Vařil pro arabské princezny i pro 2500 hostů na lodi. Šéfkuchař Marek Fichtner žije svůj „adršpašský sen“

Fichtner vyrůstal na vesnici, spoustu času trávil na statku svých prarodičů. „Měl jsem tam všechno, nejradši bych z Adršpachu nevytáhl paty,“ směje se. Ale kuchařina, která zvítězila nad jeho dalšími dětskými sny, ho nakonec do světa dostala ve velkém stylu.

Hned po maturitě ho do zharaničí popostrčila teta žijící v Německu. „Řekla mi, ať to zkusím u nich. A tak jsem se vydal na tříměsíční stáž. Práce v Německu mě nadchla natolik, že jsem věděl, že třemi měsíci to neskončí. Našel jsem si práci a zůstal další dva roky. Kdyby mi nekončilo vízum, možná jsem tam dodnes,“ vzpomíná.

Vízová povinnost je ale jasně daná, a tak se Fichnter musel posunout dál. Na doporučení příbuzného poslal životopis lodním agenturám a brzy už nastupoval na svou první zaoceánskou loď.

Na moři strávil celkem sedm let. Začínal od píky, ale postupně se vypracoval na šéfkuchaře vlajkové lodi pro 2500 hostů. „Na vojnu jsem nešel, měl jsem modrou knížku. Ale tohle byla moje vojna. Naučilo mě to hrozně moc, například obrovskou disciplínu. Jako šéfkuchař jsem měl pod sebou 126 kuchařů,“ vypráví.

Ne vždy to ale bylo romantické a sluncem zalité. „Hned první plavbu jsme tři dny jeli v mořské bouři směrem na Grónsko. Chtěl jsem vystoupit a skončit, bylo mi strašně zle. Pak jsme ale dorazili do cíle, já viděl tu nádhernou přírodu a řekl jsem si, že to nemůžu vzdát,“ popisuje.

Partner spáchal sebevraždu a málem přišla i o syna. „Napsala jsem dopis na rozloučenou, nepřežila bych to,“ přiznává Adriana

Po sedmi letech se ale přece jen rozhodl odejít. Jen tak, aniž by měl záložní plán. Jen mu přišlo, že je ještě moc mladý na to, aby zůstal na místě. A tak přišlo další kolečko posílání životopisů agenturám. Z jedné se mu ozvali – a nabídli místo s nástupem ihned. V Rijádu, havním městě Saudské Arábie. Na rozmyšlenou dostal den. A nakonec souhlasil.

Jiná kultura ho nadchla, v obřím hotelu měl na starosti banket a catering a často jednal i s koncovým klientem, což byli často členové královské rodiny. Kulturní rozdíly byly ale samozřejmě obrovské, takže se učil za pochodu. „Zkušenější kolegové mi dávali rady, že třeba princeznám nesmím koukat do očí. Postavení mužů a žen je v Saudské Arábii obecně velmi konzervativní. Tedy za mě bylo, možná už je to dnes taky jiné. Tehdy ale třeba neexistovalo, aby žena řídila auto. A bylo toho mnohem víc,“ říká v podcastu.

Svatba pro 4000 žen, mužům vstup zakázán

Největší akce, na které pracoval, byla svatba. Svatba pro 4000 žen. Muži na ni nemohli, tedy ani on a jeho tým. „Z tisícovky zaměstnanců hotelu byla jedna žena. Na podobné akce jsme si museli najímat externí agenturu, která dodala ženské zaměstnankyně, které pak mohly na svatbě obsluhovat. Vtipné bylo, že na tuhle konkrétní si najali i velmi známou britskou hudební kapelu. Jenže i v té hráli muži, takže museli být za plentou a jen je promítali na plátno,“ usmívá se.

Po dvou letech se rozhodl vrátit domů. Pracoval v několika luxusních hotelech, ale toužil po něčem jiném. „Chtěl jsem si vyzkoušet nehotelovou restauraci. A tak začala kapitola Červený Jelen,“ přibližuje.

Šéfkuchaře v Jelenovi dělá už šest let a stále ho to baví. Ačkoliv dřív tak dlouho na jednom místě nevydržel. Letos oslavil padesátku a vyšla mu také jeho první Kuchařka kořeněná životem. Najdete v ní 80 receptů rozdělených do kapitol Dvorek, Zahrádka, Voda a Les, všechny jsou vyzkoušená na hostech v jeho restauraci. A osobní favorit? „Zrovna teď bych si asi dal hráškové lívance se sýrem,“ zamýšlí se.

Tělem jí projelo 25 000 voltů. Přežila jen zázrakem, dnes Simona pomáhá druhým

Protože Vánoce jsou za dveřmi, řeč došla i na jeho oblíbený bramborový salát. „Ten z Červeného Jelena. Je krémovější. Majonéza se kombinuje se zakysanou smetanou. Je v něm řapíkatý celer, jablko, ředkvička, hrubozrnná hořčice i jablečný ocet,“ prozrazuje.

Pokud se chcete dozvědět spoustu dalších historek z moře, o tom, jak ho v Saudské Arábii zadržela policie nebo třeba co se u Fichtnerů podává jako štědrovečerní menu, pusťte si celý podcast! Nudit se nebudete.