Uprchlice z Ukrajiny pro Blesk: Nadiia zůstala na tři vnoučata sama, Svitlana má v armádě bratry
Poté, co Rusko zaútočilo 24. února 2022 na Ukrajinu, zůstal svět šokován. Miliony obyvatel napadené země začalo prchat do bezpečí. A mezi nimi byly v prvních týdnech války i Nadiia Shvydenko se svými třemi vnoučaty, na která zůstala sama, a také Svitlana se svou 12letou dcerou, kdy za sebou zanechala rodiče i dva bratry, kteří se vydali bojovat za svou vlast. Jak se jim žije v České republice a jaké překážky zde musely překonávat? „V Česku jsem si rychle zvykla. Cítím se jako doma, protože jsem neustále obklopena dobrými lidmi,“ svěřila Blesk Zprávám paní Nadiia.
Když ruský prezident Vladimir Putin zaútočil 24. února 2022 na Ukrajinu, z napadené země uprchlo během dvou týdnů 2,3 milionů lidí. Do České republiky tehdy zamířilo přibližně 200 000 z nich. Mezi nimi byla i Nadiia Shvydenko a její tři vnoučata. „Po nepřátelských akcích na Ukrajině jsme byli nuceni se evakuovat do České republiky. Po začátku války jsme byli dva týdny doma. Ale nebylo bezpečné tam déle zůstat,“ uvedla Švidenková pro Blesk Zprávy.
Během krátké doby, co byli od počátku války doma, se musela rozhodnout pro evakuaci do třetího největšího ukrajinského města Dnipra. „Byli jsme nuceni se evakuovat do města Dnipro. Tehdy tam byl ještě klid. Záštitu nad námi po několikadenním pobytu převzala česká organizace SOS dětské vesničky. Nejprve nás poslali do Lvova a pak do Polska. A právě tam jsme s dalšími rodinami přijeli do České republiky,“ vzpomínala babička tří vnoučat.
„Tak žijeme, pomáháme si“
Organizace SOS dětské vesničky se o ně postarala a pomohla jim zajistit vše potřebné. „Všem rodinám bylo poskytnuto samostatné bydlení, zajištěno potřebné zboží pro organizaci pohodlného života, jídlo, oblečení, hračky pro volný čas menších dětí a tablety pro starší školáky. Cítili jsme se tu velmi příjemně, jako doma před válkou. Byli jsme obklopeni laskavými, vnímavými lidmi, kteří nás neopustili v pro nás těžké situaci,“ vypověděla Švidenková.
Paní Nadiia je již v důchodu a krátce před válkou ovdověla. Na 16letého Ilju, 11letého Romana a 7letou vnučku zůstala sama. „Doma mi před válkou pomáhal manžel, se kterým jsme žili 46 let. Zemřel několik měsíců před válkou. Zůstala jsem s dětmi sama,“ řekla.
Děti se snaží babičce pomáhat, každý má svoje úkoly. „Nejstarší vnuk Ilja mi hodně pomáhal a pomáhá mi i nadále. I menší děti se snaží chovat slušně. Ale jsou to děti, a ne vždy se jim to povede tak, jak by si přály. Proto je to někdy těžké. No nic, my to zvládneme. Protože každý ví, co má dělat. Ilja jde do obchodu pro potraviny, Roman vezme sestru do školy a zase ji vyzvedne ze školy. Mladší vnučka pomáhá s úklidem bytu. Tak žijeme, pomáháme si,“ popsala paní Nadiia.
Nejstarší vnuk chodí na střední školu a mladší děti do páté a první třídy. „Děti chodí do školy s radostí. Mají to rádi. Líbí se to hlavně mé vnučce, která chodí do první třídy. Ale je to trochu těžké pro mého vnuka, který chodí do páté třídy. Český jazyk je pro něj obtížný a tím pádem i zbytek předmětů, které se vyučují v češtině. Nejstarší Ilja chodí na střední školu polytechnickou,“ vyjmenovala.
Vše zkomplikovala nemoc
Útěk před válkou a zvykání si na nové prostředí a jazyk ještě zkomplikoval zdravotní stav paní Nadije. „Nejtěžší v těchto dvou letech bylo, že jsem byla pravidelně nemocná. Všichni kolem mě ale hodně pomáhají, takže nemoc snáším snáze,“ řekla.
V České republice se jí líbí, akorát by si chtěla ještě zlepšit jazykové dovednosti. „V Česku jsem si rychle zvykla. Cítím se jako doma, protože jsem neustále obklopena dobrými lidmi, kteří jsou vždy připraveni podat pomocnou ruku, když ji potřebuji. Jediné, co mě rozčiluje je, že neumím moc dobře česky, ačkoliv jazyku maximálně rozumím,“ poznamenala paní Nadiia.
V současnosti si už na nový domov zvykli. „Pomoc momentálně žádnou nepotřebujeme. Když jsme poprvé přijeli do České republiky, hodně nám pomohli. Nyní tedy máme vše, co potřebujeme,“ uzavřela.
