Bála se znásilnění od Rusů! Sofie popsala dramatický útěk z okupované Chersonské oblasti
Nezletilá Sofia už nestihla uprchnout, když se zrovna nacházela v rodné vsi své matky na počátku invaze v únoru 2022. S matkou přečkaly určité období ruské okupace, ale nakonec strach o život a strach ze znásilnění ruskými vojáky, Sofiu a její matku přesvědčilo, aby dívka utekla. Stalo se tak po zásahu Kachovské přehrady a nabízela se možnost přejít „šedou zónu“, místo mezi Ukrajinou a Ruskem, které není pod kontrolou ani jedné ze stran, ale které je zároveň nesmírně nebezpečné kvůli neustálému ostřelování a také kvůli tomu, že při dvoukilometrovém přechodu je člověk odkázán sám na sebe. K tomu, aby se k této zóně – cestě za svobodou, Sofia dostala, musela absolvovat náročnou cestu napříč okupovaným územím Ukrajiny. Setkala se přitom s řadou dalších lidí, ruskou propagandou, neustálými kontrolami, to vše plna strachu, píše ukrajinský deník The Kyiv Independent.
Říkají tomu šedá zóna – dvoukilometrový úsek silnice, ve kterém bojují jak ruské, tak ukrajinské síly, ale zóna není pod kontrolou ani jedné ze stran. Tuto zrádnou cestu z Ruska do severovýchodní Sumské oblasti na Ukrajině, nacházející se asi 161 kilometrů severně od Charkova, podniklo třicet tisíc civilistů. Cesta je nebezpečná, často doprovázená ostřelováním.
Jedním z těchto statečných jedinců je Sofia, jejíž jméno bylo z bezpečnostních důvodů změněno, která nedávno přešla přes kontrolní stanoviště pěšky, což je jediný povolený způsob. Pod neustálou palbou denně překračují hranice desítky Ukrajinců, včetně seniorů a lidí s omezenou schopností pohybu.
„Odešla jsem z okupovaného území, ale nikdy jsem na to nepřestala myslet," řekla Sofia.
„Rusové nás hledají“
Sofia uprchla z Chersonu na jihu Ukrajiny 24. února 2022, když se na okraji města vyrojila hromada ruských jednotek. Hledala útočiště v rodné vesnici své matky na levém břehu Chersonského regionu a plánovala další kroky. Nicméně velká část regionu, včetně vesnice její matky, padla pod ruskou kontrolu dříve, než šlo něco podniknout. Nakonec se Sofia a její matka rozhodly neriskovat.
V létě 2023 tlak na Ukrajince žijící na Ruskem okupovaných územích zesílil. Ruští vojáci začali nutit Sofiinu rodinu, aby si vzala ruské pasy. Sofiina matka, která nechtěla opustit domov, trvala na tom, že Sofia uteče, dokud je to možné.
„Stála jsem s matkou na dvorku. Kolem projelo ruské vojenské vozidlo. Nějak mi máma řekla, ať si sednu, aby nás neviděli. Tak jsem to udělala. Další den jsme zjistily, že nás Rusové hledají,“ popsala Sofia.
Brzy si uvědomily, že vojáci v jejich vesnici hledají ženy. Sofia musela odejít. Její jedinou možností bylo dostat se do průchodu Kolotilovka-Pokrovka a přejít „šedou zónu“. Tento přechod byl stovky mil daleko přes nebezpečné území okupované Rusy.
Útěk po zničení Kachovské přehrady
Kontrolní stanoviště v Sumské oblasti bylo oficiálně otevřeno v červnu 2023 poté, co Rusko zničilo Kachovskou přehradu, což přinutilo mnoho Ukrajinců žijících na okupovaných územích opustit své domovy. Ti nejhůře postižení záplavami byli na okupovaném levém břehu Chersonské oblasti. Tehdy hranici denně překročilo přes 200 lidí.
Existují dva hlavní způsoby, jak se dostat na přechod – vlastními silami veřejnou dopravou nebo s pomocí soukromých řidičů. Zatímco první je mnohem levnější, je také obtížnější a nebezpečnější, druhá možnost je pro většinu Ukrajinců často příliš drahá.
