Bytosti, které měly dvě ruce, dvě nohy, chlupatá záda a porost na hlavě se totiž na Proseku vyskytovaly už v pravěku. „Archeologický průzkum, který byl prováděn před stavbou Severního Města, objevil tisíce archeologických nálezů,“ uvádí Miroslav Kuranda v knize Městská část Praha 9. - 2. díl: Prosek.
Dodává ovšem, že tím, jak se Prosek nachází relativně daleko od vody, nemohlo být osídlení nikterak husté. Ostatně Vltava je nejen daleko, ale hodně z kopce. Bližší Rokytka totéž. Převýšení od nejstarší zástavby Proseka činí zhruba 100 metrů, vzdálenost je plus minus kilometr. I tak se Kuranda domnívá, že na Proseku lze rozpoznat důkazy „existence nejstaršího člověka na kontinentu“ neboli homo erectus.
Také je nutno si říci, že „v době, kdy žil tento pravěký člověk, bylo území dnešního Proseka z velké části pod vodou,“ tudíž se vlastně o žádné Rokytce a Vltavě bavit nemůžeme, sice se teprve utvářely. „Souš byla pokryta hustou vegetací, existovala tu roztodivná fauna.“ V kterých místech byl během paleolitu Prosek pod vodou, a kde ne, lze spekulovat a domýšlet si. Pozůstatkem mořského pobřeží by například měly být pískovcové Prosecké skály. Jisté je, že nějaké osídlení beze vší pochybnosti existovalo u Přezletic, které jsou od Proseka vzdušnou cestou vzdáleny zhruba 7 kilometrů.
První lidé v Evropě?
Archeologové v Přezleticích nalezli roku 1968 kus stoličky, která je z hlediska celosvětové historie unikátní. „Je asi o čtvrt století starší, než slavná mauerská čelist,“ podotýká Kuranda. Tím se má za to, že jde o nejstarší dochovaný doklad lidského života v celé Evropě vůbec. „Tak se Přezletice dostaly do pravěkých a antropologických expozic či pojednání v mnoha světových muzeích.“
Místo paneláků přístřešky z větví
Co si pod názvem Prosek představíme dnes? Nepochybně rozsáhlé sídliště, jedno z největších, které je v Praze k nalezení, a které tvoří součást tzv. Severního města. Podle sčítání obyvatel z roku 2021 zde v současnosti žije okolo 17 tisíc Pražanů. Jen pro srovnání, přibližně tolik žije v Pelhřimově, Neratovicích nebo v Benešově. Drtivá většina jich žije v panelových domech, které na severu města vznikaly v 70. letech minulého století.
Když se proti proudu času vyprávíme do doby, kdy naši předkové o počítání roků neměli ani předtuchy, tak dlouhé a tak široké a vysoké stavby, jako nynější paneláky, bychom rozhodně nespatřili. „Homo erectus ještě nebyl řemeslník,“ podotýká Kuranda. „Jeho nástroje byly velice jednoduché, jednalo se o větve, klacky a kameny.“
Z Čejchanova hrádku zbyla zřícenina v lesích. Život loupeživého vlastníka skončil v Praze na oprátce
Nepřekvapí proto, že „jeho obydlím ještě zdaleka nebyly pevné stavby, ale pouze jakési přístřešky z větví a trávy, které sloužily jako primitivní ochrana před nepříznivým počasím,“ pokračuje Kuranda. Kolik jich na Proseku bylo, a kde vlastně konkrétně, je dodnes pro historiky a především archeology otázkou, na níž se odpovědi hledají. Ne nepodobnou té, jak vlastně samotný Prosek během středověku vznikal.
Bájemi opředený »Prosík«
Historicky je jeho název doložený až v 10. století. Proslulý, byť velmi domýšlivý kronikář Václav Hájek z Libočan, který žil až o mnoho století později, a který si svá historická líčení rád přibarvoval, k počátkům tohoto osídlení připojil dodnes hojně tradovanou pověst. V ní se kníže Boleslav II. Pobožný vracel ze Staré Boleslavi do Prahy, nechal si poradit od zbrojnoše cestu, kterou sám neznal. „Vímť já stezku v lese prosekanú, jenž slove Prosík, kudyž mají obyčej toliko pěší choditi; ta nás velmi brzo na Libenského dvora lauky přivede,“ uvádí doslova Hájek z Libočan ve své kronice.
