Pracovna s historickými klenbami není úplně obvyklá…
Je vedle našeho bytu a v něm bydlíme od roku 1972. Takové prostory se neopouštějí. Je to bývalý klášter, tady v pracovně dokonce byla původně kaple.
Do dnešní podoby jste ji zrekonstruoval po katastrofálních povodních v roce 2002?
Já jsem ji původně měl v horším stavu, takovou malinkou, a po těch povodních, kdy tady nezbylo vůbec nic, jsme ji rekonstruovali. Bylo tu 1,86 m vody, to je až nad obrazy. Byl jsem tehdy v Soulu, kde jsem měl premiéru Romea a Julie, a nemohl jsem se ani dostat zpátky. Nejvíc mě mrzí, že tam zůstalo moje piano, které mi v 6 letech koupila maminka a splácela ho po stovce, a já jsem na něm složil spoustu legendárních písniček. Zůstaly mi z něj tři klapky.
Máte vůbec představu, kolik těch písniček jste, zaokrouhleno na stovky nebo tisíce kusů, složil?
V OSA mám zaregistrováno něco přes 2000 skladeb, dělal jsem 30 celovečerních filmů, nějaké seriály, z těch novějších třeba Zdivočelou zemi nebo Policii Modrava.
Jsou tu vystavené květiny a dárky z premiér…
Já to sbírám, to se nedá vyhodit. Je tam loutka Barona Prášila, toho jsme si dovezli z Benátek, vedle je Sněhová královna, Romeo a Julie, to jsou takové věci, které jsou symboly a které se nechávají. A pak jsou tu nějaké zlaté desky. Já to zdaleka nemám všechno vystavené, nechci z toho dělat muzeum, ale jsou to takové artefakty.
Na druhé straně pracovny je cosi, co vypadá jako dva zlaté zuby. Copak to je?
To jsou asijské Oscary. Jeden jsem získal za Shakespearovu Bouři – The Tempest – a ten druhý je za Romea a Julii. Nakonec jsem pro Korejce dělal sedm muzikálů.
Na jaké texty jste ty muzikály dělal?
Na korejské, to si nedovedete představit. Měl jsem překladatelku z Orientálního ústavu, strávil jsem s ní hodiny, foneticky jsem si to s ní procházel. Někdy to nešlo, protože jedna věta má dvanáct slabik, pak čtyři, je to takový blázinec. Nicméně jsme to dali dohromady, dodneška umím sedm slov korejsky a napsal jsem sedm muzikálů. Tak si říkám, ještě tři se musím doučit. :-)
Musel jste tam strávit spoustu času…
Dohromady jsem tam byl devětadvacetkrát. Kromě muzikálů jsem pro ně dělal ještě zahajovací ceremoniál k mistrovství světa ve fotbale, které pořádala Korea a Japonsko v roce 2002. Korea se dostala až do semifinále. Hlavní třída, osmiproudová jedním i druhým směrem, ta byla zavřená a všude seděli Korejci na zemi a sledovali na velkoplošných obrazovkách zápasy. To byl velký zážitek.
A co je vedle těch asijských Oscarů?
To je další moje pohádka, vyhrál jsem soutěž z 860 písní, kterou vypsal Andrea Bocelli, se dvěma anonymními písněmi jsem se dostal do finále, jednu z nich si vybral a představte si, on mi ji nazpíval, jmenuje se E mi manchi tu, byli jsme na křtu jeho CD v Benátkách, mockrát jsme se s ním setkali tady v Praze, kde každý rok velmi úspěšně vystupuje. Je to úžasný člověk, on má to, co měl Karel Gott, ti velcí lidé jsou skromní, hodní a slušní. A ještě umí zpívat.J
Když skládáte, slyšíte muziku v hlavě a pak si to zapisujete do not, nebo někdy nejdřív hrajete a potom zapisujete?
To záleží, kde zrovna jsem, když jsem u piana, tak si to můžu rovnou zahrát, v autě si to dneska můžete napískat nebo zazpívat do mobilu. Nejhorší je, když to člověka napadne v noci, to si říkáte, to je docela dobrý, to si ráno musím zapsat, ale ráno už to nevíte. Takže musíte vstát a jít si to zavrzat a pak si jít zase lehnout.
Miniatury klavírů jste začal sbírat kdy, kolik jich máte?
Asi 200. První pianko jsem si koupil v Rakousku, prostě se mi líbilo, pak to někdo viděl a šup, každé Vánoce jsem jich dostal 4–5. Je to sice moc hezký, ale je to tak akorát na prach.
Čeká tu spousta obrázků a cédéček, které se nevejdou na zdi…
Plán mám, ale pořád není čas, pořád se něco dělá, vymýšlí, hrají nám Sněhovou královnu v karlínském divadle, Děti ráje v Paláci kultury, od ledna jsme udělali pět představení Sněhové královny na ledě ve sportovních halách, pak haly pojedou Děti ráje, které se budou hrát od března v Brně… Je toho strašně moc, ale mně to nevadí, já si u toho odpočívám a hlavně – u všeho nemusím být. To jsou vždycky nejlepší projekty, když už u nich nemusíte být a běží to.
Držíme palce, ať se všechno daří a ať se pořád spokojeně usmíváte.
Moc děkuji a zdravím všechny diváky a čtenáře a někdy si na mě vzpomeňte, až uslyšíte moje hity, jako je třeba Nenapovídej, Nonstop nebo Zdivočelou zemi, protože autoři jsou většinou anonymní. Tak hezký den…
