14°C
Ještě nevychodil ani základní školu. Přesto na sportovních kolbištích nasbíral Kryštof vavřínů jako málokterý dospělý. Začátkem května dovedl svůj pražský „sokolský“ tým v kategorii U-14 k celorepublikovému titulu. Zároveň se stal nejen nejlepším střelcem mistrovství, ale pochopitelně byl v brněnské hale, kde se mistrovství republiky konalo, zvolen i tím nejužitečnějším. Za nejužitečnějšího hráče byl kolikrát vybrán i při kláních v European Youth Basketball League (EYBL) čili v evropské konkurenci. Přitom mohlo být vše jinak.
Jeden míč, dva sporty
„My jsme původně ani doma nevěděli, jak vypadá basketbalový míč,“ směje se dnes s odstupem Kryštofův otec David Brezík, který s rodinou žije v Novém Strašecí, zhruba půl hodiny svižné jízdy od Prahy. „Měli jsme doma míč fotbalový a s tím jsme ho pouštěli hrát. Venku na hřišti byl od svých 6 let takřka neustále, jenomže jsme zjistili, že místo toho, aby do míče kopal, trefoval se jím do basketbalového koše.“ Životní vášeň byla na světě.
„Když jsme viděli, že ho basketbal stále více fascinuje, přihlásili jsme jej do kroužku basketbalu při Domovu dětí a mládeže.“ Jenže Nové Strašecí mu nestačilo. Tak se přes BK Kladno dostal do týmu Sokol Praha, jehož barvy hájí dodnes.
Na tréninky dojíždí do sokolovny na Novém Městě v Žitné ulici. „Hezčí prostředí bych si nemohl přát. Je radost tam hrát,“ nezastírá talentovaný hráč, který i přes svůj mladý věk honí oranžovou „mičudu“ s až o tři roky staršími spoluhráči. Letos už nastupuje v kategorii U-17.
V hlavní roli: Výška rodičů
Co vlastně rozhodlo o tom, že si Kryštof zamiloval právě basketbal? Nad otázkou se nemusí rozmýšlet nijak dlouze a složitě. „Bavilo mě to. A baví neustále. Nemusím u toho přemýšlet, nestresuji se u toho,“ vyjmenovává. Stres si snaží nepřipouštět ani ve chvílích, kdy si uvědomuje, jaké nároky a požadavky jsou na něho kladeny. V mládežnických kategoriích totiž náleží mezi nepostradatelné hráče, jimž bývá předpovídaná zářná budoucnost.
„Jak přecházím do vyšších kategorií, vnímám, že už se vybírají hráči do reprezentací,“ uvědomuje si. Jen o talentu, rychlosti nohou, šikovnosti rukou a myšlení ale basketbal není. Mládežnický hráč, jenž nastupuje primárně jako rozehrávač, si uvědomuje, že aby se naplno prosadil, musí coby dospělý měřit pořádnou porci centimetrů, aby se mohl soupeřit s těmi nejlepšími. Basketbal totiž střízlíci nehrají.
„Když jsem coby 13letý hrál s o 3 roky staršími kluky, byli mnohem vyšší než já,“ uvědomuje si Kryštof. I tak mezi nimi nebyl do počtu. Že mu ale centimetry schází, si trenéři všímají. Při konečném výběru a nominací do sestavy však zohledňují i jeho dovednosti, myšlení a zkušenosti. Aktuálně Kryštof měří okolo 175 cm. Basketbalové koše jsou ve výšce lehce nad 3 metry.
„I když si do starších týmů vyberou hráče z mladších kategorií, výška je to první, co je na hráči vidět. Podle toho se posuzují. Nedá se říct, že by vzrůstově malí hráči neměli šanci, ale trenéři se kupříkladu zaměřují i na to, do jaké velikosti dorostli jejich rodiče,“ vysvětluje Kryštofův otec, který pracuje jako obchodník. A kariéru nadaného syna podporuje, co to jde.
Životní křižovatka
Tím spíše nyní, kdy Kryštof s koncem povinné základoškolské docházky stojí na životní křižovatce: Kam dál? „Stojíme před otázkou, jestli studovat na dálku v Čechách a při tom se věnovat basketbalu naplno, nebo zkusit štěstí v zahraničí, třeba ve Španělsku, které je v evropském basketbalu nejdále,“ přiznává Kryštofův otec.
„Další variantou, která se rýsuje, je střední škola v USA, kde je basketbal při školní výuce, řekněme plnohodnotným sportem.“ V Čechách není pořádně ani druhořadým. „Nejčastěji se hraje na tělocviku fotbal, florbal nebo volejbal,“ krčí Kryštof smířlivě rameny.
To je právě ono úskalí „košíkové“ – oproti jiným sportům jde o relativně upozaděné sportovní odvětví, přestože ve 40., 50., 60. a 70. letech minulého století vozili českoslovenští basketbalisté medaile z vrcholových turnajů. „Basketbal tu není tolik rozšířený ani populární. V jiných zemích je populárnější, ale jít tam, by zase mohly být bariéry v tom, že by tam mohla být větší konkurence,“ obává se David Brezík.
Na druhou stranu mezi vrstevníky i na evropské scéně Kryštof obstál. Na sportovním klání v Maďarsku v kategorii U-15 byl zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje. „Kvůli koronaviru se navíc v roce 2020 nehrály zápasy, nesmělo se trénovat. Tak mě naši vzali do Španělska, kde mi tým CAB Estepona nabízel angažmá,“ uvádí Kryštof. Láska k vlasti byla silnější. Zatím.
Ani hodina nazmar
V dnešní době, kdy se většina mladých potýká až s nezdravým vztahem k počítačovým hrám, tabletům, mobilním telefonům a sociálním sítím představuje Kryštof světlou výjimku. Tím, že ho ke sportu rodiče nevedli odmalička, nepovažuje basketbal za nutné zlo, nýbrž za koníček, zábavu, které se věnuje, sotva má chvilku nazbyt.
„Paradoxně mi v tom i maličko pomohla koronavirová pandemie, protože když jsme neměli tréninky, trénoval jsem sám doma,“ popisuje dva roky staré zkušenosti. Zatímco jiní si plnili individuální program zadaný od trenérů, Kryštof na internetu vyhledával nejrůznější profesionální cviky. „Snad jsem se naučil i něco navíc,“ doufá. Častým objektem jeho pozornosti je Stephen Currey, úspěšný hráč NBA. „Je znát, že tomu sportu dává více než jiní,“ dodává s tím, že jde o jeho vzor.
Přiblíží se mu někdy natolik, že si zahraje tutéž ligu? Kryštof o tom zatím může jen snít. Krom snů pro to dělá, co může. „Snaží se tomu dávat víc, než co po něm chtějí trenéři, čehož si na něm vážím nejvíc,“ uzavírá otec, který má být nač pyšný.