Boleslav, „když se už domníval, že má Prahu na dohled, dostal se do hustého lesa a mezi skaliska. Neprůjezdný hvozd před jeho koněm museli prosekávat doprovodní zbrojnoši Jaroboj a Krotislav. Les stále houstnul a jako by ani neměl konce,“ líčí Kuranda. Námaha to pro celou knížecí družinu byla náramná, tak Boleslav zavelel k odpočinku, během něhož usnul.
„Když po nějaké chvíli procitl, řekl svým zbrojnošů, že se mu ve snu zjevil Svatý Václav a přikázal mu, aby na tomto místě nechal vystavět chrám,“ uvádí Kuranda. „Po příjezdu na své knížecí sídlo na Pražském oznámil Boleslav příhodu ze svého snu. Potom povolal kameníky, zedníky, tesaře a ostatní řemeslníky a za čtyři dny je odvedl na Prosek. Vyhlédl vhodné místo a určil je za budoucí staveniště. A vlastnoručně prý usadil první kámen do budoucí stavby.“
„Dne 17. září 970 bylo dílo dokončeno.“ Mnozí si nepochybně domysleli, že jde o kostel sv. Václava – nejstarší dochovanou stavbu Proseka. „Byl to prý vůbec první kostel zasvěcený tomuto světci,“ uvádí dále Kuranda. Jenomže o omylnosti zápisu Václava Hájka z Libočan svědčí ovšem to, že kostel měl vysvětit biskup Vojtěch, později též svatořečený.
28. září - sv. Václav, Den české státnosti Videohub
Jenže to trochu „hapruje“ se skutečnou historií, neboť až „roku 973 bylo založeno za vlády Boleslava II. pražské biskupství a Hrad, kde se biskupové usídlili, se tak stal i centrem církevní organizace celého státu,“ jak podotýká historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy. Svatý Vojtěch se nadto biskupem stal až v roce 982...
Nejde však o jedinou „pověst“, jak Prosek vznikl. „Jiná zkazka uvádí, že kostel byl postaven na památku zázraku, kdy se podařilo převézt vůz s tělem sv. Václava přes rozvodněnou říčku Rokytku,“ píše Kuranda. To bylo v roce 938, kdy ze Staré Boleslavi zamířili Václavovy ostatky do „rodné“ Prahy.
Tam, kde byl založen kostel, zpravidla vznikalo či už existovalo nějaké osídlení. V případě Proseka se na osídlení ale teprve čekalo. „Toto místo bylo patrně pusté a neosídlené, a to i včetně vzdálenějšího okolí,“ dumá Miroslav Kuranda. „Téměř nikdo zde nežil a patrně tu opravdu bylo jen pusté místo, zřejmě zarostlé hustým lesem.“ Vyslovuje proto domněnku, že dříve se na místě kostela mohla nacházet nějaká pohanská svatyně, kterou následně nahradila ta křesťanská. Ostatně podobně vznikl i svatovítský chrám. Bylo tomu vskutku tak?
Hypotéza znalce
Kuranda tyto možnosti nevyvrací. Zároveň je ale přední znalec dějin území, ze kterých se skládá Praha 9, potvrdit nemůže. Namísto toho ale přichází s jinou, historicky pravděpodobnější analýzou. „Na proseckém návrší se sbíhaly dvě důležité obchodní stezky,“ podotýká. „Jedna vedla do Prahy ze Slezska a Lužice, druhá z Polska. Zde se tedy setkávali kupci a pro zajištění jistoty, že toto místo neminou, potřebovali si je bezesporu nějak označit.“
Za předpokladu, že se zde nacházel skutečně hustý hvozd, šlo nejspíše o křížení lesních cest. „Patrně zde nejprve byla nějaká značka na stromě či kupa kamení. Později zřejmě přístřešek pro odpočinek a přespání a možná i kaplička pro modlitbu,“ domnívá se. „Pak zde předpokládáme vznik zájezdní krčmy,“ - ostatně nejinak tomu bylo i při vzniku a rozvoji Hrdlořez, které se nacházely na důležité obchodní stezce, jež vedla do Vídně.
Vznik krčmy mohl stát za tím, že se les postupně vykácel neboli „prosekal“ a vznikla zde osada – Prosek. O kostelu sice báje praví, že byl vystaven roku 970 – ale historicky doložen je až z přelomu 11. a 12. století, tedy o sto let později. To už se historické prameny zmiňují skutečně o kostelu – kdo ale může dosvědčit, že před ním na jeho místě nestála třebas kaplička, kterou založil již zmiňovaný pobožný kníže Boleslav II.? A kolem níž začala vznikat první zástavba. Ostatně předpokládaný vznik Proseka skutečně spadá do 10. století, což z něj činí i jednu z vůbec nejstarších pražských osad.
