Dva roky od masakru v Buči: Mrazivé vzpomínky místních, oběti připomínají pomníčky
V březnu 2022 ruští vojáci okupovali ukrajinské město Buča a zanechali za sebou zkázu, která šokovala svět. Dva roky po jejich odchodu se obyvatelé snaží vrátit do normálního života. Píše o tom britské zpravodajství BBC.
Když ruští vojáci zabili manžela Ludmily, musela ho zabalit do deky a pohřbít na jejich zahradě. Poté z Buči uprchla i se svou dcerou. To bylo v březnu 2022. Domov těchto penzistů zabrali okupanti. Vojáci najeli tankem na jejich dvůr a protější dům určili jako své velitelství.
O dva roky později Ludmila konečně nainstalovala mramorový náhrobní kámen s fotografií na Valerijův hrob. Po osvobození Buči ho mohla pořádně pohřbít na místním hřbitově. Jejich domov, který byl během bojů zničen, se pomalu obnovuje. Ludmila nasadila na dvorku barevné květiny. Až bude dům postaven, bude tady ale žít sama.
Stavební práce jsou součástí snah obnovit město poté, co za sebou Rusové zanechali ruiny. Když ukrajinské síly získaly město zpátky, objevily volně ponechaná těla civilistů v Jablunské ulici, kteří tam byli zastřeleni. To bylo poprvé, co se svět dozvěděl o hororech v Buči a o tom, co město během 33 dní dlouhé okupace přetrpělo.
„Máme morální povinnost podpořit rodiny, které žily na té ulici, protože více než 70 civilistů tam bylo brutálně zabito a mučeno,“ vysvětlil starosta Anatolij Fedoruk.
Jablunská ulice a okolí bylo uklizeno, vylepšeno a na některých místech opraveno. Ale Rusové zabrali „téměř každé prostranství nebo dům“, uvedl starosta, který odhaduje celkovou cenu oprav na 1,6 miliard eur (v přepočtu přibližně 25 344 350 000 Kč). „Samozřejmě, že tuhle sumu nemáme. Ale snažíme se udělat všechno proto, aby se lidé vrátili do svých domů,“ řekl Fedoruk.
„Rusové je nikdy nevydají“
Jen pár kroků od Jablunské ulice je Ludmilin dům stále jen ulitou. Pracovníci slíbili, že ho dokončí v létě, ale už je neviděla několik dní. Bez domova je dva roky a navíc truchlí po manželovi, takže se nemůže dočkat, až se nastěhuje.
„Snažím se s tím vypořádat, ale mám vysoký krevní tlak, což jsem před válkou nikdy nemívala,“ svěřila se Ludmila. „Rentgenují mě, mám problémy. Je to všechno ze stresu. Ze vzpomínek.“
Jejího manžela Rusové střelili do hlavy, když se na chvíli vynořil ze sklepa, kde se pár schovával. Jeho tělo našla později té noci na verandě.
Vyšetřování je stále otevřeno, její případ je jeden ze stovky podezřelých válečných zločinů v Buči. Ludmila byla nedávno oslovena policií, která našla nový video záznam a doufala, že by jim Ludmila mohla pomoct identifikovat vojáky z filmu.
„Možná by mohli být odsouzeni v nepřítomnosti. Vím, že je Rusové nikdy nevydají,“ řekla Ludmila o tom, jak vidí realistické šance, že by někdo mohl za zabíjení nést odpovědnost. „Osobně bych je nejraději chytila pod krkem a požadovala, aby mi řekli, proč sem museli přijít. Jsou to šmejdi,“ řekla a oživla.
Za bílou zdí Chrámu svatého Ondřeje bylo během okupace pohřbeno v masovém hrobu mnoho lidí, nyní je tam pamětní zeď s kovovými pamětními deskami. Je na ní 509 jmen. Některé z nich jsou stále prázdné, protože se nepodařilo identifikovat více než 100 těl, která byla vyňata z hrobů po celé Buči a znovu pohřbena. Byly sebrány vzorky DNA v naději, že by je někdo mohl v budoucnu hledat.
Zajat do Ruska
Na dalších pamětních deskách chybí datum úmrtí – je tam pouze měsíc březen, kdy Buča byla pod ruskou okupací. Naproti je tabule se jmény lidí, kteří jsou stále nezvěstní. Mezi nimi je i Bohdan Kostyrenko, jehož manželka Natalia se bála, že je mezi těly pěti mužů, která se našla pod dětským letním táborem. Jejího muže ruští vojáci odvedli, zatímco se bála, že by mohl být mezi mrtvými. Ale nebyl.
