Pietní místo u Národního divadla, které během dneška spontánně vzniklo, nepatří ovšem Karlu Gottovi. Ve skutečnosti je pro Vlastu Chramostovou, která bude mít pohřeb v pondělí.

Smuteční síň se zatím stále nevyprázdnila, naopak noví lidé stále přicházejí. Je tam též doslova záplava květin.

Na mostě, kde se od rána tvořila fronta, zůstaly po lidech už jen pohozené odpadky. 

Fronta v současné chvíli sahá pouze k Národnímu divadlu.

Manželé z Jekatěrinburgu z Ruska z Uralu Dmitrij Nikanorov (54) a jeho žena Olga (50) nepřijeli speciálně kvůli Gottovi, protože už delší čas v Praze žijí, ale rozloučit se s ním přišli, protože ho mají velmi rádi. Paní Olga má už od dětství oblíbenou písničku Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš z pohádky Tři oříšky pro Popelku.

S Gottem se osobně potkali náhodou před 10 lety v restauraci Na Příkopě. „Byl velmi milý, popovídal si s námi a řekl, že ho setkání velmi těší, a dál nám autogram. Nikdy na něj nezapomeneme,“ připojila dvojice vzpomínky.

„Fronta je teď fakt slabá. Konec je tak na úrovni Slovanského ostrova,“ uvádí reportér z místa. 

Rozloučit se přijeli takké Eldína (34) s manželem Františkem (36) a dětmi Emou (10) a Františkem (4) z Mimoně: „Nikdy jsme nebyli na koncertě, proto se s ním jdeme alespoň rozloučit. Moc ho uznáváme. Je to část naší historie. Jeho hlas už nikdo nepřekoná. Zpíval všechno. Až když umřel, tak slova z jeho poslední písně ukázala pravý význam,“ řekla Eldína.

„Frontu jsem vystál za 46 minut,“ říká o frontě na kondolenční knihy redaktor Blesku Tomáš Koníček. Do knihy vtiskl svůj podpis.

Jak probíhá poslední rozloučení s Karlem Gottem? „Jde to rychle, v podstatě pořád jdete pomalým krokem a hlavně si neustále s někým povídáte. Šel jsme s partou žen, které si vyprávěly historky a jednou dokonce vytáhly lahev slivovice, aby se zahřály. Občas narazíte na pracovníky Červeného kříže s kelímkem čaje, což je taky velmi příjemné. Nemusíte se bát ani nutkání na toaletu. Kromě mostu jsou vždy v blízkosti, a když si odskočíte, tak vám lidi ochotně podrží místo, opravdu se nikdo nemusí bát, že musíte na konec fronty,“ vypráví reportér Blesku Tomáš Koníček, který si poctivě vystál celou frontu (a dvakrát!). PODROBNĚ ZDE!

Rozloučení si nenechal ujít ani poslanec Parlamentu České republiky Patrik Nacher. Na rozdíl od ministra dopravy si ale vystál frontu. Informoval o tom na twitteru.

Přišel jsem před 07:00 a šlo to svižně... člověk se v té frontě aspoň zastavil, zamyslel, uklidnil a poklábosil. Seznámil jsem se například s milými lidmi z Klatov... když byla zima, nabídli mi horké kafe na zahřátí. Bylo i nebylo to smutné ráno... pic.twitter.com/zYtrcUU8mm

— Patrik Nacher (@PatrikNacher) 11. října 2019

Stanoviště Českého červeného kříže u Žofína: Zdravotníci tu byli už včera od 23 hodin a přes noc lidem, kteří přišli, rozdávali termofolie a teplý čaj, aby jim nebyla zima. Dnes od rána od 7:00 do 14:00 už rozdali 450 litrů čaje a starají se o psychickou pohodu lidí. Informovala o tom Jaroslava Marková z Českého červeného kříže Praha 1.

Na možnost zápisu do kondolenční knihy stojí lidé fronty desítky minut. To ostatně potvrzuje i Tomáš Koníček přímo z místa. „Teď u knihy seděl nějaký pán dobrých pět minut a pořád něco psal... Nikdo mu ale nic neřekl,“ uvedl redaktor Blesku, který je aktuálně dvanáctý v řadě.

Rozloučit se přišly také Dana Donovalová (68) s vnučkou Terezkou (21) z Prahy: „Poslouchala jsem ho už od 12 let, byl hrozně příjemný a elegantní. Viděla jsem ho dokonce naživo na koncertech. Nikoho neodmítl. Smutnou zprávu mi řekla dcera, prožívala jsem to velice špatně. Bylo to doslova slzavé období,“ řekla Blesku Dana. „Vážila jsem si ho, oslovil mě zpěvem i chováním. Nejraději mám Zvonky štěstí,“ dodala Terezka, která se svěřila, že uvnitř síně bude jistě hodně plakat. „Měla jsem ho opravdu moc ráda…“ netají se.

Několik míst po Praze již vyvěsilo černé prapory na památku Karla Gotta. Například Obvodní státní zastupitelství a Úřad městské části Prahy 5.

Poslední rozloučení na Žofíně stále nekončí a lidé tam chodí i s dětmi. Pro řadu z nich je to velmi emotivní záležitost.

Tomáš Koníček zhruba po dvou a půl hodině poté, co si stoupl na konec fronty, opustil Žofín. Ovšem vzápětí se vrátil na konec fronty, aby podepsal kondolenční knihu. Tam se zasekl. „Teď u knihy seděl nějaký pán dobrých pět minut a pořád něco psal... Nikdo mu ale nic neřekl," popisuje redaktor Blesku s tím, že nyní je pětadvacátý v řadě.

Bohužel poslední rozloučení s Karlem Gottem kazí neukázněnost a drzost některých smutečních hostů. Ačkoliv je před vchodem vyvěšena tabulka se zákazem pořizování selfie fotografií, lidé ho i tak porušují. Hodně lidí si rakev fotí a točí a došlo i na selfie. „Je to příšerný pohled,“ shodují se ti, kdo jsou přímo na místě.

Na Žofíně zazněla také píseň s názvem Muzika, tu si Slavík rovněž přál. 

Také v Praze je u kondolenčních knih nával. „Fronta u kondolenčních knih se prakticky nehýbe. Už 17 minut přešlapuju na jednom místě. Údajně jsou tu jen čtyři knihy, a tak se tvoří velké fronty. Hodně lidí nakonec odchází bez podpisu," popisuje redaktor Blesku Tomáš Koníček.

Také Plzeň vzpomíná na svého slavného rodáka. „Téměř 500 stránek ve dvou kondolenčních knihách zaplnili lidé v Plzni vzkazy a vyjádřením soustrasti s úmrtím Karla Gotta,“ píše ČTK. Kondolenční knihy tak musela radnice již uzavřít.