Wagnerovec o mlýnku na maso: „Plazil jsem se čtyři dny, 25 km. Z devíti jsme přežili jen dva“
Alexander Platov, který si odpykával ve vězení trest za vraždu manželky, využil v roce 2022 příležitosti dostat se na svobodu a stal se žoldákem Wagnerovy skupiny. V rozhovoru o životě v ruské armádě promluvil s nezávislým deníkem The Moscow Times. Jak přežil mlýnek na maso?
Alexander Platov si právě ve vězení odpykával trest za vraždu své manželky, když se mu naskytla nečekaná příležitost. V roce 2022 byl výměnou za milost naverbován do žoldnéřské Wagnerovy skupiny a začal bojovat na Ukrajině. O šest měsíců později byl propuštěn na svobodu.
Protože se Platov nemohl znovu začlenit do civilního života, podepsal novou smlouvu s ministerstvem obrany a na konci roku 2024 se vrátil na frontu. Tentokrát však bylo s ním a jeho spolubojovníky zacházeno jinak – jako s postradatelnými.
Poté, co přežil sebevražedný útok a utrpěl těžká zranění šrapnely, podělil se o svůj příběh s deníkem The Moscow Times. Ačkoli deník nemohl nezávisle ověřit všechna Platovova tvrzení, zprávy z exilových médií a ruských a ukrajinských zdrojů některé detaily z jeho popisu potvrzují.
„Myslel jsem si, že budu považován za hrdinu“
„Život venku byl těžký. Jsem zatracený trestanec, všichni věděli, že jsem byl několikrát ve vězení. Navíc jsem známý jako člověk, který rád pije. Myslel jsem si, že budu (po bojích na Ukrajině) považován za hrdinu, ale dívali se na mě, jako bych byl kus odpadu,“ začal 35letý Platov.
Platov, který se narodil koncem 80. let v chudé rodině v Uljanovsku, poprvé porušil zákon v 17 letech. „Byl jsem uvězněn za krádež auta. Osm let. Pak jsem se oženil. Podvedla mě. Pobodal jsem ji. Dalších třináct let. A tehdy přišla na řadu Wagnerova skupina,“ pokračoval.
V říjnu 2022 vůdce Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin přiletěl vrtulníkem, aby osobně verboval vězně.
„Nebrali jsme ho vážně,“ vzpomínal Platov. „Odmlouval jsem mu. Pak mě ti šmejdi (vězeňští dozorci) odtáhli stranou. Strýc Žeňa (Prigožin) mě chytil za ucho a řekl: ‚Přidej se k Wagnerovcům, nebo tady shnij.‘ Víte, ve vězení byli trestanci připraveni udělat cokoli, aby se dostali ven. Já jsem se taky přidal kvůli svobodě a peníze byly dobré, ale chtěl jsem své hříchy smýt krví a potem.“
Jako bojovník skupiny vedl průzkumný tým v Bachmutu.
„Dostal jsem stříbrnou medaili za statečnost. Od Putina. Jen si to představte – po dvou vážných odsouzeních. Dali mi status veterána. Když jsem se vrátil, koupil jsem si dům a našel si práci, ale nikdo si mě nevážil. Lidé si mysleli, že jsem se dostal ven jen proto, abych si zachránil zadek, a že jsem si medaili koupil. Tak jsem se vrátil do odvodní kanceláře a podepsal další smlouvu – na ‚bránění vlasti‘ – nebo jsem si to alespoň myslel,“ řekl Platov.
Na frontu podruhé
Poté, co podepsal smlouvu s ministerstvem obrany, byl Platov nasazen poblíž ukrajinského města Pokrovsk, kde vedl útočnou skupinu v rámci 110. motostřelecké brigády.
„Ministerstvo obrany nás do téhle milice hodilo jako psy. Na papíře je to specnaz. Ve skutečnosti tam posílají bývalé trestance a veterány z Čečenska. Žádný odpočinek, žádná dovolená. Možná nějakou dostaneš za dva roky, pokud najdou tvoji kostru a identifikují ji,“ popisoval.
