Je fakt, že Čína pojala přípravu her ve velkém stylu a nešetřila penězi ani lidskými zdroji. Jen vybudování Národního olympijského stadionu, kterému se přezdívá Ptačí hnízdo, stálo půl miliardy dolarů. Dalších 100 milionů dolarů má spolykat zahajovací a závěrečný ceremoniál. Je však nutné podotknout, že většina rozpočtu padla na výstavbu nové infrastruktury.

Dokáže být takto megalomanská Olympiáda ještě zisková? Pokud se naplní ty nejoptimističtější předpoklady měla by se pekingská Olympiáda zaplatit a ještě navíc vydělat 16 milionů dolarů. V případě katastrofického scénáře by to ovšem mohlo dopadnou jako v Athénách, kde skončily hry v roce 2004 miliardovými dluhy. Athénské hry, které stály 10 miliard dolarů, byly také až do letošního roku nejnákladnějšími hrami v historii. Představitelé Athén nicméně soudí, že se náklady do několika let zaplatí.

Největší ekonomickou olympijskou tragédií byly zřejmě hry v Montrealu v roce 1976, po kterých muselo město málem vyhlásit bankrot. Na druhou stranu může pořádání Olympiády zvýšit HDP a nastartovat silný hospodářský rozvoj hostitelského města, jako se to stalo například v Barceloně po Letních olympijských hrách v roce 1992.

Čím si na sebe Olympiáda vydělá?

Nejdůležitějším zdrojem financí pro každé Olympijské hry je jednoznačně prodej televizních práv, jejichž cena stejně jako náklady na Olympiádu nepřetržitě roste, a na celkových ziscích se podílí přibližně polovinou. Letos by z nich měli organizátoři podle odhadů utržit 1 737 milionů dolarů, z čehož jen americká televize NBC zaplatila 893 milionů dolarů.

Pro srovnání v roce 1960, když se konaly Olympijské hry v Římě, tak televizní práva vynesly pouhých 1,2 milionu dolarů a přenosy z her se vysílaly v 21 zemích. O dvacet let později v roce 1980 se již z Moskvy vysílalo do 111 zemí a za vysílací práva se utržilo 88 milionů dolarů. Výši zisku však zřejmě negativně ovlivnil bojkot moskevské Olympiády, protože již následující hry v Los Angeles hlásily zisk z televizních práv o více než 200 milionů dolarů vyšší. Magickou hranici jedné miliardy (1,3316 miliardy dolarů) pokořila Olympiáda v Sydney v roce 2000, kterou sledovalo 3,7 miliardy diváků.

Druhým pilířem financování, které se podílí na příjmech přibližně třetinou, je sponzoring. V tzv. olympijském marketingovém programu (TOP), který byl zaveden v roce 1985 s cílem snížit počet sponzorů, ale zároveň zvýšit objem financí, hrají hlavní roli nadnárodní korporace. Ty si kupují exkluzivní právo být spojovány se značkou pěti kruhů. Další skupiny pak mají statut spíš lokálních sponzorů nebo oficiálních dodavatelů.

Prodej vstupenek se podílí 11 procenty. Na konečná čísla z letošní Olympiády si budeme muset ještě počkat. Organizátoři však hlásí vyprodáno. Licenční poplatky za různé suvenýry s motivem her přináší do poklady pouze zhruba dvě procenta. Zbylé náklady jsou uhrazeny buď formou místního sponzoringu s pomocí soukromého sektoru nebo pomůže stát formou dotace.

Ze sportovního a z hlediska organizace budeme moci zhodnotit letošní Olympijské hry již za pár dní. Spočítat, jak dopadly z finančního hlediska, však chce víc času.