Děsivé svědectví Ukrajinců z vlastní země: Děti jedí u hrobů otců, vojáci na frontě přežívají!
Novinářka ruských nezávislých novin Meduza Irina Olegová navštívila v prosinci 2024 a lednu 2025 Ukrajinu napříč regiony, aby zjistila, co si její obyvatelé myslí o míru iniciovaném americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Hovořila s nimi rovněž o tom, jak zemi změnila válka a jak si ukrajinští obyvatelé myslí, že skončí. Mnoho z nich s ní sdílelo své příběhy nebo příběhy svých blízkých a známých.
Slovjansk v Doněcké oblasti se nachází v blízkosti první linie. Kolemjdoucí však na výbuchy nereagují. Podle důchodce Volodymyra je budoucnost nejistá, nevidí v ní žádné „světlé vyhlídky“, politikům nevěří. „Celý národ je právě teď ve špatné náladě,“ komentoval situaci.
„Roztrhlo mě to vejpůl“
Volodymyrova rodina nemá dostatek peněz na to, aby se mohla přestěhovat na bezpečnější místo, a on se musí starat o svého otce a manželku, kteří jsou oba postižení. „Strach ze smrti nezmizí. Nebojím se o sebe, ale o své blízké. Všichni to tady tak mají. Někteří dokonce ztrácejí rozum,“ řekl důchodce.
„Nechci, aby Rusové přišli do mého domova. To je důvod, proč bojuji,“ řekl 25letý Oleksandr, velitel roty v ukrajinské armádě. Ve Slovjansku žije se svou 19letou přítelkyní Lerou. „Tohle je město separatistů – je tu příliš mnoho ždunů,“ řekl o městě a použil přitom pojem, který ukrajinští obyvatelé používají pro ty, kteří „čekají na Rusko“. „Dokonce i místní babky se na mě dívají, jako kdyby mě chtěly mít mrtvého,“ sdělil.
Oleksandr už byl třikrát zraněn v boji, jedno zranění bylo rozsáhlé. „Roztrhlo mě to vejpůl,“ řekl. Na mobilu ukázal svou fotografii, jak leží v nemocnici a od ramene ke kyčli mu vede šev stehů. „Mysleli si, že jsem skončil, ale strávil jsem čtyři měsíce v posteli a zotavil se."
Mladý muž den před rozhovorem strávil čas převozem těl padlých vojáků z míst okolo Časov Jaru. „Naši chlapci bojují dobře, velmi dobře. Ale je nás méně. Už nás zbývá málo. Oficiálně moje rota měla 110 mužů. Jenom pět nebo šest, kteří jsme tu byli od začátku, jsme zůstali naživu,“ uvedl.
Vyjádřil názor, že by pro něj bylo „nesmírně těžké“ přistoupit na podmínky Putina. Lera řekla, že pokud Rusko udrží kontrolu nad ukrajinskými územími, mohlo by to způsobit další Euromajdan. „Tolik lidí zemřelo! Matky se budou ptát, za co jejich synové bojovali!“ zvolala.
Izjum – město duchů
Izjum byl šest měsíců pod ruskou okupací v roce 2022 a značná část města leží v troskách. Obyvatelky města důchodkyně Larysa a Halyna si myslí, že by jednou z hlavních podmínek ukončení války mělo být osvobození všech okupovaných území včetně Krymu. „Proč by jinak zůstalo tolik mladých kluků bez rukou, bez očí? Proč tam bylo pohřbeno tolik lidí, v lese nedaleko Izjumu? Válka musí končit, ale nesmí nám vzít území. Lidé na Donbasu jsou také naši lidé,“ řekly jednohlasně.
Sestry Olesya a Svitlana (jména jsou pozměněna) byly evakuovány z centrální části Ukrajiny, když začala ruská invaze. Stejně jako Larysa se do Izjumu vrátila po „deokupaci“. Jejich domov válku přežil, ale jejich květinářství vyhořelo. I nadále však prodávají květiny, jen tentokrát jsou jejich hlavními zákazníci vojáci. „Kluci říkají, že všechno vyhrají zpátky… Ano, chtěli bychom mít hranice jako v roce 1991, ale ne do posledního Ukrajince. Jinak bych to nechala tak, jak to je. Ne za tuhle cenu,“ uvedla Olesya.
V Charkově pak farnice Lidiya vypověděla, že se v kostele pravidelně modlí „za ukrajinskou armádu a mír v naší zemi“ a věřící chodí na bohoslužby, přestože hrozí ostřelování. „Někdy během bohoslužby slyšíte ostřelování a máte hrůzou ztuhlé nohy,“ popsala farnice.
A i ona byla dotázána na to, co si myslí o znovuzískání okupovaných území. „Už je to spálená země,“ odpověděla a přemýšlela, kdo by města znovu postavil, když tolik Ukrajinců uprchlo do zahraničí nebo zemřelo na frontě. „Nedávno se k nám přišel pomodlit muž, kterému bylo něco málo přes dvacet let. Skoro mu tekly slzy a nevěděl, co má dělat. Jeho žena odjela s jejich dítětem do Moldavska a řekla, že se do Charkova už nikdy nevrátí,“ vzpomněla Lidya.
