„Každý dům je pevnost.“ Vojáci popsali těžké boje o Bachmut. Wagnerovci postupují i pod palbou

„Tohle je nejtěžší operace, jakou jsem kdy viděl,“ popisuje reportérům BBC ukrajinský velitel zvaný Skala (Skála). „Nepřítel na nás v Bachmutu vrhl ten nejtěžší útok. Tolik jednotek jsme ještě neviděli.“

Skala velí obraně Bachmutu z podzemních prostor domu na ničím výjimečné ulici; po městě je takových velitelství několik. Zrovna na velké obrazovce sleduje záběry z dronu, kterým se jeho vojáci na východním kraji města snaží lokalizovat ruské pozice.

Vlny Wagnerovců

Vedle regulérní armády kolem Bachmutu bojují tisíce žoldnéřů Wagnerovy skupiny. „Wagnerovci k nám otevřeně postupují i pod palbou - i když padají jeden po druhém a z 60 mužů v četě zbývá 20. Proti takové invazi je velmi těžké se udržet, na to jsme nebyli připravení,“ uznává Skala.

Žoldáci, z velké části narychlo rekrutovaní a nijak dobře vycvičení bojovníci, mimo jiné z řad vězňů, ruským velitelům slouží pro frontální útoky, aby nemuseli ztrácet vojáky regulérní armády. Nedávno mobilizovaní muži mají spíše obranné role, jak deníku Guardian řeklo několik ukrajinských vojáků.

Skala se nestydí přiznat, že jeho vojáci někdy nezvládají pozice udržet nebo že je občas lepší ustoupit. „Snažíme se pracovat chytře a pozice zase získat. Někdy se musíte stáhnout, abyste mohli pořádně na nepřítele zaútočit.“

Podobně popisuje těžké boje i šéf Wagnerovců, oligarcha Jevgenij Prigožin, který na Silvestra nedaleko fronty na Donbase natočil pár videí. „Každý dům se stal pevností. Naši chlapi někdy bojují o jediný dům déle než den. Někdy i celé týdny. A za tím domem je zase nová obranná linie, nejedna. Kolik takových linií tam v Arťomovsku je?“ ptá se a používá ruský název pro Bachmut. „Pět set zřejmě není přehánění. Každých deset metrů jedna.“

„Máme informace, že Rusko plánuje dlouhodobý útok pomocí Šáhidů,“ varoval v pondělí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Sebevražedné, výbušné drony z Íránu mají podle něj „vyčerpat naše lidi, protivzdušnou obranu, naši energii“.

Pro Kreml je Bachmut důležitý strategicky - pro ovládnutí celé Doněcké oblasti, kterou už Rusko prohlásilo za své území - i symbolicky. V posledních měsících obránci vytlačili nájezdníky od Chersonu a z Charkovské oblasti, Vladimir Putin potřebuje aspoň nějaký úspěch. Zelenskyj zase hovoří o „pevnosti pro naši morálku“.

Žít jako myši

Ze sedmdesáti tisíc obyvatel zbývá ve městě možná desetina. Hlavně starší a/nebo chudí. Ulice jsou pusté, ale lidi lze potkat například v centru pomoci. Je tam elektřina a wi-fi připojení k internetu díky satelitnímu systému Starlink. Mnozí tak sedí namačkaní u zásuvek, mobily v rukách. Dobrovolníci rozdávají lidem balíčky s jídlem, léky a jinými základními potřebami.

Přítomní už skoro nereagují, když je pár set metrů vedle slyšet ruské bombardování. Zvykli si. Ale proč neodejdou? „Nemám kam jít, jsem sám. Kdo by stál o 86letého?“ vysvětluje smířeně Anatolij Susčenko. „Tady aspoň občas najdu nějaké jídlo či polévku po vojácích. A chleba dostanu zadarmo. V životě jsem nic takového neviděl, všechna okna v domě mi to vysypalo, brána zničená…“ řekl pro BBC.

„Myslím, že všude na Ukrajině je to stejně nebezpečné. Někteří naši sousedi odjeli a umřeli jinde,“ soudí zase Olha Tupikovová, která s 13letou dcerou zůstává i kvůli psům a kočkám. Ve střeše už napočítala 21 děr plus devět na garáži. „Normálně to je od šrapnelů, ale nedávno už létaly i kameny, dělaly díry jako hlava.“ Pokaždé je zkouší zalátat, stejně jako vysklená okna. „Před úsvitem hledám prkna a klády na opravu. Žijeme jako myši. Rychle vybíháme pro nějaký chleba, pokaždé jinudy. Samozřejmě, že je to děsivé, děláme to jako vojáci. A šéfkuchaři vědí houby, co je to vařit. My umíme uvařit jídlo z čehokoli na otevřeném ohni, ba nad svíčkou,“ neopouští Olhu humor.

Dárek od Prigožina. Šéf Wagnerovců propustil první trestance, kteří válčili na Ukrajině

Místní úřady se snaží Bachmuťany přesvědčit k odchodu do bezpečí. „Zůstávají ti bez peněz, kteří nechtějí čelit neznámu. Hovoříme s nimi o tom, bezpečnost je nejdůležitější,“ říká starosta Oleksij Reva. Sám však neumí jít příkladem: „Tohle je můj život, moje práce, můj osud. Tady jsem se narodil, vyrostl, mí rodiče tu jsou pohřbení. Svědomí mi nedovolí opustit naše lidi. A věřím, že naše armáda nenechá Bachmut padnout.“

Boje tu potrvají jistě ještě dlouho, málokterý výpad té či oné strany vede k výraznějším pokrokům. „Máme zastaralou výzbroj a musíme šetřit municí,“ popisují reportérům BBC ukrajinští dělostřelci. „Kdybychom měli víc zbraní a modernější, mohli bychom ničit víc cílů, což by vše usnadnilo naší pěchotě.“ Takhle se spíš válčící strany snaží jedna druhou oslabit. Těžko nyní odhadovat, kdo v příštích měsících bude mít navrch a jak se oběma stranám přes zimu podaří doplnit výzbroj i bojovou sílu.