Mojmír a František Stránští byli mechanici, kteří opravovali motorky a kola. František často cestoval na motorce daleko za prací a jednou, když se vrátil celý zmoklý z daleké cesty, tak říkal Mojmírovi. „Potřeboval bych vymyslet stroj, aby na mě nepršelo a mohl bych si od držení řídítek odpočinout.“ Spojili hlavy dohromady a vymysleli velorex.

Vozítko si nechali patentovat v roce 1945 jako motorovou tříkolku pro invalidy. Vyrábět se začala od ledna 1951 a koupit se dala za 10 650 korun (tehdejší průměrný hrubý měsíční příjem byl 6000 korun). Postižení mohli na předpis lékaře získat příspěvek 2714 Kč.

Zemřel kvůli ledu

V sobotu 23. ledna 1954 se stala tragédie, která Mojmíra Stránského hluboce zasáhla. Jeho bratr František se s tříkolkou vyboural na zledovatělé vozovce v České Třebové a o dva dny později na následky zranění zemřel. Ten samý rok změnil Mojmír název tříkolky z původního Oscara na Velorex, latinského překladu Král kol. Sám Mojmír havaroval s velorexem později také. „Vyletěl jsem ze silnice a říkal jsem si: „Pusť volant a chraň si hlavu.“ Velorex naštěstí dopadl na kola a odnesly to spodní trubky, které byly polámané. Mojmír doma trubky zavařil a jezdil dál. Propagaci svého vynálezu se ovšem věnoval celý život a dokonce poctivě. Jezdil na srazy fanoušků této netradiční káry.

Fotogalerie

4 fotografie

Na 50 velorexů z celé republiky i ze zahraničí přijelo vzdát poctu na poslední cestě Mojmíra Stránského

Autor: Jaroslav Krčál

Vylepšení chválil

„Já jsem pana Stránského znal dvacet let. Poprvé jsme se potkali v roce 1991, kdy začal jezdit na naše srazy velorexů. Jezdil i se svou manželkou Oldřiškou a byl rád, že jeho vynález pořád žije a že přitahuje mladé lidi. Když někdo přišel s nějakou zajímavou inovací, která změnila vzhled vozidla, tak to ještě pochválil,“ vzpomíná na konstruktéra Mojmíra Stránského předseda Velorex clubu Ladislav Šustr. Na otázku, jaký byl tvůrce velorexu člověk, odpovídá: „Mojmír Stránský byl čestný a hluboce věřící muž. Stále něco vymýšlel a přemýšlel o tom, jak by šly různé věci udělat jednodušeji. Byl to výjimečný člověk.“

Předseda Velorex clubu Ladislav Šustr:

Dá se jet i stovkou

Ladislava Šustra jsme telefonicky zastihli v pátek, když zrovna jel v legendární trojkolce na pohřeb Mojmíra Stránského. Sám má doma čtyři velorexy, tak jsme se ptali, čím ho tento dopravní prostředek tolik upoutal.

„Velorex mě zaujal hlavně tím, že to není motorka a není to ani auto. Je to úplně něco jiného a ten požitek z jízdy je zkrátka nezapomenutelný.“

Připadá vám, že to je bezpečné vozidlo?

„Myslím si, že to je určitě bezpečnější než motocykl.“ V čem je hlavní výhoda velorexu? „Výhoda je v tom, že máte prakticky pocit, že jedete v motocyklu, ale zároveň máte kolem sebe ty trubky, takže jste v relativním bezpečí a hlavně když je špatné počasí, tak na vás neprší.“

Jaká je jeho maximální rychlost?

„Konstrukční rychlost je 85 km za hodinu, ale řekl bych, že do té stovky se to dá vytáhnout.“

Kdy jste si koupil první velorex?

„Svůj první velorex jsem dostal od svého tatínka, když mi bylo devatenáct let. On ho koupil od podniku, protože s ním jezdil jako se služebním vozidlem.“

Za kolik se dá dneska velorex pořídit?

„Dneska počítejte s cenou i více jak sto tisíc.“