Platov uvedl, že věří, že 110. brigáda existuje částečně proto, aby „trestala“ bývalé bojovníky Wagnerovy skupiny.
„Skuteční Wagnerovci tu nejsou, jen bývalí trestanci, zbytky. Kdyby se opravdové jednotky vrátily z Afriky nebo Běloruska, Ukrajina by byla v p*deli. A Rusko taky,“ řekl. „Jediné, co nám dali, byla puška. Všechno ostatní – od spodního prádla po helmy – jsme si museli koupit sami. Naše platy, které se pohybují od 210 000 do 250 000 rublů (v přepočtu přibližně 56 863 až 67 694 Kč, pozn. redakce), spolykají jídlo, výbavu, prostě všechno. Přežíváš, jak se dá,“ vyjmenoval.
Platov uvedl, že brigáda u Pokrovska nepokročila. Jeho prvním úkolem bylo dobýt vesnici Zelené Pole, což se jeho četě podařilo. Poté následovala rotace.
Mlýnek na maso
Další mise čety se ukázala jako osudná pro kamarády Platova a jeho málem také zabila. Nevinil z toho nepřítele, ale neschopnost a brutalitu vlastního velení.
Četu vysadili 25 kilometrů před vlastními liniemi poblíž Očeretyne, bez jakékoliv podpory a s minimálními zásobami. „Řekli nám, ať si přineseme vlastní jídlo a vodu. Vedl jsem útočnou skupinu, ale nikdy jsme se nedostali k nepřátelským pozicím,“ uvedl.
Tři zůstali vzadu, aby udržovali spojení. Zbytek šel vpřed. Byli roztrháni na kusy.
„Velení nám řeklo: ‚Vpřed, navádí vás náš dron.‘ Řekl jsem: ‚Který zatracený dron? Napravo od nás jsou tři nepřátelské drony a nalevo dva. Zbláznili jste se?‘ Odpověděli: ‚Jestli se teď sakra nepohnete, trefí váš zákop náš vlastní kamikadze dron.‘ Tak jsme se vrhli vpřed. Ani jsme se nedostali ke střetnutí, než nás ukrajinské drony zničily,“ řekl.
Platov byl zasažen do obou nohou, zad a páteře. Nebyla provedena žádná lékařská evakuace. „Plazil jsem se čtyři dny, 25 kilometrů. Z devíti jsme přežili jen dva. Močili jsme do lahví, brali antivirotika a pili. Takhle jsme přežili,“ vzpomínal.
Po svém návratu řekl, že s ním bylo zacházeno jako se zrádcem. „Říkali: ‚Ty jsi velitel, že? Kde je tvoje skupina? Jsi Wagnerovec, neměl jsi být drsnější?‘“ sdělil. „Ale já jsem nebyl ten, kdo dával rozkazy – byli to ti idioti, co seděli ve svém útulném velitelství.“
Platov, kterému bylo nařízeno se okamžitě vrátit na frontu, požadavek odmítl, považoval ho za „šílený“. Teprve potom velitelé schválili dočasné stažení.
„Ve Wagnerově skupině to bylo bratrství. Žádné hodnosti, žádné urážky. Všichni byli ‚bratři‘. Bojovali jste za chlapa vedle vás. Tady? Jste špína,“ řekl.
Zprávy britského BBC podporují bojovníkovo tvrzení, že Wagnerova skupina zacházela s vězni shovívavěji. Průměrná délka života bývalých trestanců v žoldnéřské skupině byla vyšší než u těch, které naverbovalo ruské ministerstvo obrany.
Platov teď žije na ubytovně v okupované části Ukrajiny a vše si platí sám poté, co mu byla odepřena hospitalizace. Přesto nezměnil názor na opětovné nasazení.