Tehdejší, již svobodně zvolený prezident Ion Iliescu, kterému demonstranti vytýkali komunistickou minulost, povolal do Bukurešti horníky, kteří - na rozdíl od policie - dokázali demonstrace rozprášit za cenu více než tisícovky zraněných a několika mrtvých.

Na štrasburský soud se obrátila vdova po demonstrantovi, který byl zastřelen kulkou vypálenou z ministerstva vnitra, a tehdejší demonstrant, kterého policisté zatkli a pak mučili v podzemí budovy, kde sídlila rumunská televize. Žalobu podal i spolek 21. prosince 1989, který sdružuje pozůstalé po demonstrantech zabitých při Ceaušeskově pádu.

Podle verdiktu bylo vyšetřování v Rumunsku nedostatečné a vedeno s mezerami, jakož i překročilo všechny rozumné lhůty, aniž by dospělo k závěru. Také bylo svěřeno vojenským prokurátorům, kteří podléhají principům podřízenosti, což budí silné pochybnosti o jejich objektivitě a nestrannosti.

Soud nařídil Bukurešti, aby odškodnila vdovu po zabitém demonstrantovi částkou 30.000 eur (asi 830.000 Kč) za morální újmu, poloviční sumu dostane ztýraný demonstrant.

Loni na jaře štrasburský soud nařídil Rumunsku vyplatit příbuzným obětí komunistického násilí odškodné v celkové výši 350.000 eur (asi devět milionů Kč podle tehdejšího kurzu). I tehdy soud ve verdiktu konstatoval, že rumunská vláda nedostála své povinnosti důkladně prošetřit smrt demonstrantů, kteří zahynuli v prosinci 1989 v západorumunském Temešváru při protestech proti Ceaušeskově režimu. Během krvavé prosincové revoluce, která ukončila pětadvacetiletou Ceaušeskovu vládu, zahynulo asi 1100 lidí, velká část z nich právě v Temešváru, kde protesty začaly.