Radku, 15 let na Nově je kus života. To vás ten odchod nemrzí ani trošku?
"Za těch patnáct let se na mne mailem, esemeskami, po telefonu valila hora lidského neštěstí, křivd, nespravedlností - hrnuli je na mne i lidé, které jsem potkával na ulici, v metru, v obchodech, dokonce i v plaveckém bazénu. Okamžikem kdy jsem se rozhodl, že je na čase říct dost, aby mě to všechno úplně nezavalilo, přišlo veliké osvobození. Já pro ně udělal, na co jsem stačil, a teď už si snad zasloužím možnost věnovat se příjemnějším věcem. Takže mne opravdu nemrzí, že už nebudu muset dál řešit problémy, problémy a problémy.

Přemlouval vás někdo: Zůstaňte? Anebo byli rádi, že odcházíte?
"Až mne překvapilo kolik kolegů mi telefonovalo, že je škoda, že odcházím, kolik kolegů mi poslalo sms, že děkují za skvělou spolupráci. Patnáct let soužití přece jen tak snadno nesmažete."

Proč jste přijal nabídku stát se předsedou představenstva Ora printu?
"V Ora printu jsem se zabýval jedinou věcí. Přijal jsem nabídku manažersky se podílet na vzniku časopisu se zdravotní tematikou, protože vycházení toho časopisu jsem považoval za užitečné. S pozicí předsedy představenstva jsem souhlasil jen proto, abych mohl kontrolovat ekonomiku toho náročného projektu. Vždyť šlo o vytvoření čtyř čísel časopisu každý rok, jejich vytištění v celkovém nákladu deset miliónů korun, zabalení každého časopisu zvlášt, napsání deseti miliónů adres a rozeslání časopisů poštou. "

A je pravda, že na Nově nelibě nesli vaše předsednictví v Ora printu?
"Myslíte, že by sedm let nic nenamítali, kdyby tomu tak bylo? Když jsem se v roce 2002 chystal přijmout ten úkol, ohlásil a vysvětlil jsem to vedení Novy. Řekl jsem také, že to celé dělám proto, že to považuji za smysluplné, nikoliv pro peníze. Má odměna za práci byla deset tisíc korun měsíčně, žádný jiný zisk mi z toho neplynul a neplyne. Před třemi lety jsem svou práci pro Ora print znovu uvedl v seznamu mimo televizních aktivit, který jsme odevzdávali na vedení a zase až do konce ledna tohoto roku nikdo nic nenamítal."

Doporučovali vám párkrát vaši šéfové, abyste se rozhodl: Nova nebo Ora print?
"Ne. Kdyby takhle stála v uplynulých letech otázka, rozhodl bych se samozřejmě pro Novu."

V Ora printu i nadále zůstáváte?
"Slíbil jsem před lety, že budu řídit vydávání časopisu a mám ve zvyku své pracovní sliby plnit. Takže dokud bude časopis vycházet, považoval bych za neslušné odejít. Pokud Ora print ukončí jeho vydávání, bude naopak odejít snadné, protože žádným jiným činnostem se v té firmě nevěnuji."

Čím se teď budete živit? Anebo máte vyděláno na léta dopředu?
"Jenom za středu jsem dostal nabídky, abych napsal dva filmové scénáře, volali tři nakladatelé, že mi dají smlouvu na knihu, jeden týdeník mi nabídl stálé místo. Oceňuji to zejména jako projev solidarity při kampani, kterou teď proti mně někteří novináři vedou pomocí lží a manipulování s fakty. Na rozhodnutí, čemu se věnovat dřív, je čas."

Tak co budete dělat v březnu?
"To vím ovšem určitě: jedu natáčet pro Unicef reportáž do africké Rwandy, jedné z nejchudších zemí světa, jejíž obyvatelé by si přáli mít naše problémy."

