Organizátoři se proto snaží, aby hry zabezpečili hry před nebezpečím teororismu. Olympijské hry, jako událost, na kterou se upírají zraky celého světa, přitahuje pozornost nejrůznějších teroristických skupin jako můru rozsvícená lampa, v jejich snaze o zviditelnění sebe a svých myšlenek. Ne vždy se však tomu podařilo zabránit.
Izraelsko-palestinský konflikt dostihl i Olympiádu
Nejkrvavějšími Olympijskými hrami byly bezesporu ty XX., které hostil v roce 1972 německý Mnichov. Západní Německo si dalo na organizaci her opravdu záležet, protože chtěli ukázat světu, že už se oprostilo od neblahého nacistického dědictví a jsou demokratickou a mírumilovnou zemí. Hry v Mnichově měly dát zapomenout na poslední německou Olympiádu, která se konala v roce 1936 v Berlíně ve stínu vlajek s hákovým křížem.
Bohužel díky palestinské teroristické organizaci Černé září si historie pamatuje XX. Olympiádu jako místo velké tragédie a krveprolití. Deset dní od začátku her, 5. září 1972, ve 4:10 ráno přelezlo osmičlenné palestinské komando přes bránu 25A do olympijské vesničky a dostalo se až do ubikace izraelské výpravy na Connollystrasse 31. Situaci jí usnadnila naprosto nedostatečná bezpečnostní opatření, která měla symbolizovat otevřenost a mírumilovnost současného Německa. V samotné olympijské vesnici nebyli policisté dokonce ani ozbrojeni.
Teroristé zajali celkem jedenáct rukojmích z izraelského atletického týmu. Dva z rukojmích však zemřeli ještě ve vesničce přímo před zraky svých zajatých druhů na následky zranění, která utrpěli při útoku. Teroristé požadovali do 9:00 propuštění 232 palestinských vězňů z izraelských věznic a dále propuštění německých teroristů Andrease Baadera a Ulrike Meinhof a japonského teroristy Kozo Okamoto. Izraelská vláda ústy premiérky Goldy Meir odmítla s teroristy vyjednávat s tím, že se nenechá vydírat.
Němci vyjednávali s teroristy
Mezitím německé úřady začaly jednat na vlastní pěst. Starosta olympijské vesnice Walther Tröger, předseda Německého olympijského výboru Willi Daume, policejní prezident Manfred Schreiber, šéf bezpečnosti XX. Olympijských her, bavorský ministr vnitra Bruno Merk a také tehdejší spolkový ministr vnitra Hans-Dietrich Genscher se nabídli teroristům jako náhradní rukojmí, to ovšem nebylo přijato.
Čtvrt hodiny před vypršením prvního ultimáta se podařilo jeho prodloužení o tři hodiny. Poté co i toto ultimátum vypršelo, bylo s pomocí Ligy arabských států a vedoucího egyptské delegace prodlouženo o dalších pět hodin do 17:00.
Dva vrtulníky spolkové pohraniční stráže mezitím přepravily teroristy spolu s rukojmími na blízké vojenské letiště Fürstenfeldbruck, kde na ně čekal Boeing 727 se zapnutými motory, aby je podle jejich požadavku dopravil do Káhiry. Kromě letadla zde však na ně čekalo i policejní komando včetně pěti ostřelovačů, jejichž cílem bylo osvobodit rukojmí.
Při osvobozování policie selhala
Následná akce policie skončila naprostým fiaskem. V dešti kulek zemřelo nejen pět Palestinců a jeden ze zasahujících policistů, ale také všech devět rukojmích. Nikdo ze tří přeživších teroristů se nikdy nedostal před soud, ale byli o pár týdnů později vyměněni za cestující a posádku uneseného letadla Lufthanzy "Kiel". Pomsta Izraele ale dopadla i na ně. Během následujících dvaceti let zabila izraelská tajná služba Mossad v rámci operace "hněv boží" dva ze tří atentátníků a dalších dvanáct Palestinců, kteří se podíleli na přípravě.
Svět byl z celé události v šoku a vážně se uvažovalo o tom, že budou hry předčasně ukončeny. Mezinárodní olympijský výbor na den hry přerušil a zabýval se tím, co dál. Nakonec převážila myšlenka, že navzdory teroristům a právě proto, aby jim svět ukázal, že nemohou zlomit olympijského ducha, budou hry pokračovat. Předseda Německého olympijského výboru Willi Daume zdůvodnil rozhodnutí větou: "Už se příliš mnoho vraždilo - nechtěli jsme teroristům dovolit, aby zavraždili i hry." Známým se stal i výrok "the games must go on".
S tímto rozhodnutím souhlasil i izraelský olympijský výbor. Zbytek izraelské výpravy však dějiště her předčasně opustil.
Krev tekla i v Atlantě
Něco se však teroristům přece jen podařilo. Organizátoři žádných z následujících Olympijských her, ať už letních, tak zimních, nepodcenili tak hrubým způsobem zajištění bezpečnosti. Přesto jsou ještě jedny Olympijské hry, které poznamenal teroristický útok.
Stalo se tak při XXVI. Olympijských hrách konaných v roce 1996 v americké Atlantě, kdy 27. července 1996 otřásla olympijským parkem exploze. Při bombovém útoku zemřela divačka Alice Hawthorne a bylo zraněno dalších 111 lidí. Kromě toho zemřel na infarkt způsobený šokem z exploze další muž Melih Uzunyol. Hry tentokrát přerušeny nebyly. Pouze byly spuštěny vlajky na půl žerdi.
Snahy o dokonalou bezpečnost Olympijských her byly ještě více vystupňovány po teroristických útocích 11. září 2001 na americká města. Na bezpečnost prvních Zimních olympijských her po těchto útocích, které se konaly v roce 2002 v americké v Salt Lake City tak dohlíželi i američtí vojáci vybaveni útočnými zbraněmi. Armáda střežila i bezpečnost XXVIII. Olympijských her v Athénách v roce 2004 a nejinak tomu bude i při těch letošních v Pekingu. Můžeme jen doufat, že se přesto nepodaří teroristům způsobit další tragédii.
