9°C
Spolužák promluvil o Pelikánovi: Chodil za školu a nepasovaly mu ponožky
Na první pohled elegán, na druhý neuspořádaný rebel. Tak by se dal po vyslechnutí některých zážitků z mládí charakterizovat Robert Pelikán (ANO) v pubertě. Košile nosil, když byly pro teenagery v podstatě sprostým slovem, ponožky mu ale často nepasovaly do páru. Byl to prý jeho „boj proti předsudkům“. A místo ve škole trávil dlouhé hodiny jako pražský kavárník. O dnešním ministru spravedlnosti se rozpovídal jeho spolužák z gymnázia Jan Převrátil v „pilotním“ dílu seriálu Blesk.cz Osoba blízká.
Každý byl jednou mladý a platí to i pro vrcholné politiky. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán byl například typickým pražským kavárníkem. Alespoň tak by ho dnes označil prezident Miloš Zeman. Tehdy ale ještě toto pojmenování neexistovalo, a tak zkrátka chodil hodně na kafe, četl knížky a filozofoval o životě. K jeho štěstí i smůle nebyl sám. Pubertu, která je asi pro každého velmi bouřlivým obdobím, prožil částečně po boku Jana Převrátila, kluka, který chodil na „gymplu“ o rok výš a který měl podobné zájmy. A který se nebál na ministra leccos prozradit.
„Jeli jsme se školou do Francie na nějaký výměnný zájezd a první moje vzpomínka na ministra je, že byl tak o dva stupně lépe oblečený než my tou dobou. Snad měl i košili, což pro nás bylo do té doby zakázané slovo. Brzy to ale začalo dostávat trhliny. Když se s ním člověk stýkal déle, tak zjistil, že občas nosí ponožky různých barev, což on tehdy odůvodňoval tím, že bojuje proti předsudkům. My jsme zjistili, že je spíš ráno líný vybrat si stejné dvě,“ prozradil na současného ministra jeho kamarád a v současnosti také vedoucí jeho kanceláře.
Jaký alkohol Pelikán popíjel v mládí v oblíbené hospůdce? Nosil dlouhé vlasy? A jaká pikantní historka se odehrála, když rodinnému formanovi začaly selhávat v zahraničí brzdy? Podívejte se v úvodním díle seriálu Osoba blízká:
„Vyrůstal jsem jako pražský kavárník“
Větší zálibu v knihách a kavárnách, než ve škole, přiznává i sám Robert Pelikán. „Faktem je, že když se dneska mluví o pražské kavárně, tak já jsem v ní opravdu vyrostl,“ poznamenal i s tím, že to zásadně ovlivňovalo jeho školní docházku. Počet neomluvených hodin měl totiž jedinou hranici.
„Bylo to jednoznačně limitováno okamžikem, kdy jsem vždycky dostal dvojku z chování, a pak už jsem ten zbytek pololetí do té školy chodil,“ přiznal Pelikán. „Párkrát se dokonce stalo, že mě v osm ráno přemlouval, pojď, jdeme do kavárny, já jsem mu řekl, že to nedám,“ zavzpomínal Převrátil na to, kdo byl větší rebel.
To ale neplatilo, co se délky vlasů týká. Zatímco jeho kamarád Honza si dovolil dlouhé háro, Robert mu ho mohl jen závidět. Spolu nejen, že vysedávali po kavárnách, ale také občas chodili na punkové koncerty.
Společná minulost a prožité mládí se nyní mezi ministrem a šéfem jeho kanceláře promítají i během pracovních jednání. Oba se ale prý snaží vzájemnými vtípky a narážkami šetřit tím více, čím větší počet jejich kolegů se jednání účastní. Pokud řeší ale úřední záležitost jen spolu, stačí jen naznačit a oba ví.
Létání je rozděluje
Velká vášeň Roberta Pelikána dělá čest jeho příjmení. „Pane“ mu totiž říká asi půltunové, maximálně čtyřmístné postarší letadélko, které si pořídil ještě jako právník za zhruba 200 tisíc korun. Na výlety s ním létá i do zahraničí, pilotní průkaz má ale jen několik let. Svého kamaráda ovšem do proskleného kokpitu, který se v aktuálních vedrech mění ve skleník, asi hned tak nedostane.
„To je asi čistě moje záliba, několikrát jsem ale Honzovi sliboval, že ho vezmu,“ poznamenal Pelikán. Jeho kamarád se ale brání: „Mě s jeho létáním pojí velmi silná emoce, já se bojím jak blázen. Ani v komerčním letadle nejsem právě šťastný člověk.“ Převrátil se chce s nadsázkou odhodlat až tehdy, když budou jeho děti „dospělé a samy se uživí“.
TAK SI VOLTE PELIKÁNY A JINÉ PTÁKY !!! BUDETE SVOBODNĚJŠÍ A DEMOKRATIČTĚJŠÍ !!! :---- )))))