Co se týče Novy, radil jste se se Zlatou?
"Do pracovních věcí si nemluvíme, aby jeden druhému pak nemohl vyčítat, že mu špatně poradil. Ale samozřejmě, vždycky věděla, když jsem přemýšlel, že s Novu skončím. Což bylo v posledních letech několikrát."

Myslíte, že Na vlastní oči budou schopny pokračovat i bez vás dál?
"Doufám ,že samozřejmě budou pokračovat. Byla by to škoda pro nás všechny, kdyby neexistoval pořad věnující se tématům, kterými se Na vlastní oči proslavily."

Na Barrandově určitě máte svoji kancelář, věci. Nastane velké stěhování a kdy?
"Naštěstí jsme se stěhovali z budovy do budovy před půl rokem a já věci z krabic ani nevybalil."

Končíte koncem února. Uděláte do té doby ještě něco pro Novu?
"Domluva zní, že reportáž, kterou budu točit v březnu ve Rwandě, odvysílá pořad Na vlastní oči. Doufám, že to bude užitečné pro všechny. Jak tady teď neustále pláčeme nad finanční krizí, bude dobré se podívat, jak skutečná krize vypadá."

Co vás na odchodu z Novy nejvíc mrzí a co nejvíc blaží?
"Mrzí mě, že je doprovázen neférovou mediální kampaní, ve které jsou některá fakta překrucována a jiná zamlčována. Ve které se naznačuje, že jsem vydělal jakési velké peníze, což samozřejmě není pravda. Ale nejvíc mě na druhé straně blaží,že té kampani spousta lidí nevěří. Píší mi nejčastěji, že jsem zřejmě někomu šlápl na kuří oko a on mi to pěkně vrací."

Přemýšlíte o tom, že byste se přesunul do jiné TV? Třeba externě? A s čím?
"Ta nabídka už také přišla, ale jak říkám na takováto rozhodnutí je spousta času."

Radku, rozvádíte se, a nebo přemýšlíte o rozvodu do budoucna?
"Nerozvádíme se, nepřemýšlíme o tom, máme docela dost jiných starostí. Ale, znáte tu větu: Nikdy neříkej nikdy? Vyloučit něco navždy je zpupnost, která se může člověku vymstít. A taky by to nemělo žádné grády, kdyby bylo všechno jisté."

Chtěli jste se se Zlatou už někdy skutečně rozvést?
"Neznám ve svém okolí žádné manželství, ve kterém by nebyly nějaké ty krize. Vždyť už sama ta instituce manželství je problém. A proč by se zrovna nám mělo vyhýbat to, co se nevyhýbá jiným. Ale kdo se chce skutečně rozvést, ten se skutečně rozvede. Což jsme, jak známo, skoro čtvrt století neudělali."

Říkáte, že jste už dávno dali vašemu manželství volnost? Jak je tomu dávno? A co to rozpumpovalo?
"Od začátku jsme si říkali: Člověk je svobodný a nikdo nikoho nevlastní. Svobodná vůle každého z dvojice přece nesmí manželstvím zaniknout. Když jsou lidé do sebe zpočátku zamilovaní, sami se své svobody dobrovolně vzdávají. Jak čas plyne, tak ale zjišťují, že svoboda zas není tak špatná věc."

Jak se dá té volnosti rozumět? Že byste si nebránili v případných svých jiných vtazích?
"Svoboda může mít i takovýhle důsledek, ale každému je samozřejmě příjemnější, když ho nemá."

Psalo se o dvou potencionálních milencích vaší ženy - Štěpánkovi a režisérovi Polesném? Neptám se vás, co je na tom pravdy. Kdyby to ale pravda byla, co vy na to? Respekt?
"Jen se mě ptejte, co je na tom pravdy. Něco tak nesmyslného jsem v životě neslyšel. Rozhodně zorganizuji setkání nás tří u vína a jistě se hodně nasmějeme. Jinak ale, chci-li respektovat něčí svobodu, musím respektovat i jeho rozhodnutí."