Sofia vyhledala pomoc u soukromé dopravní společnosti. Řidič odmítl vjet do její malé vesnice, kde přetrvávala s matkou, a místo toho ji nasměroval do města Melitopol v Záporožské oblasti.
„V autobuse se mnou byli starší lidé, kteří opustili Kachovku od chvíle, co byla přehrada vyhozena do povětří. Řekli mi, že mnoho jejich sousedů zemřelo. Prostě se utopili ve vodě. Lidé vzali z bahna, co se dalo, a snažili se za každou cenu evakuovat,“ vzpomínala.
Risk deportace
Cesta ke kontrolnímu stanovišti Sumské oblasti byla nebezpečná, procházela Ruskem okupovanými částmi Doněcké oblasti a samotného Ruska. Další trasa vedla přes Rusy okupovaný Krym a poté přes Rusko do Evropy, ale většina Ukrajinců dala přednost první možnosti.
Když Sofia procházela kolem Mariupolu, viděla město v troskách. Nápisy „Děti“, „Pomoc“ a „Je nám zima“ označovaly strašidelnou smrt nejméně 20 000 obyvatel.
Během své cesty zažila na vlastní kůži ruskou propagandu: „Kyjevský režim všechno zničil. Naši kluci (ruské síly) odvedli dobrou práci. Podívejte, postavili silnici,“ řekl ruský řidič autobusu, který vezl Ukrajince z okupovaných území. Byla to pro něj jen práce – osud těch, které převážel, ho nezajímal.
Sofia uvedla, že ona a její spolucestující byli nuceni poskytnout nepravdivé informace o své destinaci v Rusku, když vstoupili do Rusy okupované části Doněcké oblasti. Nikdo neměl v úmyslu zůstat, všichni se snažili vrátit na Ukrajinu.
„Pomohla jsem starým dámám, některé z nich uměly psát jen ukrajinsky,“ vzpomínala Sofia.
Aby lidé opustili okupované území a vstoupili na Ukrajinu, musí projít několika filtračními tábory, kde ruští vojáci zkoumají dokumenty, majetek a telefony a hledají proukrajinské nálady. Ti, kteří během filtrace selžou, riskují zatčení a deportaci do trestaneckých kolonií.
Jaroslav, dobrovolník, který pomáhá Ukrajincům vstoupit na území kontrolované Ukrajinou, řekl, že člověk musí projít kolem třech takových kontrolních bodů, když jde přes Mariupol.
„Ruská armáda mě nekontrolovala, protože jsem byla nezletilá a evakuována bez rodičů. Všichni ostatní byli pečlivě zkontrolováni, zvláště muži. Prohledávali se odshora dolů – kalhoty, trička, kapsy, jestli se v nich něco neskrývá,“ vysvětlila Sofia.
Nebezpečná „šedá zóna“
Poté, co projdou ruskými kontrolními stanovišti poblíž Kolotilovky, musí evakuovaní projít „šedou zónou“, často sami. Nedávno bylo dobrovolníkům umožněno pomáhat lidem s omezenou pohyblivostí.
„Ruská strana zastavila ostřelování dobrovolníků a zástupců Červeného kříže, kteří přicházejí do ‚šedé zóny‘, aby se setkali s lidmi s omezenou schopností pohybu. Nyní si na pomoc mohou přinést nosítka a invalidní vozíky. Dříve byly 2 kilometry pro mnoho lidí nepřekonatelná vzdálenost,“ popsal Jaroslav.
Jakmile se evakuovaní dostanou do Pokrovky, ukrajinští pohraničníci zkontrolují jejich doklady a převezou je do dobrovolnického centra poblíž města Sumy. Tam dostanou pomoc s papírováním a platbami.
„Mám noční můry“
„Bylo to těžké, protože naši skupinu evakuovaných tvořilo 150 lidí. Také jsme museli přijít a vzít si postel, jinak nám zbyly velmi špatné dětské postýlky… Musela jsem spát na postýlce se starou paní,“ vyprávěla Sofia.
