Smlouvy uzavřeli odboráři z 27 svazů, které zastupují celkem 899.000 pracovníků například z dopravy, sociálních služeb, vědeckých institucí, vysokých škol, pohostinství, letectví, pošt či bank a pojišťoven. Tři čtvrtiny analyzovaných kolektivních dohod byly z firem, čtvrtina z veřejného sektoru.

Vývoj výdělků upravovalo 68 procent loňských kolektivních smluv. Nejčastěji obsahovaly ustanovení o růstu tarifů. Následovaly dohody se zvýšením nominální mzdy, udržením reálného výdělku, vyšší sumou na mzdy a se zvednutím reálné mzdy.

Zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů se loni dohodli na růstu tarifů v průměru o 4,3 procenta. Je to téměř o procentní bod víc než v roce 2016. "V letošním roce vykazuje dynamika růstovou tendenci ve všech tarifních stupních, kdy je nejvyšší nárůst mzdových tarifů zaznamenán u zaměstnanců s nejnižšími příjmy," uvedlo ministerstvo práce. U nominálních mezd se dohodl v průměru růst o 3,5 procenta, tedy zhruba stejně jako předloni. Sjednané zvýšení reálných výdělků činilo v průměru 1,7 procenta.

Celkem 43 procent kolektivních smluv zaručovalo pracovníkům třináctý plat. V dalších 16 procentech dohod se pak odboráři s firmou či institucí dohodli i na čtrnáctém platu. Víc než čtvrtina smluv počítala s příplatkem za pracovní pohotovost, který byl vyšší, než ukládá zákon. V průměru činil 17 procent výdělku místo stanovených deseti procent.

Podle zákoníku práce má pracovník nárok na nejméně čtyři týdny dovolené ročně. Zhruba devět z deseti smluv zajišťovalo lidem víc volna. Celkem 78 procent kolektivních dohod přiznávalo zaměstnancům pět volných týdnů, další dvě procenta smluv pak šest týdnů. Osm procent dohod upravovalo navíc méně než týden volna, v průměru to byly čtyři dny.

Stovka kolektivních smluv - tedy víc než sedm procent - garantovala poskytnutí propláceného zdravotního volna neboli sick days. V průměru to byly tři dny. Sedm procent smluv upravovalo také to, že firma nemocným pracovníkům vyplatí náhrady mzdy i v prvních třech dnech nemoci. Tato karenční doba se nyní neproplácí. V pětině podniků měly další v průměru čtyři dny volna navíc matky na péči o dítě. V sedmi procentech firem si mohli lidé vybrat zhruba dva dny, když se potřebovali postarat o příbuzného. Skoro dvě pětiny zaměstnavatelů poskytovaly volno otcům při narození potomka, v průměru to byl téměř den a půl.

Nejrozšířenějším benefitem byl loni příspěvek na stravování. Počítalo s ním 96 procent kolektivních smluv. Firmy, které ho poskytují z nákladů, dávají v pracovníkům na jídlo v průměru 39,31 Kč. Ze sociálního či jiného fondu činí podpora průměrně 14 korun. V dohodách, které zdroj příspěvku neupřesňují, dosahuje částka v průměru 42,21 Kč.

Víc než tři pětiny podnikových kolektivních smluv obsahují také ujednání o příspěvku na penzijní spoření. Průměrně loni činil 646 korun, proti roku 2016 se tak zvedl o 43 korun. Zatímco v sektoru obchodu se vyplácelo v průměru 390 korun, v letectví to bylo 1167 korun. Příspěvek na životní pojištění se objevil v téměř čtvrtině kolektivních smluv. Průměrná výše se loni zvedla o 30 korun na 611 korun.

Analýzu pro ministerstvo práce provedla společnost Trexima. Průzkum si resort nechává dělat každoročně od roku 1993. Mapuje kolektivní vyjednávání a sleduje odměňování, délku pracovní doby a dovolené, benefity, rovné zacházení, bezpečnost práce či odborný rozvoj pracovníků.