Věta „čti nahlas“ je tabu, říká profesorka. Dětem zabíjí radost, klidně ať čtou na mobilu
Mobilní telefony, tablety nebo počítače nejsou „zabijákem čtení“ u dětí. Tím je naopak nucené povinné čtení nebo vytváření různých seznamů doporučené četby, které nezohledňují zájmy dítěte. V rozhovoru pro Blesk Zprávy to řekla profesorka Radka Wildová z Karlovy Univerzity, která se zabývá rozvojem čtenářské gramotnosti. „Klidně mohou číst na počítači, ale musí to mít smysl,“ radí rodičům.
Mobilní technologie nemusí omezovat čtenářskou gramotnost dětí a jejich schopnost porozumět textu. Je o tom přesvědčená prorektorka Karlovy univerzity Radka Wildová, která v minulosti vedla i tamní Pedagogickou fakultu. Dětí prý kvůli mobilům nebo počítačům nehloupnou, pokud je využívají aktivně a smysluplně.
„Dá se odhadnout, že média vedou k méně aktivnímu čtení a dítě se stává pasivním příjemcem, pokud si neosvojí metody rozvoje různých úrovní čtenářské gramotnosti, text posoudit, analyzovat a vybrat z něj, co potřebuji. Ale tam, kde se média využívají ve prospěch dětí a čtenářské hry, tak je to velký profit,“ řekla Wildová.
Počítač i čtečka, hlavně když to má smysl
Podle ní je vhodné, když se v rodině čte a čtení je vnímáno jako nějaká hodnota. „A nemusí to být vždy kniha, může to být čtení přes počítač, čtečky,“ říká s tím, že rodiče by měli s dětmi o svém i jejich čtení pravidelně hovořit a měli by také aktivně děti vybízet k tomu, aby četly. Musí to ale mít konkrétní smysl, povinnost je v tomto ohledu spíše na škodu. „Mohou nechat připravit dítě výlet a ono si k tomu nastuduje informace na internetu, v knize nebo v mapě. Dítě si uvědomí, že tu svou dovednost může k něčemu využít.“
„Existují také zpracované texty, které po přečtení vyžadují nějakou reakci dítěte. Je potřeba, aby dítě na základě ní plnilo nějaké úkoly. Obecně je potřeba vytvářet a podněcovat situace,“ vysvětlila profesorka.
Stereotypní procvičování prý k ničemu nevede. „Klasickým příkladem české školy je, že čtení se pořád procvičuje, ale strašně málo fakticky využívá. A to platí i o rodinách. Rodiče se většinou zaměří na to, že dítě musí přečíst do školy tolik a tolik stránek, aby se zlepšilo. Tak řeknou: čti nahlas.“ Jenže právě tento přístup kazí podle Wildové skutečnou radost ze čtení.
„Mám problém se seznamy“
„Mám velký problém se čtenářskými seznamy, kdy dítě dostane příkaz: toto je povinné a toto přečti, nezávisle na tom, jestli tě to baví,“ říká Wildová. A dodává, že s dětmi se musí aktivně pracovat i při volbě literatury.
„Je lepší, pokud už se ve škole nějaký doporučený nebo povinný seznam vytváří, aby vznikal společně a třeba z nějaké aktivity, kdy třeba děti přinesou, co četly, a řeknou, proč to doporučují. A součástí seznamu mohou být i internetové zdroje,“ dodává v rozhovoru.
Se divím že umím číst.