10°C
Evičku (16) připravil zlatý stafylokok o nohy: Chci zase lyžovat!
Šestnáctiletá Evička Mrázková z Prahy přesně před rokem přišla o obě dolní končetiny. Začala ale bojovat a nepodlehla tlaku osudu! Blesku poskytla rozhovor o tom, jak to zvládá, jak ji přijali spolužáci, i o svých velkých plánech!
Je to teď přesně rok, co jste zkolabovala v Rakousku o jarních prázdninách. Lékaři pak zjistili, že vaše tělo napadl zlatý stafylokok, a přišla jste o nohy. Jak to vnímáte nyní?
„Neberu to jako tragédii, je to spíš něco nového. Poznala jsem sebe samu i v jiných situacích, mám nové zkušenosti. Beru to jako velkou výzvu. Zkouším, co se dá, každé zakopnutí mě nutí vymýšlet nové, lepší způsoby. Změnil se mi život, to nemohu popřít. Ze začátku jsem byla hodně smutná, netušila jsem, co bude dál. Pochopila jsem ale, že minulost prostě nezměním a že nemá cenu se o to snažit. Teď to bude znít jako klišé, ale je to tak...“
Jste neskutečně pozitivní, když si představím, co všechno jste prožila během tak krátké doby…
„Já říkám: Při každém konci něco nového začíná. Zkrátka jsem se přes to všechno snažila přenést. Vzpomínky s nohama mám pěkné, teď si vytvářím nové, ze života bez nohou. Je to výzva, ale líbí se mi to.“
Jak vzpomínáte na čas strávený v nemocnici?
„Na nemocnici mám určitě víc hezkých než ošklivých vzpomínek. Sestřičky, lékaři, rehabilitační a všechen ostatní personál, všichni byli skvělí. Snažili se mi zpříjemnit zírání do prázdna. Mám je za to opravdu ráda. Od té doby, co jsem doma, zase čas hrozně letí. Škola, pravidelné cvičení a také se snažím o nějaké ty volnočasové aktivity, těch ale moc nezvládám.“
Co vaše rodina?
„Byli z toho smutní a zaskočení, ale museli to přijmout. Zkrátka je to tak.“
Zmínila jste předtím školu, tak jak se k tomu postavili spolužáci?
„Chodím na gymnázium, spolužáci jsou opravdu bezvadní. Když jsem ještě neměla protézy, bez obav mě klidně i s vozíkem vynesli o patro výš. Na kolektiv si stěžovat nemohu. Všichni jsou hodní, bavím se s nimi stejně jako předtím. Chápou to, do nemocnice mě podporovali a zlepšovali mi náladu.“
Pravidelně jezdíte na rehabilitace. Máte ještě bolesti?
„Už ne. Ze začátku jsem na protézách vydržela stát jen pár minut. Nebyla jsem na to zvyklá, ale nebolelo to. O něco později mě nohy pobolívat začaly, ale dalo se to vydržet. Teď už si zvykly a už nebolí skoro nic, jen dlouhé postávání je nepříjemné.“
Jak rychle jste se naučila zvládat protézy? A jak to probíhalo?
„Velmi mě to překvapilo, protézy jsem zvládala už tak po měsíci, po dalším měsíci jsem odložila berle a začala chodit s trekovými hůlkami, přece jen mi dělají oporu. Rehabilitace jsou zkrátka o pravidelném cvičení. Prvně příprava, zpevňování těla, pak se trénuje chůze.“
Stala jste se letos tváří charitativní akce Na Sněžku, kterou pořádá Nadační fond KlaPeto. Prý plánujete zdolat nejvyšší českou horu pěšky.
„Chtěla bych to alespoň zkusit. Nevím, jestli to zvládnu, ale dokud budu moct, půjdu.“
Jste velká milovnice sportu. Plánujete se k němu vrátit?
„Chtěla bych pokračovat v lyžování, tancování i v aktivním životě, v takovém, jaký jsem předtím měla. Proto budu potřebovat speciální protézy, které si snad vyšlapu 25. května na té akci.“
Pomoci můžete tričkem!
Jako každý rok, tak i tento KlaPeto nechalo vytvořit speciální tričko pro pochod. Platit bude i pravidlo z loňských ročníků – ti, kdo budou mít tričko na sobě, mohou využít lanovku na Sněžku zdarma. Zakoupit je můžete už nyní přímo na stránkách www.klapeto.eu, a tím tak (celou částkou) podpořit Evičku a další děti, které budou po charitativní akci vybrány a obdarovány. Případně můžete zaslat i peníze na transparentní účet Nadačního fondu KlaPeto: 2001375049/2010.
„Chtěli bychom Evče umožnit věnovat se naplno sportu a lyžování, takže jí vybrané peníze poslouží na sportovní protézy. A samozřejmě, jako vždy, sbírka pomůže i dalším handicapovaným dětem na speciální rehabilitace, kompenzační pomůcky apod. Takže se na vás všechny moc těšíme 25. května,“ lákají na akci zakladatelé NF KlaPeto Kateřina Klasnová a Jaroslav Petrouš.
Příběhem zve na akci Na Sněžku!
Evička se stala hlavní tváří pochodu Na Sněžku. Aby se lidem více představila, sepsala sama svůj příběh. Zde je…
Jmenuji se Evča Mrázková. Je mi šestnáct a právě studuji druhý ročník čtyřletého pražského gymnázia. Loni o jarních prázdninách jsem jela s rodinou na lyže. Na sjezdovku jsem se ale ani nedostala. Zkolabovala jsem, a tak má první cesta vedla sanitkou rovnou do nemocnice. Lékaři mi tam diagnostikovali septický šok způsobený zlatým stafylokokem, amputovali mi obě nohy pod koleny a zachránili mi tím vlastně život – infekce by se jinak rozšířila dál.
O sněhu jsem si jen mohla nechat zdát. Když jsem byla stabilizovaná, převezli mne do Fakultní nemocnice Motol. Tam jsem se začala probírat a vzpamatovávat. V Motole to už chvíli vypadalo, že je vše na správné cestě, ale měla jsem krvácení do mozku. Kvůli komplikované léčbě a zdlouhavému hojení jsem se domů podívala až v červnu.
Nyní už mám všechno za sebou, dostala jsem své první protézy, a tak se učím chodit. První krůčky bolely, ale radost z nich všechno přebila. Protože bych ráda pokračovala v lyžování, tancování i v aktivním životě, v takovém, jaký jsem předtím měla, budu potřebovat speciální protézy. A tak vás žádám, pojďte se mnou 25. května na Sněžku!
Témata:
Související
