Hnutí Fluxus (z latinského fluxus - proud, tok) vzniklo v New Yorku kolem roku 1960. Hlavním organizátorem Fluxu byl George Maciunas, jenž kolem sebe shromáždil skupinu umělců experimentálního zaměření. Jeho umělecká představa se zakládala na znovuoživení fenoménu dada. Estetika nového hnutí preferovala minimalismus a gagovost před složitými uměleckými gesty a stavěla se proti komercializaci umění, říká kurátorka výstavy Rea Michalová.

Představitelé Fluxu se distancovali od klasického vnímání umění a snažili se prostřednictvím fúze uměleckých disciplín - hudby, divadelního a výtvarného umění a literatury, hledat nové způsoby projevu a nové způsoby života. Pro východní Evropu jmenoval Maciunas ředitelem (Director of Fluxus East) Milana Knížáka.

Roku 1962 zorganizoval Maciunas ve Wiesbadenu v Německu první festival s označením Fluxus, propojující hudbu a performance. Při nich se prováděly krátké scénky, často cíleně směšné (tvorba máslem a vejci; holení hlavy; dekompozice klavíru na části), které vyvolaly pobouření u publika i v médiích. Tato událost se považuje za oficiální založení hnutí Fluxus, za mezník ve vývoji experimentálního umění a zároveň za moment, kdy se o Fluxu dozvěděl svět.

Výstava Fluxus - Evropské festivaly 1962-1977 je koncipována jako interaktivní prezentace, která diváka provede dějinami Fluxu prostřednictvím dokumentace 32 Fluxových festivalů. Představuje současně digitální archiv, přístupný návštěvníkům prostřednictvím iPadu. Projekt vznikl za mezinárodní spolupráce historiků umění z celé Evropy. Součástí výstavy jsou také akce Do-it-yourself, jež může návštěvník sám aktivně provést dle Fluxových návodů.