V současné době na sídlišti Prosek, které se rozprostírá přes Střížkov, Letňany Prosek, zhruba 25 tisíc obyvatel. Už samo o sobě to z něj činí pomyslné »město ve městě«. Jen považme, že tolik lidí žije třeba v Šumperku, v Litoměřicích nebo v Uherském hradišti. Jak už to tak ale bývá, začátky samotného Proseka byly docela skromné.
Zrod díky snu
Samotné počátky Proseka spadají spíše do bájí a legend. Samo založení popisuje ve své kronice Václav Hájek z Libočan a klade jej do roku 970, kdy se kníže Boleslav II. vracel ze Staré Boleslavi do Prahy málo známou „zkratkou“ právě přes Prosek. „Vímť já stezku v lese prosekanú, jenž slove Prosík, kudyž mají obyčej toliko pěší choditi; ta nás velmi brzo na libenského dvora lauky privede,“ měl tehdy podle Hájka sdělit Boleslavovi jeho zbrojnoš.
Na Proseku si kníže maličko „dáchnul“ a zdál se mu sen, na základě kterého nechal vystavět kostel sv. Václava. V jeho důsledku se pak okolo sakrální stavby začaly budovat obydlí a vznikla tím pádem vesnička, ne zcela veliká, avšak díky kostelu – dost možná vůbec prvnímu, jenž byl zasvěcen sv. Václavovi, nepochybně důležitá. A jak dějiny kráčely současnosti vstříc, na důležitosti jí to neubíralo, spíše naopak.
Deset stavení
„Prosek můžeme rozdělit na čtyři stavební epochy,“ vysvětluje letitý kronikář Prahy 9 a znalec tamní historie Miroslav Kuranda v knize Městská část Praha 9, 2. díl: Prosek. „Nejstarší Prosek – od prvních zmínek do r. 1419; druhá etapa (1421-1648), třetí etapa začala rozparcelování panského dvora r. 1695; posledním mezníkem je r. 1965, kdy byla zahájena výstavba Severního Města.“
Prvopočátky prosecké zástavby souvisely právě s kostelem sv. Václava, kolem kterého vznikla první stavení. Postupem času se rozrůstal, a to vcelku atypicky. „Svou pozdější výstavbou se vzdaloval od svého historického jádra, které bylo tvořeno domy kolem kostela, a tak se postupně prosecký kostel dostal až na okraj obce,“ uvádí Kuranda. Dlouhá léta nedisponoval Prosek ani školou – ta vznikla až k roku 1889. Děti musely do té doby docházet do školy do Libně, „největší obce, která byla přifařena k prosecké faře,“ cituje Kuranda ze zápisu proseckého řídícího učitele Aloise Jiroutka z 19. století.
„Nejstarší Prosek měl deset stavení,“ uvádí k 18. století. Většina jich byla situována kolem atypické návsi či náměstí. Proč atypické? Dodnes se zachovalo v podobě ulice Na Proseku a každý se může přesvědčit na vlastní oči, že nebývá zvykem, aby náměstí bylo z kopce či do kopce. „Jde o prudce svažitý terén a ani jeho zástavba nemá významné objekty,“ podotýká kronikář. Výjimku tvoří snad jen hostinec U Brabců, který nechala Praha 9 v minulých letech pracně rekonstruovat. Nicméně kolem náměstí stávaly nejstarší domy celého Proseka.
Studna hlubší než na Hradě
Jedno z nejstarších stavení, které na Proseku – hned u náměstí – stávalo, byl tzv. Porgesův statek. Dnes jej nahradila novostavba, avšak v minulosti šlo o poměrně veliký statek, který se pyšnil poměrně unikátní studnou. Její hloubka podle Kurandy dosahovala až do 30 metrů! Ve srovnání s kašnou na II. nádvoří Pražského hradu tak byla dvakrát tak hluboká.
„Lze to vysvětlit tím, že pískovcové podloží vodu neudrží, a proto se muselo hloubit až k nepropustným vrstvám,“ vysvětluje. Zajímavý byl i způsob tahání vody na povrch. Přece jen napnout všechny síly k tahání džberu z 30 metrů – to jednoho unaví natolik, že by vzal zavděk týdenní dovolené. Majitelé statku ale sebrali rozum do obou hrstí a vymysleli „vychytávku“, při které svaly tužili psi. „Nad studnou byla umístěna hřídel, která na obě strany přesahovala přes okraj studně. Na ní byl dutý dřevěný buben, středem nasazený na hřídeli. Uvnitř bubnu bylo místo, kam se vpouštěli velcí psi. Ti běhali uvnitř bubnu, ten se jejich vahou otáčel a na hřídel se tak navíjel provaz se zavěšeným okovem.“ Inu, jak prosté.
