Kdysi bylo ve složce „Vostrý“, jak si přezdívku pro státní policii v roce 1965 Josef Laufer vymyslel, ještě 200 stran textu. Nyní jich historik Bárta našel pouhých pár desítek. „Jeho činnost proto nelze plně rekonstruovat,“ zdůrazňoval odborník v podcastu, přesto lze prý ze záznamů vydedukovat, že si tajní od Laufera slibovali hodně.
Blesk Podcast: Laufer s StB spolupracoval dobrovolně, říká historik. Celý jeho spis někdo skartoval pdc, bp, Červený, Železný
Velkou výhodou Josefa Laufera v očích státní policie bylo to, že pocházel z rodiny, kde se mluvilo více jazyky. Díky mamince ovládal španělštinu, v dětství vyrůstal ve Velké Británii a později jezdil do Západního Německa, tudíž znal i němčinu. Jeho rodina navíc udržovala mezinárodní styky. Mimochodem byl Josef Laufer v 70. letech podezřelý, že kšeftoval s valutami.
Sledovačka Laufera
Podle Milana Bárty se v 60. letech pro socialistické zřízení změnil protivník, neboť v Československu již neexistovala opozice a jsou „pronásledovány myšlenky, které nesouzní s těmi ústředními. Zejména v totalitních státech jsou přisuzovány umělcům, kteří mají velký vliv, a proto si je režim hlídá,“ vysvětloval historik.
Laufera proto policisté nejprve kontaktovali, aby si ověřili jeho kladný poměr k režimu. Poté, dle Bárty, nastala několikaměsíční fáze ověřování jeho názorů a rodiny, náhodně mu kontrolovali poštu, byla na něj nasazena i sledovačka a do toho pokračovaly nezávazné rozhovory. Nakonec si ho oficiálně pozvali a oslovili ho ke spolupráci.
Nic nepodepsal, ale...
„Je zajímavé, že oni chtěli podepsat závazek spolupráce a on řekl, že ne, nic podepisovat nebude. V životě podepsal pouze pracovní smlouvy a šeky. To svědčí o charakteru Josefa Laufera, který byl dobrodruh. Oni ho v materiálech označovali jako dobrodruha, bohéma, páska,“ citoval záznamy Milan Bárta. Policisté se umělce snažili lámat, ale k podpisu jej nepřinutili, přesto s nimi dobrovolně spolupracoval. Proč?
Těch důvodů podle historika bylo více. Pocházel z komunistické rodiny, byl mladý a měl slabost pro ženy. „Chodily na něj anonymní dopisy, že měl třeba zajišťovat nelegální potraty nebo distribuovat drogy. A měl ještě jeden problém,“ narážel odborník na událost z Vánoc 1963, kdy spáchala dívka sebevraždu v jeho bytě.
Zajímal je Gott, Matuška a Pilarová
Co se týče podoby konkrétní spolupráce, tak po Lauferovi policisté chtěli, aby jim přinášel zprávy o umělcích v jeho okolí. „Byly to informace spíše obecnějšího rázu. Zprávy Státní bezpečnosti se zmiňují o tom, že nechce mluvit konkrétně o přátelích a známých, že spíše vypovídá obecně. Za zhruba čtyři roky spolupráce proběhlo 40 schůzek, na kterých podal asi dvacítku zpráv. Bohužel zprávy o většině schůzek byly v naprosté většině skartovány, takže se nedozvíme konkrétní informace,“ vysvětlil historik, proč už nikdy nezjistíme, co přesně Laufer dobrovolně policistům, kteří se extrémně zajímali o Karla Gotta, Waldemara Matušku nebo Evu Pilarovou, vypověděl.
Spolupráci pak sám ukončil v roce 1968 a na další výzvy již nereagoval. O jeho kontaktech se Státní bezpečností podle Bárty nikdo nevěděl. Po 10 letech policisté Lauferovu složku vyjmuli a kontrolovali, jestli je nějaká možnost, aby znovu navázali spolupráci nebo jestli spisy pro ně budou v budoucnu využitelné. Usoudili, že žádný užitek nemají a sami je skartovali.
Jaké úkoly policie plnil Josef Laufer v zahraničí, proč skončil v sedmdesátých letech ve vazbě a jak mu nepomohla jeho píseň o zahraničním agentovi Pavlu Minaříkovi, prozradil v Blesk Podcast historik Milan Bárta:
