Uprchlice z Ukrajiny pro Blesk: Nadiia zůstala na tři vnoučata sama, Svitlana má v armádě bratry
Poté, co Rusko zaútočilo 24. února 2022 na Ukrajinu, zůstal svět šokován. Miliony obyvatel napadené země začalo prchat do bezpečí. A mezi nimi byly v prvních týdnech války i Nadiia Shvydenko se svými třemi vnoučaty, na která zůstala sama, a také Svitlana se svou 12letou dcerou, kdy za sebou zanechala rodiče i dva bratry, kteří se vydali bojovat za svou vlast. Jak se jim žije v České republice a jaké překážky zde musely překonávat? „V Česku jsem si rychle zvykla. Cítím se jako doma, protože jsem neustále obklopena dobrými lidmi,“ svěřila Blesk Zprávám paní Nadiia.
Když ruský prezident Vladimir Putin zaútočil 24. února 2022 na Ukrajinu, z napadené země uprchlo během dvou týdnů 2,3 milionů lidí. Do České republiky tehdy zamířilo přibližně 200 000 z nich. Mezi nimi byla i Nadiia Shvydenko a její tři vnoučata. „Po nepřátelských akcích na Ukrajině jsme byli nuceni se evakuovat do České republiky. Po začátku války jsme byli dva týdny doma. Ale nebylo bezpečné tam déle zůstat,“ uvedla Švidenková pro Blesk Zprávy.
Během krátké doby, co byli od počátku války doma, se musela rozhodnout pro evakuaci do třetího největšího ukrajinského města Dnipra. „Byli jsme nuceni se evakuovat do města Dnipro. Tehdy tam byl ještě klid. Záštitu nad námi po několikadenním pobytu převzala česká organizace SOS dětské vesničky. Nejprve nás poslali do Lvova a pak do Polska. A právě tam jsme s dalšími rodinami přijeli do České republiky,“ vzpomínala babička tří vnoučat.
„Tak žijeme, pomáháme si“
Organizace SOS dětské vesničky se o ně postarala a pomohla jim zajistit vše potřebné. „Všem rodinám bylo poskytnuto samostatné bydlení, zajištěno potřebné zboží pro organizaci pohodlného života, jídlo, oblečení, hračky pro volný čas menších dětí a tablety pro starší školáky. Cítili jsme se tu velmi příjemně, jako doma před válkou. Byli jsme obklopeni laskavými, vnímavými lidmi, kteří nás neopustili v pro nás těžké situaci,“ vypověděla Švidenková.
Paní Nadiia je již v důchodu a krátce před válkou ovdověla. Na 16letého Ilju, 11letého Romana a 7letou vnučku zůstala sama. „Doma mi před válkou pomáhal manžel, se kterým jsme žili 46 let. Zemřel několik měsíců před válkou. Zůstala jsem s dětmi sama,“ řekla.
Děti se snaží babičce pomáhat, každý má svoje úkoly. „Nejstarší vnuk Ilja mi hodně pomáhal a pomáhá mi i nadále. I menší děti se snaží chovat slušně. Ale jsou to děti, a ne vždy se jim to povede tak, jak by si přály. Proto je to někdy těžké. No nic, my to zvládneme. Protože každý ví, co má dělat. Ilja jde do obchodu pro potraviny, Roman vezme sestru do školy a zase ji vyzvedne ze školy. Mladší vnučka pomáhá s úklidem bytu. Tak žijeme, pomáháme si,“ popsala paní Nadiia.
Nejstarší vnuk chodí na střední školu a mladší děti do páté a první třídy. „Děti chodí do školy s radostí. Mají to rádi. Líbí se to hlavně mé vnučce, která chodí do první třídy. Ale je to trochu těžké pro mého vnuka, který chodí do páté třídy. Český jazyk je pro něj obtížný a tím pádem i zbytek předmětů, které se vyučují v češtině. Nejstarší Ilja chodí na střední školu polytechnickou,“ vyjmenovala.
Vše zkomplikovala nemoc
Útěk před válkou a zvykání si na nové prostředí a jazyk ještě zkomplikoval zdravotní stav paní Nadije. „Nejtěžší v těchto dvou letech bylo, že jsem byla pravidelně nemocná. Všichni kolem mě ale hodně pomáhají, takže nemoc snáším snáze,“ řekla.
V České republice se jí líbí, akorát by si chtěla ještě zlepšit jazykové dovednosti. „V Česku jsem si rychle zvykla. Cítím se jako doma, protože jsem neustále obklopena dobrými lidmi, kteří jsou vždy připraveni podat pomocnou ruku, když ji potřebuji. Jediné, co mě rozčiluje je, že neumím moc dobře česky, ačkoliv jazyku maximálně rozumím,“ poznamenala paní Nadiia.
V současnosti si už na nový domov zvykli. „Pomoc momentálně žádnou nepotřebujeme. Když jsme poprvé přijeli do České republiky, hodně nám pomohli. Nyní tedy máme vše, co potřebujeme,“ uzavřela.
Svitlana a její dcera
Svitlana a její 12letá dcera žijí v České republice již téměř dva roky. Podobně jako Nadiia Shvydenko a její vnoučata i ony uprchly před ruskou invazí na Ukrajině, a to hned v prvních týdnech války. „24. února začala nevýslovná tragédie na Ukrajině. Můj výlet do České republiky, zahájený 10. března 2022, se stal nejen trasou na mapě, ale také důležitým rozcestím v mém životě. Tato data se stala nejen označením v kalendáři, ale klíčovým bodem, který dodává obyčejným číslům nový, hlubší význam, proměňující je v symbol nového života a naděje,“ uvedla paní Svitlana pro Blesk Zprávy.
