Jejich obrazy jsou dialogem s tradicí, reinterpretací historické malby, často odlehčené humornou nadsázkou. S ironií poukazují na rozporuplné okamžiky vývoje lidské civilizace, zabývají se také postavením malířství, které přes vývoj nových digitálních médií neztrácí svůj nadčasový význam.

Oba autoři podle kurátora výstavy a ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy bojují proti principu originality, snaze umělců vymyslet za každou cenu něco, co tu ještě nebylo, která podle něj svazuje dnešní evropské a americké umění. "Obrátili se do pokladnice, jíž jsou dějiny umění, a k dílům, která považujeme za základ naší vizuální kultury," uvedl.

Viktor Pivovarov se narodil v Moskvě v roce 1937 a od roku 1982 žije a pracuje v Praze. Je pokládán za jednoho z čelních představitelů takzvané Moskevské konceptuální školy, jejíž členové ve svých pracích reflektovali vliv ideologie na sovětský životní styl. Vedle dříve neoficiálních a dnes světově uznávaných moskevských umělců, například Erika Bulatova, Ilji Kabakova či Eduarda Štejberga, se řadí ke členům skupiny Šretěnskij Bulvar.

V roce 1999 se stal laureátem Ceny Revolver Revue. Jeho zatím nejvýznamnější výstava v Praze byla v roce 1996 v Galerii Rudolfinum. Zdroj inspirace umělce má podle Pivovarova různé roviny - nejhlubší je kolektivní paměť, pak individuální paměť a především paměť z dětství, kdy se vytváří podstata člověka. Podstatná je i kultura, prostředí, ve kterém se narodil, a sociální prostředí. Pro práci je pro něj - na rozdíl od života - důležitá i změna, aby se vyhnul umělecké rutině; mění proto občas materiál, rozměr i téma práce.

Quinn se narodil v roce 1963, dnes žije v Cornwallu, na zahájení výstavy ale nemohl kvůli tamním záplavám dorazit. Jako zdrojový kód své tvorby si zvolil holandské zátiší 17. století a stejně jako Pivovarov tyto obrazy používá k naznačení nových významů. V Rudolfinu vystavuje hlavně kolekci obrazů, zátiší s dortíky, které mají tvar bunkru. Obrazy odkazují nejen ke stavbám v nichž je podle Nedomy cosi lidského i nelidského zároveň a jejichž význam je často sporný, ale i ke známému fotografickému dílu z 60. let, které se také architektuře bunkru věnuje.