Po měsících hledání se jí podařilo zjistit, že se nachází ve vězení v Rusku. „Vzali ho do Běloruska, poté do věznice v Brjansku v Rusku,“ uvedla Natalia. Někteří Ukrajinci se dostali domů při výměně válečných zajatců, díky nim se pak dozvěděla, že byl přemístěn do věznice v Tule na jihu od Moskvy.
„Rusko oficiálně potvrdilo, že je vězeň, ale musela jsem ho najít prostřednictvím svých vlastních kontaktů. Měli by civilisty prostě vrátit zpátky, ale to nedělají,“ řekla Natalia.
Bohdan odešel z armády v roce 2019 s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Jako civilista ve vězení, obává se Natalia, nemá moc šancí, aby byl vyměněn za jiného ruského vězně, dosud se vrátilo jen málo zajatých, kteří byli civilisté. „Postrádá se hodně civilistů z Buči – lidí, o kterých víme, že jsou ve vězení, ale Rusové to nepotvrdili. Alespoň se přiznali, že mají Bohdana.“
Radostná obnova Buči
Od té doby, co ho zajali, Natalia přímo od svého manžela nic neslyšela. Ale od jiných lidí ví, že ti, co jsou zadržovaní v Brjansku, bývají mučeni. „Říkají, že to bylo opravdu těžké – nedostávali najíst, těžce je bili, dávali jim elektrošoky. Teď nevím, co mám víc dělat. Nemůžu ho osvobodit. Nemůžu najít způsob, jak to udělat,“ řekla.
Natalia je etnická Ruska. Oba její rodiče jsou ze země, která nyní ilegálně zadržuje jejího manžela. Byli to lidé jako Natalia, které Vladimir Putin použil jako výmluvu k invazi na Ukrajinu. Tvrdil, že potřebují zachránit před brutálním zacházením ze strany „nacistické“ vlády v Kyjevě.
Většina předválečné populace v Buči se vrátila. Natalia se ale bojí, že by se situace zase mohla zhoršit. „Vidíte, co Putin dělá, obviňuje Ukrajinu z moskevského teroristického útoku,“ uvedla Natalia s odkazem na teroristický útok v koncertní hale Crocus City Hall v Moskvě. „Myslím, že chce plnou válku. Plnou mobilizaci.“
Ludmila se také bojí, především kvůli nárůstu ruských útoků. Navštěvuje svůj dům, aby zkontrolovala, jak jde jeho obnova a aby byla blíže ke vzpomínkám před okupací. Chodí krmit Murku, zatoulanou kočku, kterou Valerij dříve rád fotografoval. Zahrada jí pomáhá, rozptyluje ji. „Je to tolik ruin, všude po celé Ukrajině! Tady v Buči to obnovují a to je taková radost. Ale není tu klid, není tu stabilita,“ řekla Ludmila.
Indie znovu nakupuje ruskou ropu. Největší indická rafinérská společnost Indian Oil Corporation (IOC) zakoupila dodávky od firem, na které se nevztahují sankce. Její vedení ujišťuje, že hodlá v nákupech pokračovat. Dillí je přitom pod velkým tlakem Washingtonu, aby ruskou ropu, s jejíž pomocí Moskva financuje válku na Ukrajině, kupovat přestalo. Společnost IOC nakoupila pět dodávek s datem dodání v prosinci. Zdroje Reuters neuvedly, kdo jsou prodávající.
Spojené státy minulý týden uvalily sankce na dva největší ruské ropné producenty, firmy Rosněfť a Lukoil. Spojené státy, Evropská unie a Británie už dříve zavedly sankce na prodej ruské ropy. Moskva tak byla nucena nabízet ropu s výraznou slevou. Indie se v posledních třech letech stala největším odběratelem ruské ropy přepravované po moři. IOC nyní podle zdrojů Reuters nakoupila přibližně 3,5 milionu barelů kvalitní ruské ropy ESPO z východní Sibiře.
Na těchto fotografiích poskytnutých tiskovou kanceláří ukrajinského prezidenta se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj účastní tiskové konference v Kyjevě na Ukrajině.
Rusko v posledních měsících k útokům proti Ukrajině používá střelu Novator 9M729, jejíž tajný vývoj přiměl amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby Spojené státy v roce 2019 oficiálně opustily americko-sovětskou dohodu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), která výrazně omezovala jaderné arzenály obou zemí. Řekl to ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha, píše agentura Reuters. Podotýká, že jde o první potvrzení toho, že Rusko nasadilo tuto střelu v boji.
Rusko proti Ukrajině tuto střelu s plochou dráhou letu odpálilo třiadvacetkrát, uvedl jiný ukrajinský činitel, kterého Reuters nejmenoval. Rusko ji podle něho dvakrát použilo také v roce 2022.
