14°C
„Už mě nic nepřekvapí,“ svěřila se ukrajinská aktivistka. Proč si přijde jako zlomený člověk?
Rusko se za svoje válečné zločiny, za všechna zvěrstva, které okupanti provádějí na Ukrajině, musí zodpovídat, volají hlasy nejen z Ukrajiny, ale ze západního světa. Jenže jak? Jak dohnat před soud i ty, kteří dávali rozkazy, a nejen samotné „pěšáky“? Vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině probíhá, stejně jako probíhají už i první soudy s válečnými zajatci. Kromě domácích týmů na Ukrajině působí i vyšetřovatelé OSN a další pozorovatelé. Ukrajinci svoje poznatky shromažďují a analyzují, aby se jednalo o podložené a transparentní důkazy. Mezi takové analytiky patří také Daryna Pidhorná a Ksenia Kornijenková, které v rozhovoru pro Blesk Zprávy popsaly svou práci, jak prožívají válku i jak překonávají svůj strach.
Obě mladé Ukrajinky působí v rámci Regionálního centra pro lidská práva, Pidhorná vysvětlila, že organizace vznikla jen pár měsíců před anexí Krymu v roce 2014, s příchodem okupantů se však musela přesunout do bezpečí do Kyjeva. „A během posledních 8 let jsme se zabývali případy týkajícími se Krymského poloostrova,“ Pidhorná uvedla, že šlo především o případy změny demografie, práva vězňů, majetkového práva či národního a kulturního dědictví. „A po 24. únoru jsme se zaměřili na celou Ukrajinu. Co se případů týče, řešíme hlavně legální případy kolem genocidy,“ objasnila.
Spravedlnost: Ale správným způsobem
„Spravedlnosti by mělo být dosaženo tím správným způsobem, měla by být zaměřena na práva obětí a reparace,“ sama Pidhorná pracuje pro centrum zhruba 2 a půl roku a zabývá se případy spojenými s kulturním dědictvím a vším s touto problematikou spojené. Kornijenková působí v organizaci téměř rok a zabývá se 3 hlavní projekty. „Jedním z nich je genocida,“ sdělila pro Blesk Zprávy s tím, že připravila výzkum toho, co se na Ukrajině dělo od 24. února. „Sebrané materiály ohledně genocidy systematizuju a snažím se poukazovat na spojitost těchto aktů a jejich záměru zničit Ukrajinu jako národ,“ objasnila. Obě aktivisty zdůraznily, že na Ukrajině jasně dochází ke genocidě ze strany Ruska.
Druhý projekt Kornijenkové se týká ukrajinské demografie a její změny, a to nejen v rámci Krymu, ale od února i celé Ukrajiny. „V otázce Krymu se snažíme identifikovat právníky, kteří přišli z Ruska a praktikují tam nezákonně. Zjišťujeme, s kým přišli, jak dlouho zde působí a co na Krymu přesně dělají,“ vylíčila aktivistka. Souběžně běží i projekt zaměřený na soudce.
„Třetí projekt je zaměřen na vzdělání, a to tak, že se společně s dalšími organizacemi snažíme identifikovat ruskou propagandu v učebnicích, v učebních materiálech, hodinách, snažíme se identifikovat, co může ovlivnit děti a motivovat je k tomu, aby se v budoucnosti přidaly k ruským vojenským jednotkám,“ doplnila Kornijenková. „Dále vyhledáváme věci, které obsahují protiukrajinskou propagandu.“ Na projektech spolu aktivistky spolupracují.
Jak probíhá vyšetřování válečných zločinů?
Zároveň pro Blesk Zprávy vysvětlily, jak vypadá vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Pidhorná vylíčila, že jako první má do osvobozeného místa, k osvobozeným lidem, přístup armáda, která se pokouší „vyklidit“ oblast od Rusů a ruských kolaborantů. „Následují odminovávači, tedy lidé odstraňující miny, kteří zabezpečují oblast. Pak je teprve povolen vstup pořádkovým složkám, policii, zástupcům práva“, ti sbírají důkazy. „Výpovědi obětí válečných zločinů, svědků, pořizují fotografie, sbírají materiální důkazy. Sebraná data jdou do kanceláře prokurátora,“ podle Pidhorné se v závislosti na situaci pak posílají regionálním prokuraturám či prokuratuře v Kyjevě. Pak už je otevřen přímo konkrétní případ.
