Pětačtyřicetiletý Muk (zpěvák, skladatel, textař, který zvládal kytaru, klavír a byl dobrý aranžér), trpěl psychickou poruchou zvanou maniodeprese od svých devatenácti let. Proto se v souvislosti s jeho skonem spekuluje o sebevraždě. Mukův přítel, producent Oldřich Lichtenberg tvrdí, že tyto úvahy jsou předčasné. A podle mne zcela nepodstatné.

Myslím, že je úplně jedno, jestli odchod Petra Muka z tohoto světa byl košer nebo ne. Zda za něj může předávkování psychofarmaky nebo úmyslná sebevražda. Podstatné je, že Muk už není mezi námi. A to je sakra smutná věc. Teď si už jen můžeme pouštět jeho poslední album V bludišti snů. Vyšlo pár dnů před jeho smrtí a kritika jej velmi dobře přijala.

Vždycky musí být něco za něco?

Petr Muk jako idol a leader skupiny Ocean s kultovní písní Rachel. Muk jako frontman kapely Shalom ověnčenou cenou české Grammy. Muk coby zpěvák roku 1992, který se i poté léta drží v hlasování ankety Český slavík v top desítce, i když se o něm spíš píše v souvislosti s alkoholem a lajnami kokainu. Kdo maniodepresi nezažije, netuší.

„Když to přijde, tak vám kromě dobrých léků nepomůže nic na světě. Pár týdnů máte hroznou úzkost, nemůžete spát, potíte se, nejste schopný pracovat. Po měsíci vás nohy sotva nesou... to se nedá vysvětlit,“ svěřil se v jednom interwiev Muk. A ten, kdo něco takového, v byť menší míře zažil, mu rozumí. Chápe, že pozitivní fakta, k jakým patří děti, rodina, úspěch tohle utrpení netiší. Naopak krize často přichází v době, kdy je život teoreticky zalit sluncem. A o to víc je pro nemocného a jeho okolí zrádnější.

Troufám si tvrdit, že bez této indispozice by asi Muk nebyl tím, čím se stal. Českým idolem romanticky melancholického synth pop stylu s duchovní tématikou, jenž byl blízký projevu zahraniční, ve své době kultovní kapely Depeche Mode.

Petře, měj se fajn

S Petrem Mukem jsem kdysi dělala velké interwiev. Začali jsme v podvečer a končili nad ránem. Prošli pár hospod. Rozhovor na pokračování do svítání. Nešlo si netykat. Potřeboval se opít téměř do bezvědomí, aby mohl usnout bez děsů...

Za čas se začal cíleně léčit. „Našel jsem skvělého doktora. Konzultuji s ním všechno. Jsem s ním pořád na telefonu. Upravuje mi medikaci,“ otevřeně tvrdil i do médií. „Do konce života musím brát prášky, aby mi vyrovnávaly chemii v těle. Mírnily strmé výkyvy nálady. Základem je lithium. Lepší lék zatím nenašli.“

Petr Muk nebyl jediný, který musel brát psychofarmaka doživotně, aby byl v relativní pohodě. Takových lidí je spousta a nejen na poli emotivních kumštýřů. On se opravdu snažil. Po boku ženu, malou Noemi a také dvě dospělé dcery, jimž vedle sebe koupil byt. Rodinná idyla, o kšefty také neměl nouzi: „Jako všechny mě živí společenské akce, kterým se v branži říká holírny. Jsme jako minesengři, co ve středověku bavili hradní pány. Ať už na plese, módní přehlídce, firemní akci. Každopádně, nikdy nevystupuji na playback.“

Muk měl skvělého psychiatra, prášky třetí generace, rodinu, výdělky a udělal nové album, které mělo našlápnuto ke slávě. A ještě – a to není nepodstatné – měl víru. Židovsko - křesťanský, v Bibli popsaný kodex, který ze všech sil dodržoval. Včetně košer kuchyně. Přesto mu to nepomohlo. Život jej i tak dostal. A já jen můžu, spolu s ostatními lidmi říci: „Petře, ahoj a měj se tam nahoře na nebesích fajn. Líp než na zemi.“

Foto od Vás
Potkali jste se s Petrem Mukem osobně nebo máte vlastní fotografie z z Petrových koncertů? Napište nám o tom! Fotografie a vaše vzpomínky na zesnulého zpěváka nám můžete posílat na email online@blesk.cz.