Nevyléčitelně nemocní už nebudou léčeni!

Tato změna se týká případů těch pacientů, kteří jsou v konečném stádiu onemocnění, jež není slučitelné se životem, a kteří nejsou schopni o svém stavu sami rozhodovat.

Než léčit marně a neúspěšně, pak raději 'pouze' pečovat

V tomto momentě, samozřejmě po důkladném odborném medicínském posouzení, může lékař rozhodnout o tom, že další marná a neúčelná léčba nebude zahájena, nebo v ní nebude dále pokračováno. „Použití postupu, kde rizika a komplikace s ním spojené, nejsou vyváženy jeho přínosem pro pacienta, je v rozporu s etickými principy medicíny,“ uvádí na svých internetových stránkách Česká lékařská komora (dále jen ČLK).

Neznamená to však, že by lékaři nechali umírajícího pacienta napospas jeho chorobě. Bude zahájena tzv. léčba paliativní, která zahrnuje takové postupy, za jejichž cíle ČLK ve svém doporučení stanovuje „zabránění bolesti, strádání či dyskomfortu nevyléčitelně nemocného nebo umírajícího pacienta“, píše se v doporučení.

„Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby neznamená omezení pacienta na jeho právech, ale naopak je sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně nechtěného nedůstojného prodlužování umírání,“ vysvětluje v doporučení představenstvo ČLK.

Každý život je konečný

Smrt, která přijde jakožto výsledek přirozeného průběhu onemocnění, nemůže být považována za nepříznivý výsledek zdravotní péče, vysvětluje ČLK, jež při sestavování nových pokynů pro zdravotníky vycházela z několika základních východisek, a to že každý život je konečný a že pacient nesmí intenzívní péčí, která nepřináší žádné zlepšení jeho stavu či zmírnění onemocnění, trpět.

Doporučení, jež vejde v platnost již v březnu, zřejmě znovu otevře velice kontroverzní otázku eutanazie, jejího případného přijetí, či odmítnutí. Nezahájení léčby nebo nepokračování v ní však s eutanázií nelze zaměňovat. Eutanázie je chápána jako aktivní ukončení života, nezahájení léčby nebo nepokračování v ní nikoli.

Nové pokyny pro lékaře schválilo formou doporučení 20. února 2010 představenstvo České lékařské komory. V platnost vejdou už 4. března.

Co pojmy znamenají?

Eutanázie spočívá v ukončení života pacienta jinou osobou nebo jím samotným na jeho vlastní žádost. Český právní systém pojem eutanázie nezná. Takovéto ukončení by muselo být posuzováno jako trestný čin. Nepřípustná a trestná je také pomoc k sebevraždě.

V rámci Evropské unie jsou některé formy eutanázie povoleny v Belgii, Nizozemsku a Lucembursku. Tento způsob ukončení lidského života dovolují také zákony Švýcarska.

Odstoupení od léčby s následkem smrti znamená provázet pacienta kvalitní péčí a tišení bolesti, ale odstoupit od lékařských zásahů, které by vedly k umělému prodlužování života, dalšímu trápení a nedůstojnému žití pacienta.

Paliativní péče (doporučení ČLK) je komplexní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou ve velmi pokročilém stadiu. Jejím hlavním cílem je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.

ČLK: Nejde o eutanazii

Na některé nejasnosti tohoto přelomového doporučení se Blesk zeptal Zdeňka Mrozka, viceprezidenta České lékařské komory.

Jaký je rozdíl mezi eutanazií a vaším doporučeným postupem?

ČLK: „Eutanazie označuje aktivní proces – usmrcení člověka ze soucitu jinou osobou na vlastní žádost této osoby. To je protizákonné. Náš doporučený postup se zabývá změnou směřování léčby z intenzivní a marné na léčbu paliativní. A to u pacientů, kteří jsou v konečném stavu smrtelného onemocnění a nejsou schopni už vyjádřit svoji vůli.“

Jakých pacientů se dokument týká?

ČLK: „Týká se to péče o dospělé pacienty v neléčitelném stadiu smrtelného onemocnění, kteří jsou hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče, případně odděleních ARO a kteří nejsou schopni vyjádřit svoji vůli z důvodu závažnosti onemocnění.“

Pokud bude pacient v bezvědomí, bere se na vědomí přání příbuzných? A co když má každý jiný názor?

ČLK: „Předchozí pacientova přání a rozhodnutí musí být brána na zřetel. Pokud se týče rodiny pacienta, ta by měla být o tomto rozhodnutí informována, pokud pacient předtím neurčil jinak. Delegování odpovědnosti o zahájení paliativní péče na rodinu nebo blízké není možné. To rozhodne kompetentní lékař.“

Kolika pacientů u nás by se změna léčby mohla týkat?

ČLK: „Toto doporučení se může dotýkat cca 5 – 10 % pacientů (řádově stovky) hospitalizovaných na JIP a ARO.“