Prokuratuře často pomáhají právě organizace jako Regionální centrum pro lidská práva, a to i protože se k případům pojí obrovská masa dat či protože civilní organizace mají k určitým věcem větší přístup, zvláště pak k databázím. „Třeba k věcem kolem ruské propagandy, k lidem stále žijícím na okupovaných místech,“ přiblížila Pidhorná pro Blesk Zprávy. Samozřejmě veškeré materiály jimi zajištěné jsou pak předány prokurátorům, tam jsou zprocesovány, prokuratura pak případ postupuje výše – soudcům. Současně se jedná o případy konkrétních osob.
„A pokud je zadržen pachatel, jde se k soudu, který rozhodne,“ tak podle Pidhorné vypadá vyšetřování na národní úrovni. Kornijenková přidala to, že ony a jejich kolegové „nechodí přímo do terénu“, nesbírají důkazy a nejednají ani přímo s oběťmi. „My především analyzujeme důkazy, analyzujeme otevřené zdroje, informace, které nám někdo poskytl.“ Pidhorná přidala, že jejich organizace nedokumentuje, ale analyzuje to, co už zdokumentováno bylo. „Abychom pak informace mohli zahrnout do našeho výzkumu a podstoupit je Evropskému soudu pro lidská práva nebo Výboru Spojených národů pro lidská práva,“ dovysvětlili činnost jejich organizace.
„Vykrádání“ ukrajinských kulturních pokladů
Pidhorná se zastavila u několika kauz, na kterých v současné době pracuje v rámci okruhu národního a kulturního dědictví, mluvila o Krymu, kde působí lidé z Ruské akademie věd, kteří dohlížejí na archeologické výkopy. „Každý rok ruské ministerstvo kultury přidělí finanční prostředky archeologickým skupinám, aby provedly vykopávky na území Ruské federace, z jejich pohledu tedy i na Krymu,“ podotkla, že se každoročně zvětšuje oblast, kterou prohledávají, a všechno nalezené putuje do Ruska. Pidhorná jmenovala ruského archeologa Sergeje Solovjova, který na Krymu výzkumy vede. „Letos v srpnu řekl takzvanému starostovi Sevastopolu Michajlu Razvožajevovi, že už vykopal na 2 miliony artefaktů, a to pouze za letošek. Jsou to ukrajinské artefakty z ukrajinské půdy, součást národního kulturního dědictví,“ vypověděla, že vykopávky byly nelegálně převezeny do Ruska.
Jako další příklad uvedla situaci z Chersonu, kde bylo několik dní před okupací vyklizeno několik muzeí a galerií. „Vynášeli je (poz. red. artefakty) bez jakékoliv speciální ochrany, byly mezi nimi i stovky let staré knihy. Odvezli je neznámo kam,“ připustila pro Blesk Zprávy s tím, že na těchto příkladech je jasně vidět, že Rusové se snaží zcela zničit Ukrajinu, nejen její samostatnost a její lid, ale také celý národ a jeho historické dědictví. Vedle tohoto „vykrádání“ ukrajinských kulturních pokladů Rusové během bombardování ničí historické budovy a památníky.
Nucené deportace dětí do Ruska
Další problematikou jsou nucené deportace Ukrajinců do Ruska. „Máme případy, kdy byly ukrajinské děti násilně převezeny na ruské území, kdy bylo lidem doslova vnuceno ruské občanství,“ uvedla Pidhorná. Ohledně deportace dětí do Ruska Kornijenková zmínila ruskou ombudsmanku Mariju Lvovovou-Bělovovou, která se osobně zajímá o transporty ukrajinských dětí. Podle aktivistky registrují téměř 400 případů legálních adopcí, nicméně nuceně deportovaných dětí do Ruska jsou podle odhadů tisíce – 260 až 600 tisíc. „A Rusko jich plánuje přemístit ještě víc.“ „Říkají tomu evakuace, ale jsou to oni sami, kdo vytvořil podmínky, kvůli nimž jsou tyto děti v nebezpečí,“ poukázala pro Blesk Zprávy Kornijenková.
