, František Palacký nebo Josef Kajetán Tyl. Opera si okamžitě získala pozornost celé tehdejší společnosti.
Hrálo se dlouhé láta
Dráteník se v Praze neobjevil jen jednou, ale na operní scéně se udržel po dlouhá léta. Později jej do svého repertoáru převzalo Prozatímní divadlo i Národní divadlo a od 60. let 19. století se do opery začala tradičně vkládat píseň Kde domov můj, čímž se její význam ještě prohloubil. Dílo se tak stalo nejen hudebním, ale i silným politickokulturním symbolem snahy o osamostatnění českého národa a vznik vlastní státnosti.
Zájem o Dráteníka se vracel v klíčových historických obdobích, jako za první světové války, během první republiky i za druhé světové války, kdy byl uveden jako jedno z klasických českých děl posilujících národní vědomí. Ke stému výročí premiéry v roce 1926 uvedlo Národní divadlo novou inscenaci, o níž tehdy skladatel a kritik Boleslav Vomáčka napsal: „Byl to večer srdečného překvapení a nadšení.“
Přestože se opera dnes na jevištích objevuje jen zřídka, její historický význam je stále zásadní. Dráteník položil základy české operní tvorby a otevřel cestu skladatelům, jako byli Smetana, Dvořák, Janáček či Martinů. Dílo zároveň připomíná počátky českého hudebního osamostatnění, které se později promítlo i do vzniku státní hymny a moderní české státnosti.