Svitlana a její dcera
Svitlana a její 12letá dcera žijí v České republice již téměř dva roky. Podobně jako Nadiia Shvydenko a její vnoučata i ony uprchly před ruskou invazí na Ukrajině, a to hned v prvních týdnech války. „24. února začala nevýslovná tragédie na Ukrajině. Můj výlet do České republiky, zahájený 10. března 2022, se stal nejen trasou na mapě, ale také důležitým rozcestím v mém životě. Tato data se stala nejen označením v kalendáři, ale klíčovým bodem, který dodává obyčejným číslům nový, hlubší význam, proměňující je v symbol nového života a naděje,“ uvedla paní Svitlana pro Blesk Zprávy.
„V úsilí zajistit bezpečnost svému dítěti jsem musela opustit nejen svůj domov, ale i svůj život, který jsem tak dlouho vytvářela, a vydat se do neznáma. Původně jsem nevnímala veškerou důležitost toho, co se děje, ale i na intuitivní úrovni jsem rozuměla, že je třeba jednat,“ dodala.
Velice brzy poté, co se přestěhovala do České republiky, se paní Svitlana a její dcera začaly učit český jazyk. „Vzhledem k tomu, že znalost jazyka je nejrychlejším způsobem adaptace a integrace v novém prostředí, začala jsem se učit češtinu společně s mou dcerou již od prvního týdne. To mi umožnilo nezávisle komunikovat s českým prostředím, navštěvovat lékaře, interagovat s vládními strukturami a věnovat se dobrovolnické činnosti,“ popsala maminka 12leté dcery.
Bratři dobrovolně narukovali
Za sebou zanechala velkou část rodiny včetně dvou bratrů, kteří bojují za svoji vlast v ukrajinské armádě. „Vždycky jsem byla srdcem a myšlenkami v Ukrajině s rodiči a bratry, z nichž jeden se v první den války vydal dobrovolně na frontu a druhý se stal dobrovolníkem spolu s přáteli. Snažila jsem se být užitečná, účastnila se různých akcí, protestů proti válce na Ukrajině a charitativních událostí na podporu Ozbrojených sil Ukrajiny (ZSU),“ svěřila se paní Svitlana.
„Tato válka, jako neviditelný mrak, vzala dětem tu jasnost, bezpečí a lehkost, která by měla provázet jejich dětství. Místo her a smíchu jsou jejich dny plné zvuků výbuchů, ztráty rodičů a stínů nejistoty. Mladí lidé, pohybující se v auře nestability, se vydávají do neznáma, kde budoucnost se stala velkým otazníkem. Setkávají se s úkolem budovat svůj život v podmínkách, které vyžadují nemalou sílu vůle a vynalézavost. Starší lidé, kteří snili o klidném stáří, se musí projevovat nečekanou silou a vytrvalostí, čelící výzvám, které nutí přehodnotit představy o klidu a bezstarostnosti na poslední části své cesty,“ uzavřela.
Děkujeme za pozornost, se kterou sledujete náš online přenos věnovaný konfliktu na Ukrajině a událostem s ním souvisejícím. Další čerstvé zprávy můžete očekávat opět zítra ráno. Do té doby přejeme dobrou noc.
Vůdce nejsilnější polské opoziční strany, bývalý polský premiér Jaroslaw Kaczyński navrhl přestěhovat ruské velvyslanectví z nynějšího sídla v blízkosti úřadu polské vlády a paláce Belweder, který obývá nový polský prezident Karol Nawrocki. Kaczyński chce podle médií prosadit, aby usnesení v tomto duchu přijali polští poslanci, ale současně připustil, že rozhodnutí v této věci může učinit pouze vláda.
„Jedině vláda může změnit místo, na kterém bude ruské velvyslanectví ve Varšavě. Nyní je to velmi mimořádné místo. Jde o část někdejší zahrady ministerstva obrany, které je také nedaleko od premiérovy kanceláře a reprezentační budovy prezidentského úřadu, Belwederu. Zkrátka, je to mimořádné místo,“ uvedl Kaczyňski podle listu Rzeczpospolita.
Zástupce šéfa ruské prezidentské kanceláře Dmitrij Kozak podal demisi, uvedl dnes ruský server RBK s odvoláním na své zdroje. O Kozakově odchodu píše s odvoláním na nejmenovaný zdroj také časopis Forbes, podle kterého byl Kozak připraven odstoupit už v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu.
Demise, dosud oficiálně nepotvrzená, následovala poté, co počátkem srpna americký list The New York Times (NYT) s odvoláním na své zdroje označil Kozaka za jediného z blízkých spolupracovníků ruského prezidenta Vladimira Putina, který dal najevo nesouhlas s válkou proti Ukrajině. Koncem srpna - už po publikaci článku NYT - Putin výnosem zrušil v prezidentské kanceláři dva odbory, které měl Kozak na starosti, uvedl server BBC News.
