Klíčovou částí výstavy je rozsáhlý fotografický cyklus Zátiší mikrosvětů, v němž autorka narušuje realitu hrou s měřítky i kombinací kýčovitých zátiší s neméně kýčovitými porcelánovými soškami a výsledkem je poukaz na klamnou iluzi důvěrně známé každodennosti.
"Je to jako při usínání, člověk poslouchá nějaké zprávy, informace z rádia, a ty se mu v nějaké pozměněné podobě zapisují do usínající mysli. A mě dnes už nezajímá význam těch zpráv samotných, ale to, jakým způsobem je má mysl vnímá, zpracovává a podle jakého klíče si je ukládá...," říká k tématu výstavy autorka.
V Zátiší mikrosvětů se vrací ke svému tématu vyjádřenému v projektech Osobní archeologie (2012) nebo Deníky (1996), v nichž portréty rodiny a přátel doplnila svými komentáři. Fascinovalo ji, jak si stejnou společně prožitou situaci každý pamatoval a prožíval zcela jinak. Nyní vystavuje tisky, na nichž před digitálně vygenerované pozadí s banálními krajinami, siluetami měst či interiéry pokojů klade drobné žánrové plastiky - akty, srnky, plameňáky.
Výsledné snímky působí ironicky, někdy až dojemně, jindy z nich zase mrazí, jako při výjevu se dvěma školačkami, které se drží za ruce a po cestě sledují apokalyptické výjevy hroutících se měst. Podle kurátorky tak autorka odkazuje ke kolektivní paměti i uměleckým projevům spojených s nacismem i komunismem. Jednotícím momentem cyklu je sentiment autorkou chápaný v pozitivním slova smyslu, říká. "V mé tvorbě postupně krystalizovala práce se sentimentem ve smyslu hnací síly společnosti, s tím druhem sentimentu, který vzbuzuje soucit a je na něm založena například charita," říká Šimlová.
Výstava, jež je pokračováním její spolupráce s Galerií hlavního města Prahy, potrvá do 20. března.
