7°C
Papír se vyrábí nejčastěji z přírodní buničiny, která je založená na celulóze. Výroba papíru se rozděluje do několika fází. Nejprve se získaná vláknina neboli buničina mechanicky upraví mletím, naplňováním, spojováním a barvením do takzvané papíroviny. Tato papírovina je fakticky vodný roztok složený z 99% vodou a z 1% směsí plnidel, barviv, klížidel a vlákniny. Stupeň mletí vlákniny ovlivňuje vlastnosti papíru. Při nízkém stupni vzniká papír měkký a savý, při vysokém takzvaný tukotěsný. Další vlastnosti papíru lze ovlivnit pomocí chemických úprav. Pro navýšení pevnosti papíru je například do vlákniny přidáván katonický škrob, přidáním plniv jako jsou kaolin či uhličitan vápenatý dosahujeme neprůsvitnosti papíru. Dále přichází na řadu mokrá fáze. Zde se suspenze papíroviny nalévá na síta a dochází k jejímu odvodnění. Následuje sušící část, kde se pomocí sušících válců vytápěných parou zbavuje papírový list zbývající vody. Finální fází je navíjení papírového listu navíječem do rolí a následné řezání na formáty.
Přestože byl papír neboli papyrus vynalezen v Číně již ve 3. tisíciletí př. n. l., tak jak ho známe dnes, se začal vyrábět přibližně až v roce 105 n.l. . Evropa se s tímto vynálezem seznamuje díky Arabům. Kolébkou pro výrobny papíru v Evropě se stalo Španělsko, odkud se začaly šířit do dalších zemí. V českých zemích se papír ovšem objevuje až v 16. století. Velkým průlomem se stalo v 18. století vynalezení holandru – zařízení k mletí a úpravy vláknin a výroba prvního papírenského stroje, který umožnil vyrábět papír ve velkém.