„Lidé v Doněcku a Luhansku už nejsou naši“
V Dnipru byl vyzpovídán také 19letý Boris, který přijel navštívit přátele. „Od roku 2022 jsem byl na více než stovce pohřbů. Můj starší bratr je na frontě, tohle byli jeho spolubojovníci. A pak jsou tu přátelé a kolegové. Viděl jsem lidi, které vyhodily miny do povětří, lidi, kteří přežili mučení. Viděl jsem pohřby, kde byly rakve uzavřené,“ popisoval hrůzy války. Borys řekl, že si přeje, aby „to Zelenskyj zastavil“.
Rodák z Dnipra, spisovatel Yan Valetov, má na celou situaci jasné názory. Nesouhlasí s „drzou rétorikou“ prezidenta Volodymyra Zelenského vůči západním partnerům a trváním si na tom, aby Ukrajina směla vstoupit do NATO.
„V příštích 10 až 20 letech nebudeme přijati do NATO. Ničí nás, je nás fyzicky méně než Rusů. To není o odvaze, ale matematice. Obětujeme milion lidí pro Krym? A co pak dostaneme? Řeknu něco, co vyzní špatně, ale lidé v Doněcku a Luhansku už nejsou naši – s pomocí televize a Telegramu můžete za 11 let vymýt z hlav všechno ukrajinské,“ myslí si. Pokud si Ukrajina udrží 80 procent svého území a posílí své demokratické instituce, byl by to „velký úspěch“, řekl Valetov. Vítězství pro Ukrajinu znamená přežít tuto válku, domnívá se.
Vadym z Mykolajivu má spoustu smutných příběhů k vyprávění. „Moje kamarádka Nadiya zemřela, bylo jí dvacet. Pohádala se se svým přítelem, přestěhovala se do nového bytu a ten samý večer zasáhla budovu střela,“ svěřil se.
„Můj strýc, který byl v armádě, se ztratil,“ pokračoval. „O rok později byl nalezen mrtvý – byla mu useknuta hlava.“
Vadym řekl, že chce, aby „Putin zemřel a aby Ukrajina byla plně osvobozena“.
„Prostě se utopíme v krvi“
Voják Stanislav (jeho jméno bylo změněno) bojoval na frontě v Chersonu, Záporoží, Charkově i Kursku. Svěřil se, že již brzy po začátku války ztratil své nadšení. „Mám pocit, že nás chtějí jen zničit. Nejen Rusové, ale i naše velení. Byli jsme v předních liniích donekonečna. Jako by nám říkali: Nikdo jiný není, tak tady musíš zemřít,“ popisoval.
Podle něj je morálka slabá, vojáci se jen snaží přežít. „Na frontě v Záporoží Rusové betonují a opevňují své pozice. Jak prorazíme? Děsí mě představa, že bych se tam pustil do útoku. Prostě se utopíme v krvi,“ uvedl.
Ve Lvově je hřbitov pro padlé vojáky. U mnoha hrobů jsou vidět truchlící – někteří z nich sedí v tichosti, zatímco jiní pláčou nebo se nahlas modlí. „Někdy sem přijdou vdovy se svými dětmi, protože děti odmítají jíst bez svého toce,“ řekl Mychajlo Kozak.
Se svojí manželkou Natalyou přišel ozdobit hrob svého 18letého syna Bohdana, který na frontu odešel jako dobrovolník. Sotva dospělý muž zemřel v Doněcké oblasti 9. února 2024. „Nechci, aby zemřel někdo jiný," řekla Natalya s pláčem. „Náš malý voják je nejmladší ze všech, kteří tu leží.“
„Dohlížíme na chlapce, které jejich příbuzní nemohou navštěvovat tak často. Je tu jeden, jehož rodiče odešli do Ruska a on tady leží. Další příbuzní bydlí daleko – v Doněckém regionu,“ vysvětlil Mychajlo.
Moskva tvrdí, že po úterním telefonátu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, nechala zastavit útoky na ukrajinskou energetiku. „Nic se nezměnilo,“ upozornil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když se na dálku připojil k zasedání Evropské rady a promluvil k unijním lídrům. Podle něj ruská armáda podnikla nový úder na energetickou infrastrukturu ve středu večer. „My na Ukrajině tomu čelíme každý den, každou noc,“ řekl podle AFP Zelenskyj.
„Putin musí přestat vznášet zbytečné požadavky, které jen prodlužují válku, a začít plnit to, co slíbil světu,“ uvedl dále Zelenskyj. Evropskou unii také vyzval, aby ponechala sankce zavedené na Rusko v souvislosti s válkou do doby, než ruská armáda začne stahovat s ukrajinského území a než Rusko „vyplatí plné odškodné za škody způsobené svou agresí“.
OBRAZEM: Ruský samohybný salvový raketomet Grad v akci na ukrajinské frontě.
V pondělí se v Rijádu sejdou zástupci Ruska a USA, v ruské delegaci bude senátor Karasin a poradce ředitele tajné služby FSB Beseda, uvedla Moskva.