Vesnice na Proseku
Ve 20. století čekaly Prosek epochální změny a proměny. „Zákon o vytvoření Velké Prahy byl vydán roku 1920 a vstoupil v platnost 1. ledna 1922. Podle tohoto zákona bylo spojeno s dosavadním městem Prahou třicet sedm obcí v jediný správní celek,“ uvádí historik Josef Janáček v Malých dějinách Prahy. Jednou z oněch 37 obcí byl i Prosek, který tou dobou tvořil severní hranici hlavního města. Dnes ji Tvoří ještě severněji položené Čakovice, Březiněves nebo Vinoř.
Se vznikem velkého hlavního města, kam byly soustředěné nejdůležitější úřady v zemi, jako například ministerstva, se pojil i příliv nových obyvatel a tudíž nutnost výstavby nových domů. Vznikaly nejrůznější tzv. kolonie – jedna se nevyhnula ani Proseku. V roce 1946 zde podle Kurandy bylo 160 nouzových domků. „Kolonie, která byla značně rozsáhlá, zanikla s postupující výstavbou sídliště Severní Město,“ podotýká.
Zatímco nouzové domky, které stály převážně v místech dnešní Lovosické, Jetřichovické nebo Kytlické zanikly, prvorepubliková výstavba tzv. Nového Proseka se neztratila ani ve stínu výškových panelových domů. Přitom „pamětníci vzpomínají na řady rodinných domků se zahrádkami, dvorky a okolo jen pole,“ vysvětluje Kuranda. Vesnický ráz, ač se to zdá v dnešní době na tomto místě takřka nemožné, zůstal na Proseku do jisté míry zachován.
Kdo šel třeba někdy od Bulovky směrem k Proseku Střížkovskou ulicí nahoru, ten ví, o čem je řeč – byť se v tomto případě bavíme více o Střížkově a Libni. Nicméně „v ulici Nad Krocínkou,“ jak zmiňuje Kuranda ulici na opačné straně Proseka, „najdeme jak idylická, takřka vesnická obydlí, tak i výstavní vily.“
»Betonové« město
Jak už bylo psáno výše – do dnešní podoby se Prosek začal proměňovat v 60. letech v souvislosti s výstavbou Severního Města, jež je dodnes protipólem známějšího a sourodějšího Jižního Města. Sídliště bylo naplánované s veškerou potřebnou vybaveností. Školy, obchody, služby, poliklinika. Autoři dokonce mysleli i na „luxusní hotel s bohatým sportovním zázemím,“ zmiňuje Kuranda hotel DUO, který byl „původně ubytovnou pro stavební dělníky.“
„V Severním Městě, jak je označován komplex sídlišť Kobylisy, Ďáblice a Prosek (k tomu ještě Letňany a Bohnice – pozn. red.), bylo vybudováno do sedmdesátých let 19 865 bytů pro 63 500 obyvatel,“ udává Josef Janáček. Dnes je počet obyvatel mnohem vyšší, a to především díky neustále přibývající moderní zástavbě. V rámci atraktivity lokality napomohlo také lepší dopravní spojení se zbytkem města, a to konkrétně jednak tzv. Vysočanskou estakádou, spojující Prosek s Vysočany, a pak předně zejména protažením linky metra C z Holešovic přes Ládví, Střížkov a Prosek až do Letňan.
Park Přátelství, který se rozprostírá od Střížkova na Prosek, zdobí od konce 80. let socha Jiřího Wolkera. David Zima
A byť se Proseku, podobně jako Jižnímu Městu nezřídka přezdívá „betonové město“, sídliště není na zeleň zrovna skoupé. Jednak se zde nachází přírodní památka Prosecké skály, především ale park Přátelství, který Praha 9 nechala v roce 2022 rozšířit o notný lán u stanice metra Střížkov. Dnes je z něj co do rozlohy jeden z vůbec největších parků, do kterých lze v Praze zajít, a díky nápadité vodní soustavě nádrží propojených kanály, také jeden z těch nejoriginálněji pojatých.
