Bushův bezpečnostní poradce: Rozšiřování NATO si Putin přivolal sám svým imperialismem

V dobách největšího rozšíření NATO, v prvních letech Putinovy vlády, mělo Rusko s aliancí poměrně dobré vztahy, probíhala zvláštní spolupráce zakotvená mezinárodními smlouvami a fungovala i stálá rada NATO-Rusko. „Vynakládalo se skutečné úsilí, aby bylo jasno, že Rusko je uznávanou součástí Evropy. A že NATO není pro Rusko hrozbou, že stojí o konstruktivní vztahy,“ popsal Hadley pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL).

„Byly i snahy zmírnit ruskou reakci na rozšíření,“ uvedl expert, jenž sloužil v Bílém domě po celou dobu vlády George W. Bushe (2001-08), včetně pozice národního bezpečnostního poradce. Napřed roku 1999 vstoupily Polsko, Maďarsko a Česko, roku 2004 pak došlo na největší vlnu: Slovinsko, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko a zejména tři pobaltské státy, dřívější součásti SSSR - Estonsko, Lotyšsko a Litva.

Odstoupení od smlouvy o balistických raketách

Dalším problémem pro vztahy Západu a Ruska se stalo americké odstoupení od Smlouvy ABM o omezení protiraketové obrany, kterou USA a SSSR podepsaly roku 1972. Sehrála velkou roli ve strategické rovnováze - obě supervelmoci už měly obrovský jaderný útočný arzenál, ale tehdy se začala vyvíjet i obrana. Pokud by se jedna strana dokázala ubránit nukleárnímu ostřelování té druhé, dávalo by jí to ohromnou převahu, mohla by s větším klidem zaútočit jako první a přestala by platit rovnováha zajištěná předpokladem vzájemného zničení.

Bushova vláda roku 2002 argumentovala, že svět se změnil a je potřeba vyvíjet obranu proti „darebáckým státům“ jako Severní Korea a Írán, jež už tehdy rozvíjely své rakety a jaderné programy. „Putin to tehdy moc nekritizoval - řekl, že se mu sice odstoupení USA nelíbí, ale také že to nepředstavuje hrozbu pro ruské zájmy a bezpečnost,“ vzpomíná Hadley.

Vztahy se začaly zhoršovat roku 2004. I kvůli Ukrajině, kde tehdy proběhla „oranžová revoluce“, jež odstavila proruského prezidenta Viktora Janukovyče. NATO celou dobu vágně prohlašovalo, že má Kyjev do aliance cestu otevřenou, příliš aktuální to však nebylo. „Od roku 2008 nebyla otázka vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO na stole, a to až do roku 2014,“ uvádí Hadley. Právě toho roku došlo k dalšímu zvratu - protestům zvaným majdan, které odstavily proruského prezidenta, opět Viktora Janukovyče.

Moskva reagovala podněcováním občanské války, podporou proruských separatistů v Doněcké a Luhanské oblasti, a také anexí Krymu. „To Rusko poprvé vpadlo na Ukrajinu. A přivolalo přesně to, o čem říkali, že si nepřejí. To tato invaze vrátila na stůl otázku členství NATO,“ komentuje bývalý poradce. „Podobně si Rusové stěžují, že se infrastruktura NATO posouvá k východu, k ruským hranicím. Nic z toho se nedělo, dokud Rusko nešlo roku 2014 na Ukrajinu. Takže bych argumentoval, že Rusko svou invazí na Ukrajinu vytvořilo přesně ty věci, jimiž se cítí ohroženo.“

Skutečně NATO slíbilo Rusku, že se nerozšíří? Na papíře nic, ale…

S pádem komunismu, rozpuštěním Varšavské smlouvy a znovusjednocením Německa se NATO zavázalo, že na území bývalé NDR nerozmístí partnerské země své vojáky. „Až dlouho po znovusjednocení Německa a rozpadu SSSR začali bývalí sovětští představitelé tvrdit, že Spojené státy učinily roku 1990 formální závazek nepřibírat žádné země bývalého Varšavského paktu do NATO,“ uvedl před rokem pro RFE/RL Mark Kramer z Harvardovy univerzity, jenž se věnoval studiu odtajněných archivů z 90. let.

„Jeden pohled na mapu stačí, aby bylo vidět, do jaké míry západní země dodržely svůj slib zdržet se východní expanze NATO,“ sdílelo den před invazí, 23. 2. 2022, ruské ministerstvo zahraničí výrok Vladimira Putina. „Prostě podváděly. Viděli jsme pět vln rozšíření NATO - jeho vojenská infrastruktura dosáhla ruských hranic.“

Nyní Hadley uznává, že jak Bushova vláda, tak následující Obamova či ty další udělaly jisté chyby vůči Rusku. Ale i kdyby se nestaly, asi by se historie nezměnila. Mj. kvůli ruskému vnímání oranžové i dalších „barevných“ revolucí v sousedství, totiž v Gruzii a Kyrgyzstánu. V Bílém domě soudili, že to Rusku prospěje, mít za sousedy země budující demokratické zřízení. „Putin to tak neviděl. Vnímal to jako úsilí vedené ze CIA na ustavení protiruských režimů, generálku na destabilizaci samotného Ruska. Myslím, že to v tomto okamžiku jsme Putina ztratili.“

A toto přesvědčení se mu potvrdilo před rokem, Putinovým proslovem v předvečer zahájení „speciální vojenské operace“. „Hovoří o obnovení ruského impéria, ruské kontroly nad tradičními ruskými územími, v zásadě o likvidaci Ukrajiny a jejím absorbování do Ruska. Ve světle této agendy je dobře, že jsme NATO rozšířili, Rusko by mělo daleko otevřenější pole pro svou vizi obnoveného impéria,“ uzavírá Hadley pro RFE/RL.