Očekává se další mobilizace: Ruští emigranti domů nechtějí, Kyrgyzové nesmějí

Softwarový vývojář Marat (20) si nyní vydělává v přepočtu necelých pět tisíc korun měsíčně - méně, než byl zvyklý v Kazani, ovšem pro svobodného muže v kazachstánském Oralu to stačí. Do největší středoasijské země, kde je každý šestý obyvatel ruské národnosti, přišel loni 22. září, den po oznámení mobilizace. Najít si práci a pronajmout byt bylo prý relativně snadné, svěřuje se.

Zatím se vracet neplánuje, naopak „Rodina souhlasila, že se také přestěhují, protože i kdyby válka skončila, sankce proti Rusku potrvají. A navíc v Kazachstánu se žije dobře,“ vysvětluje, jak láká matku, babičku a bratra.

Podobně jako on přišlo do Kazachstánu po vyhlášení mobilizace přes 930 tisíc Rusů, z většiny mužů v branném věku. Rázem vzrostly nájmy, ale ve většině země se zase vrátily na původní úroveň - Rusů totiž zůstalo jen necelých 146 tisíc, uvedlo v prosinci ministerstvo vnitra Kazachstánu. Do té doby dostala čtvrtina z nich povolení k dočasnému pobytu, pár tisíc zažádalo o trvalý.

O specialisty (lékaře, učitele, ajťáky), ale i pracovníky v zemědělství a službách byl docela zájem. Kulturně tu není velký problém - ruština je nadále jedním z úředních jazyků země.

Anton (25) z Petrohradu však ještě štěstí neměl, stále se přiživuje jen doučováním matematiky a fyziky. Oral si k rychlé emigraci zvolil díky tomu, že tu měl známé, první dny přebýval u nich, než si najal své bydlení. Manželka nadále zůstává v Petrohradu, ale podařilo se jí pronajmout jejich byt, takže o její finance Anton nemusí mít obavy. „Jestli si tu najdu rozumně placenou práci, v Oralu zůstanu. Líbí se mi tu, už jsem si zvykl,“ popsal Svobodné Evropě.

Problémy znají i migranti v opačném směru. V Rusku pracují miliony gastarbeiterů ze Střední Asie. Někteří se rozhodli pro ruské občanství - a teď vedle výhod poznali i závazky.

Padesátník Bekbolat chtěl v prosinci odjet domů do Kyrgyzstánu, leč na rusko-kazašské hranici ho nepustili. „Ruští pohraničníci mi, velmi slušně, vysvětlili: ‚Jste na mobilizačním seznamu, to je zákon, nemáte právo vycestovat až do 12. února‘,“ svěřil se Svobodné Evropě. Jeho krajané prý už povolávací rozkazy dostali, i vrstevníky, ba skoro šedesátileté, poslali na Ukrajinu. I on se k náboru dostavil, ale nechali ho jít. „Ale důrazně mi řekli, že každý ruský občan, který po zářijové mobilizaci opustí Rusko a teď odjíždí, bude čelit vážným důsledkům,“ popsal.

Část Rusů se dál snaží uprchnout ze své vlasti, ostatní země na nich vydělávají. Jak?

Alexandr Bastrykin, šéf Vyšetřovacího výboru Ruské federace (federální policie), právě takové naturalizované občany varoval: Mají povinnost bránit Rusko. Jen občanů Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu dostalo v minulých letech ruské občanství 550 tisíc, uvedl. A desetina z nich ještě v prvním pololetí loňského roku.

Vláda Kazachstánu upozorňuje, že pokud Moskva vydá mezinárodní zatykač na muže prchající před mobilizací, do Ruska je na základě smlouvy vydá. Zatím ale takových případů byla jen hrstka a vztahy obou zemí se loni do jisté míry zhoršily.

Nemusí jít jen o formální mobilizaci občanů, Moskva se snaží muže na Ukrajinu posílat různými způsoby. Mnohé zprávy hovoří o cizích státních příslušnících, kteří do konfliktu šli třeba z vězení či po podpisu žoldnéřské smlouvy. Nebo také pracovat na rekonstrukci obsazených území.