„Lvovová-Bělovová se v tom osobně angažuje s požehnáním prezidenta Vladimira Putina a sama adoptovala chlapce z Ukrajiny. Popsala, že nejdřív se zdráhal, nechtěl být Rus, jeho knihy byly v ukrajinštině, nelíbilo se mu, že ho odvezli do Ruska apod. Za nějaký čas uvedla, že chlapec je velmi rád, že dostal ruský pas. Na tomhle je jasně vliv ruských občanů i Lvovové-Bělovové, jak mění identitu převezených ukrajinských dětí na ruskou,“ Kornijenková ujistila, že jako organizace již předali podklady Mezinárodnímu trestnímu soudu s důkazy, že „se Lvovová-Bělovová nucenými deportacemi dětí do Ruska na Ukrajině dopouští genocidy“. Chystají se rovněž předat podklady už ke konkrétním případů jednotlivých dětí.
„Není snadné dostat k soudu prezidenta země“
Pro Blesk Zprávy rovněž rozebraly to, jak dostat nejen ruské vojáky, ale i ty, kteří vydávali rozkazy, k soudu a hnát je k zodpovědnosti. Na Ukrajině už proběhlo několik procesů se zajatými ruskými vojáky, ale to je národní úroveň. Na té mezinárodní zmínila Kornijenková Mezinárodní trestní soud. „Ten je primárně vytvořen k tomu, aby soudil jednotlivce, kteří se dopustili válečných zločinů a zločinů proti lidskosti či genocidy. Tohle by byl jeden způsob,“ vysvětlila s tím, že před tímto soudem by mohli stanout hlavní činitelé z ruské vlády a armády.
„Ale samozřejmě není snadné dostat k soudu prezidenta země,“ poznamenala, že už nyní počítají se spoustou překážek. Kornijenková zmínila zásady univerzální spravedlnosti. „Pokud jde o případ válečných zločinů, zločinů proti lidskosti či genocidy, obviněný může být souzen v jakékoliv zemi,“ jako příklad uvedla kauzy nacistů, které byly souzeny nejen v Německu. „To ale není úplně efektivní instrument a státy k němu přistupují zřídka,“ objasnila pro Blesk Zprávy. Pidhorná podotkla, že i tak je tato možnost otevřená.
Vážení čtenáři, pro tuto chvíli se online zpravodajství k Ukrajině odmlčí, pokračuje zase ráno. Dobrou noc.
Šéf Brovarského rajonu v Kyjevské oblasti Volodymyr Majboženko na předchodu pro chodce čtyři přejel. Nadýchal 2,3 promile, ukazuje kanál Nexta. Ve funkci ihned končí.
Ona sama by byla pro vytvoření zvláštního mezinárodního trestního tribunálu pro zločiny ruské agrese na Ukrajině, protože „Mezinárodní trestní soud nad tímto případem nemá na Ukrajině jurisdikci“. Mluvila o něm už v říjnu, kdy navštívila českou Poslaneckou sněmovnu. Pro jeho ustanovení je například i šéfka sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
„Mohl by vzniknout 3 způsoby: Na úrovni OSN, ale tam je problém přítomnosti Ruska v Radě bezpečnosti s právem veta, nebo na úrovni Rady Evropy, ze které bylo Rusko letos vyloučeno. To by mohlo být úspěšné a na téhle rovině by se mohlo podařit dostat před soud i Putina. Nebo by speciální tribunál mohl vzniknout při Evropské radě v rámci Evropské unie. Ale vznik speciálního tribunálu zatím není to v procesu nějakého ustanovování,“ připustila Pidhorná s tím, že je k tomu potřeba politická vůle zemí.
Kornijenková dodala, že o zodpovědnosti státu, nikoliv jednotlivce pak rozhoduje Mezinárodní soudní dvůr. „U dvora je případ proti Ruské federaci otevřený a federace dostala příkaz zastavit veškeré vojenské operace na Ukrajině, ale jak vidíme, nerespektují toto rozhodnutí,“ prohlásila. Obě se shodly na tom, že procesy budou s největší pravděpodobností trvat ještě mnoho let po konci války, jak jsme to viděli v případě 2. světové války či války v Kosovu.