„V úsilí zajistit bezpečnost svému dítěti jsem musela opustit nejen svůj domov, ale i svůj život, který jsem tak dlouho vytvářela, a vydat se do neznáma. Původně jsem nevnímala veškerou důležitost toho, co se děje, ale i na intuitivní úrovni jsem rozuměla, že je třeba jednat,“ dodala.
Velice brzy poté, co se přestěhovala do České republiky, se paní Svitlana a její dcera začaly učit český jazyk. „Vzhledem k tomu, že znalost jazyka je nejrychlejším způsobem adaptace a integrace v novém prostředí, začala jsem se učit češtinu společně s mou dcerou již od prvního týdne. To mi umožnilo nezávisle komunikovat s českým prostředím, navštěvovat lékaře, interagovat s vládními strukturami a věnovat se dobrovolnické činnosti,“ popsala maminka 12leté dcery.
Bratři dobrovolně narukovali
Za sebou zanechala velkou část rodiny včetně dvou bratrů, kteří bojují za svoji vlast v ukrajinské armádě. „Vždycky jsem byla srdcem a myšlenkami v Ukrajině s rodiči a bratry, z nichž jeden se v první den války vydal dobrovolně na frontu a druhý se stal dobrovolníkem spolu s přáteli. Snažila jsem se být užitečná, účastnila se různých akcí, protestů proti válce na Ukrajině a charitativních událostí na podporu Ozbrojených sil Ukrajiny (ZSU),“ svěřila se paní Svitlana.
„Tato válka, jako neviditelný mrak, vzala dětem tu jasnost, bezpečí a lehkost, která by měla provázet jejich dětství. Místo her a smíchu jsou jejich dny plné zvuků výbuchů, ztráty rodičů a stínů nejistoty. Mladí lidé, pohybující se v auře nestability, se vydávají do neznáma, kde budoucnost se stala velkým otazníkem. Setkávají se s úkolem budovat svůj život v podmínkách, které vyžadují nemalou sílu vůle a vynalézavost. Starší lidé, kteří snili o klidném stáří, se musí projevovat nečekanou silou a vytrvalostí, čelící výzvám, které nutí přehodnotit představy o klidu a bezstarostnosti na poslední části své cesty,“ uzavřela.
Náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov navštívil frontovou linii. „Přeji vám další bojové úspěchy a úplné osvobození doněcké země,“ citovala ruská státní agentura TASS Gerasimova poté, co na frontovém úseku u Pokrovsku vyznamenal příslušníky ruského vojskového uskupení Střed.
Obsazení průmyslové Doněcké oblasti patří k hlavním cílům ruského válečného úsilí. Rusko v roce 2022 anektovalo Doněckou oblast spolu s dalšími ukrajinskými regiony - Chersonskou, Záporožskou a Luhanskou oblastí. Ani v jednom případě však tato území zcela nekontroluje.
Zmocněnec amerického prezidenta Donalda Trumpa pro Ukrajinu Keith Kellogg se v nejbližších dnech chystá odcestovat do Běloruska, aby jednal s tamním vůdcem Alexandrem Lukašenkem. Informovala o tom dnes agentura Reuters s odvoláním na čtyři zdroje obeznámené se záležitostí. Děje se tak v době, kdy mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem uvázla na mrtvém bodě.
Pokud se Kellogg setká s Lukašenkem, stal by se nejvýše postaveným představitelem Spojených států, který autoritářsky vedené Bělorusko za poslední roky navštívil.
Přesný program schůzky není jasný. Kellogg však v soukromí vylíčil cestu jako krok, který by mohl pomoci nastartovat mírové rozhovory vedoucí k ukončení ruské války proti Ukrajině.
Summit skupiny zemí G7 v Kanadě v úterý po předčasném odjezdu amerického prezidenta Donalda Trumpa skončil bez závěrečného společného prohlášení k Ukrajině, informují světové agentury. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj summit opustil s dalším příslibem pomoci od hostující Kanady, ale aniž měl možnost setkat se s Trumpem, který předčasně odletěl zpět do Washingtonu kvůli pokračujícímu konfliktu mezi Izraelem a Íránem.
K úternímu závěrečnému jednání kanadského premiéra Marka Carnyeho a jeho protějšků ze Spojeného království, Francie, Německa, Itálie a Japonska se připojili Zelenskyj a také generální tajemník NATO Mark Rutte. „Potřebujeme podporu od spojenců a proto jsem tady,“ řekl Zelenskyj. „Jsme připraveni na mírová jednání, bezpodmínečné příměří. Myslím, že je to velmi důležité. Ale k tomu potřebujeme tlak,“ dodal.
Přítomní lídři se dohodli na společném postupu v boji proti takzvaným netržním politikám, které by mohly ohrozit globální přístup ke kritickým nerostům. Také se zavázali omezit negativní dopady umělé inteligence na pracovní místa a životní prostředí, přičemž zároveň přijali to, co označili za možnou technologickou revoluci. Shodli se také v řadě dalších otázek, avšak summit, který měl být ukázkou jednotného postoje vyspělých zemí k hlavním globálním problémům, nakonec neskončil společným prohlášením o válce na Ukrajině.
