Nafotil tisíce žen, sex ho nikdy nelákal

Miroslav Tichý se svým dílem zapisuje mezi nejvýznamnější světové fotografy 20. století. Vystavoval již po celém světě, ale pro Čechy byl ještě před pár lety neznámou figurou. To se ale pomalu začíná měnit. Po mnoha výstavách v zahraničí se mohou milovníci umění kochat jeho snímky i v Praze na Staroměstské radnici, kde právě vystavuje.

Foťák z toaleťáku

Na počátku byl Miroslav Tichý nadějný student na Akademii výtvarných umění v Praze. Po třech letech ale musel školu opustit, protože nesouhlasil s komunistickým režimem a začaly se u něj projevovat i psychické potíže. Natrvalo se usadil v Kyjově, kde se rozhodl pro téměř zenové pojetí existence. Přestal se mýt, stříhat si vlasy a vousy. Za své postoje musel snášet soustavnou šikanu ze strany úřadů a policie. O státních svátcích a návštěvách pohlavárů ho policie zavírala na psychiatrii.

Delší dobu pobýval v Psychiatrické léčebně v Opavě. Na svoji obhajobu však říká: „Blázni jsou ti, kterých je míň.“ Přes své podivínství však neztrácí specifický smysl pro humor. Když se ho státní orgány v 70. letech pokoušely dostat do kriminálu, bylo ve zprávě o něm uváděno, že se v jeho oděvu našly dvě vši a kuchyňský šváb. Když se ho soudce ptal, co může říct k tomuto obvinění, Tichý odpovídá: „Povolejte je jako svědky.“

Inspirace ženou

Radost ze života nachází, až když přechází k fotografování. „Pomocí fotografování jsem spatřil všechno nově, byl to nový svět,“ popisuje Tichý svůj přechod k novému způsobu sebevyjádření. Sestavil si vlastní fotoaparát z plechovek, pivních zátek, roliček od toaletního papíru, dřevěných špulek od nití, tkaniček od bot a brýlových skel a vyrazil do ulic. Jeho hlavním motivem se staly ženy. Miloval jejich zaoblené zadečky a boky a velmi rád je tajně pozoroval.

Okousané umění

Originální přístroj, kterým ženy zvěčňoval, je také jednou z věcí, jež vdechly Tichého snímkům pečeť nezaměnitelnosti. Když nebyl s výsledkem spokojený, ručně ještě fotky domalovával, vykresloval papírové rámečky a kolikrát mu vůbec nevadilo, když výsledné dílo pobryndal kávou. Negativy rozstříhával na půl, aby ušetřil za materiál a zvětšovák si z důvodu šetření sestavil z dřevěných latí.

Ani skladování fotek u něj neprobíhalo standardním způsobem. Proto je většina z nich poškrábaná, okousaná od myší atd., takže vypadají daleko starší, než ve skutečnosti jsou. Proto je každá fotka originálem, který nemá kopii. I kdyby se našel negativ a udělala by se zvětšenina, bude to už jiná fotka.

Kontakt s dívkou ho neláká

Přestože na každém snímku jsou téměř výhradně více či méně obnažená těla žen, sám s nimi nemá žádné intimní zkušenosti. „Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá… Erotika, to je vlastně jenom sen,“ řekl před časem.

I proto princip jeho práce vypadá následovně: Miroslav Tichý jde po koupališti ve svém vytahaném svetru. Když míjí krásnou opalující se dívku, vytáhne rychle fotoaparát a zmáčkne spoušť, aniž by se díval hledáčkem. „Tímto způsobem trefím i vlaštovku v letu,“ prohlašuje o sobě. Proto je mnoho jeho snímků podsvětleno nebo přesvětleno nebo jsou rozostřené.

Na fotky nemá právo

První samostatná výstava jeho fotek se uskutečnila v roce 2004 na bienále v Seville a v roce 2006 pak vzniká v Brně první Tichého výstava v ČR. Na prestižním festivalu fotografie v Arbes v roce 2005 získal cenu Objev roku. Dnes dávají sběratelé za jeho fotografie závratné sumy. Některé jeho fotky se prodávají i za 15 000 eur. Sám ale z těchto peněz nevidí ani korunu. Autorská práva vlastní Čechošvýcar Roman Buxmaum, který Tichého dílo ve světě proslavil.

Žije ve zbořenině

Miroslav Tichý zatím žije v polorozpadlém kyjovském domku po svých rodičích, kde se o něj už dlouhá léta stará spolu s manželem jeho sousedka Jana Hebnarová. Tu také zplnomocnil, aby ho zastupovala v právnických věcech a spolurozhodovala o dalším šíření jeho díla. Pavel Vančát v monografii Miroslav Tichý o jeho umění píše: „Můžeme hovořit o návratu nejen před modernu, ale i před samotné zakladatele fotografie.“