„Zvyknete si na ledacos“
Při analýze dokumentů a důkazů přicházejí aktivistky do styku s těmi nejhoršími zvěrstvy, kterých se Rusové na Ukrajině dopouštějí. „Osobně musím říct, že pro mě už není žádné téma příliš citlivé, není už, co by mě šokovalo. Pokud žijete ve válečné zóně 8 let a vidíte to denně třeba skrze televizi…,“ načala Pidhorná s tím, že zprávy o ostřelování, úmrtí vojáků a jejich pohřbech byly běžné. Blesk Zprávám se svěřila, že na počátku války nad jejím domem létaly rakety, které jej nakonec zničily. „A v takové situaci si zvyknete na ledacos,“ prohlásila.
„Mrtvá těla, kusy těl, těla, která už ani nepřipomínají člověka… když pracujete v humanitární sféře, když spolupracujete se zákonem a policií…takovým věcem přivyknete a svou psychiku tomu přizpůsobíte,“ přiznala, že si kvůli tomu připadá trochu jako „zlomený člověk“. „Už ani reporty o dětech převezených do Ruska ve mně nevyvolávají žádné emoce,“ vysvětlila Pidhorná. Kolegové to mají podobně, zmínila však spolupracovnici, která se zabývá především dětskými případy. „Každá zpráva, každý příběh ji rozpláče. Děti miluje a sama je chce mít,“ vypověděla.
„Souhlasím s tebou. Procházela jsem spoustu materiálů, když jsem sestavovala výzkum o genocidě. Člověk k tomu potřebuje chladnou mysl, aby mohl vnímat takové informace, protože ty příběhy jsou děsivé, mluví o nepředstavitelných zvěrstvech a násilí. Jako profesionál nelze však brečet nad každým případem,“ komentovala Kornijenková. Obě aktivistky si dobře uvědomují, jak důležité je, aby válečné zločiny na Ukrajině byly zdokumentované. „Někdo to musí udělat, někdo musí shromáždit data, analyzovat je, dát dohromady informace, aby pachatelé mohli být hnáni k zodpovědnosti,“ řekla Kornijenková.
„Pláč může být prospěšný, na konci dne, kdy jste plní emocí. Ale další den musíte být dostatečně silní na to, abyste pročetli další případ, protože nikdo jiný to neudělá,“ podotkla Pidhorná. Do jejího pole působnosti spadají rovněž případy zaměřené na kulturní dědictví, „kulturní zločiny“. „Musíme udělat náš legální systém efektivnější,“ uvedla s tím, že i tyto zločiny potřebují mezinárodní pozornost. Navrhla například sankce proti představitelům ruského rezortu kultury. I těchto případů jsou tisíce.
Jak bojovat se strachem? Humor, knihy, procházky
Pro Blesk Zprávy rozebraly též prognózy ohledně dalšího vývoje války. „Už mě nemůže nic překvapit, ale doufám, že ukrajinská protiofenziva bude úspěšně pokračovat, na jihu i na východu naší země. A doufám, že postupně osvobodíme co nejvíc našeho území, až se podaří osvobodit celou Ukrajinu,“ přeje si Kornijenková. „Ale je těžké dělat nějaké předpovědi.“
„A někdy se bojíme, že umřeme při ruském ostřelování,“ Pidhorná zmínila až neuvěřitelné množství raket, které cílí na Ukrajinu. „Lidé zůstávají bez proudu, bez přístupu k informacím, někdy člověk zůstává mimo informační bublinu, neví, jestli jeho dům ještě stojí, nebo ho zničili. Co je s rodinou. Část mojí rodiny je v zahraničí a jediný kontakt s nimi mám, když je přístup k internetu, když mám wi-fi,“ popsala Pidhorná.
Obě se svěřily i jak překonávají svůj strach. „Někdy prostě obejmu svého psa, to je můj únik a útěcha. Nebo se dívám na filmy, když mám proud, nebo si čtu knihy. Ale jsou činnosti, které lze dělat i bez proudu, i když dojde power banka. Třeba šití. Nebo prostě chodit po městě, máme místa, kam můžeme jít. Mluvit s lidmi a také humor, to je jedna z nejlepší věcí, jak překonat svůj strach,“ Pidhorná na závěr s úsměvem zmínila pověstný ukrajinský černý humor.