Sofia řekla, že s ní bylo zacházeno s pochopením, ale musela si poradit sama. Dobrovolníci vše vysvětlili a dávali jí najíst, když to bylo nutné, dokud neodešla do Vinnycje, města na střední Ukrajině, kde žije rodina jejího přítele.
Trauma z okupace přetrvává: „Mám noční můry o tom, že nás zase obsadí. Křičím. Jsem k smrti vyděšená, i když teď můžu spát klidně. Doma bych to nedokázala. Vždycky jsme si myslely, že (Rusové) přijdou a znásilní nás nebo nás prostě zabijí. To se stalo v sousedních vesnicích,“ řekla Sofia.
Sofiiny vzpomínky na ztracený domov a matku, která tam zůstala, ji pronásledují: „Po osvobození Chersonu si někteří lidé myslí, že je celý region osvobozen a vše je v pořádku. Levý břeh je ale stále okupován a lidé o tom často nemluví. Je to stejně špatné. Jsou tam stejné mučírny, stejné deportace, stejné zabíjení, zabírají stejné domy.“
Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov navštívil frontovou linii. „Přeji vám další bojové úspěchy a úplné osvobození doněcké země,“ citovala ruská státní agentura TASS Gerasimova poté, co na frontovém úseku u Pokrovsku vyznamenal příslušníky ruského vojskového uskupení Střed.
Obsazení průmyslové Doněcké oblasti patří k hlavním cílům ruského válečného úsilí. Rusko v roce 2022 anektovalo Doněckou oblast spolu s dalšími ukrajinskými regiony - Chersonskou, Záporožskou a Luhanskou oblastí. Ani v jednom případě však tato území zcela nekontroluje.
Zmocněnec amerického prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu Keith Kellogg se v nejbližších dnech chystá odcestovat do Běloruska, aby jednal s tamním vůdcem Alexandrem Lukašenkem. Informovala o tom dnes agentura Reuters s odvoláním na čtyři zdroje obeznámené se záležitostí. Děje se tak v době, kdy mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem uvázla na mrtvém bodě.
Pokud se Kellogg setká s Lukašenkem, stal by se nejvýše postaveným představitelem Spojených států, který autoritářsky vedené Bělorusko za poslední roky navštívil.
Přesný program schůzky není jasný. Kellogg však v soukromí vylíčil cestu jako krok, který by mohl pomoci nastartovat mírové rozhovory vedoucí k ukončení ruské války proti Ukrajině.
Summit skupiny zemí G7 v Kanadě v úterý po předčasném odjezdu amerického prezidenta Donalda Trumpa skončil bez závěrečného společného prohlášení k Ukrajině, informují světové agentury. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj summit opustil s dalším příslibem pomoci od hostující Kanady, ale aniž měl možnost setkat se s Trumpem, který předčasně odletěl zpět do Washingtonu kvůli pokračujícímu konfliktu mezi Izraelem a Íránem.
K úternímu závěrečnému jednání kanadského premiéra Marka Carnyeho a jeho protějšků ze Spojeného království, Francie, Německa, Itálie a Japonska se připojili Zelenskyj a také generální tajemník NATO Mark Rutte. „Potřebujeme podporu od spojenců a proto jsem tady,“ řekl Zelenskyj. „Jsme připraveni na mírová jednání, bezpodmínečné příměří. Myslím, že je to velmi důležité. Ale k tomu potřebujeme tlak,“ dodal.
Přítomní lídři se dohodli na společném postupu v boji proti takzvaným netržním politikám, které by mohly ohrozit globální přístup ke kritickým nerostům. Také se zavázali omezit negativní dopady umělé inteligence na pracovní místa a životní prostředí, přičemž zároveň přijali to, co označili za možnou technologickou revoluci. Shodli se také v řadě dalších otázek, avšak summit, který měl být ukázkou jednotného postoje vyspělých zemí k hlavním globálním problémům, nakonec neskončil společným prohlášením o válce na Ukrajině.