Co vaše děti? Jak ty se dívají na vaše volné manželství?
"Ty řeší spíš svoji volnost. Kdy mají přijít domů, proč ne o půl hodiny později a tak dále a tak dále."

Radku, žijete se Zlatou ve společné domácnosti? A máte vy ještě nějaký "ateliér". Nějaký azyl?
"Nejen že žijeme ve společné domácnosti, máme samozřejmě společné i peníze. Spíš než azyl mám spoustu skrýší a spoustu přátel se spoustou skrýší - využíval jsem je hlavně když kvůli mé práci došlo na výhružky nebo dokonce signály většího ohrožení."

Psalo se, že se rozvádíte. Dedukce byla i proto, že kdosi na katastru zjistil, že jste na Zlatu přepsal svůj podíl dejvické vily. Proč to?
"Přečtěte si třeba čím vším se lze nakazit ve Rwandě. Dnes zrovna jsem dostal očkování proti žluté zimnici a meningokoku A a B, nedávno proti tyfu a tetanu. Na malárii očkování není a ta ve Rwandě je zrovna smrtelná. Oteče vám mozek a už se neproberete. Tím vůbec neříkám, že se bojím téhle cesty, jen naznačuji, že žiju asi trochu nebezpečněji než Zlata. Anebo třeba přemýšlejte také o dárku k jejím padesátinám."

Někdo si myslí, že se nerozvádíte právě kvůli majetku. Je to tak?
"Jen opravdový ubožák nás může mít za takové trotly."

Vaří Zlata pro Vás pro všechny o víkendu obědy? A kdo vám dělá snídani? Manželka?
"O víkendový oběd se snažíme, snídani už si umí sám udělat i Petr. Odjíždíme z domu v různé časy a ráno bojujem o minuty. Nikdo nemá čas připravovat snídani někomu dalšímu."

Spíte doma? Jak často?
"Spím doma, pokud nespím v zahraničí. Tedy nejvíce dní z každého roku spím doma. Výjimkou byla třeba v úterý premiéra filmu Sněženky a machři po pětadvaceti letech v Bratislavě. Prostě pokud jsem z domu, tak služebně."

Je pravda, že jste měl díky Nově plno anonymních telefonátů, dopisů, výhružek? Rozbili vám i auto, že ano? To jste kvůli tomu nechtěl s pořadem někdy přestat?
"V pořadu Na vlastní oči byla v těch starých zlatých časech úžasná parta, která měla úžasné výsledky. Tehdy jsem přestat nechtěl. Jenže nic netrvá věčně. Začaly vznikat důvody, pro které odešla šéfproducentka Kateřina Pfauserová, dramaturg Radek Slánský, reportéři David Vondráček, Janek Kroupa, Eva Tomanová, Honza Rajniš a další. Myslím ale, že všichni na ty nejlepší doby budeme rádi vzpomínat."

A co Zlata? Jak to snášela? Spala opravdu s pistolí?
"Snášela to statečně. Ona byla zvyklá od začátku. Když jsme se seznámili, chodil jsem zrovna do feťáckých doupat sbírat materiál na Memento. A pistoli doma samozřejmě máme. K posteli ji ovšem dáváme jen v těch nejvypjatějších chvílích. Pár jich ovšem bylo. A byly také chvíle, kdy jsem byl klidnější, že má Zlata pistoli po ruce, když já nebyl doma."

Neměl jste pocit, že svým jobem ohrožujete rodinu? Nevyčítali vám to?
"Nevyčítali. A teď už ani nemůžou vyčítat, protože svým jobem už rodinu neohrožuji. Taky docela příjemný pocit."

Co byste si od života ještě přál? Co byste si přál od dětí? A co od Zlaty?
"Přání se nesmí prozrazovat, jinak se nesplní. A já jich mám ještě spoustu."

Chcete dělat další biják? Nepřemýšlel jste o tom, že by v něm mohla hrát vaše žena?
"Když ta moje témata většinou nejsou pro ni. Ale až se ta role najde, bránit jí nebudu."