Historik Tomáš Klímek přichází s knihou Živé příběhy zemřelých knížat. V ní se vydává po stopách Kosmovy kroniky a odhaluje, jak středověký kronikář pracoval s ústní tradicí a jak se příběhy o českých panovnících šířily mezi lidmi.
„V jeho době bylo velmi málo textů a on musel pracovat s tím, co se říkalo, ať už o současných událostech, nebo o dávné minulosti,“ vysvětluje Klímek. Proto si jako sondu do tématu vybral tři případy vražd českých panovníků. „Vražda vládce je silné téma, které lidi vždy zajímalo a o kterém se mluvilo,“ dodává historik.
Dnes si lidé příběhy šíří přes sociální sítě, v minulosti to byly spíš ohně, trhy a krčmy. „Bezpochyby si lidé příběhy přikrášlovali, ale mělo to svá pravidla. Například jména panovníků se nesměla komolit. Když profesionální vypravěč udělal chybu, hrozil mu vážný trest, dokonce až trest smrti,“ připomíná Klímek s odkazem na antropologické studie.
Zatímco někteří badatelé se snaží vraždy středověkých vládců pojímat jako detektivní příběhy a hledat pachatele, Klímka zajímala jiná rovina. „Já jsem se spíše soustředil na to, jak se o těch událostech vyprávělo. Z hlediska nosnosti a atraktivity příběhů,“ říká.
„Byl bych rád, aby kniha inspirovala k zamyšlení nad tím, že výklad dějin není samozřejmý a že interpretace informací je vždy složitá,“ přeje si autor. A jak podle něj působí Praha díky svým starým příběhům na turisty? „Spíše romanticky a každopádně přitažlivě,“ směje se.
