Mezi ukrajinskými uprchlíky: Takhle se loučí s Českem. Nočním vlakem z Prahy se vrací až do Kyjeva
Každý den po desáté hodině večer vyjíždí z Prahy noční vlak. Už několik měsíců takhle jezdí na Ukrajinu, respektive do polské Přemyšle, odkud Ukrajinci pokračují do Lvova. Do vlaku nastupují matky s dětmi, starší i dospívající lidé. Někteří s sebou táhnout velké kufry, jiní jen batoh. A stejný spoj se vrací i v opačném směru. Jak Ukrajinci cestují? A co řekla uprchlice Viktorija?
V prvních týdnech války poskytoval Regiojet humanitární vlaky Ukrajincům, kteří prchali před válkou. Uprchlíci měli cestu, vodu i teplé občerstvení zdarma. Když ale poskytovatelé viděli zájem Ukrajinců nadále se mezi Českem a vlastí přepravovat, přešli i do komerční báze.
Stejně jako na začátku války se jím přepravují spíš matky s dětmi, vídáme ale i další skupiny lidí. Zatímco v prvních měsících lidé z Ukrajiny prchali, nyní už se vrací anebo pendlují, aby navštívili příbuzné. Za prvních 8 měsíců provozu spoj využilo 60 tisíc cestujících.
„Někdy vidím, že se Ukrajinci na nástupišti loučí s Čechy, mají tu známé, tak přejíždí z Ukrajiny do Česka a zpět. Ať už ale pendlují nebo prchají, jsou vděční, že mohou,“ popsala Blesk Zprávám vlakvedoucí Radka Volštátová. Stejně tak ale vlak využívá i určité procento Čechů nebo Poláků, kteří chtějí vyrazit třeba na vánoční trhy. Všichni musí mít místenku.
Nastoupíme do vlaku. „Tahle linka je dost vytížená, vlak bývá zaplněný, máme vyprodáno,“ sdělila Radka. Nejvíc lidí nastupuje v Praze, pak až na zastávce v Ostravě. Kabiny s lůžky se prodávají po čtyřech. Pro cestující jsou tam připravené přikrývky, prostěradla a povlečení, které si sami povléknou. Pod sedačkami nebo v horních částech za hlavou je prostor pro zavazadla.
Nově si mohou cestující vybrat také třídu s lůžky jen pro ženy a děti do 10 let nebo celé vlastní kupé. Lidé se však mohou usadit i do vozu jen se sedačkami bez lůžek, který je levnější, a méně pohodlný.
„Teď musím projít celou soupravu, vyzkoušet bezpečnost dveří, ověřit, jestli stevardi nemají problém, a podívat se, jestli jsou na záchodech všechny potřeby a čisto,“ popsala Radka, která tuto trasu jezdí asi dvakrát do měsíce.
Zkontrolují se jízdenky, rozdá se voda, Ukrajinci zatáhnou závěsy a pomalu se chystají ke spánku. Protože se cestuje přes noc, lidé si moc neobjednávají jídlo, i když mají možnost.
Vlak jede přes Pardubice do Olomouce, kde se po průjezdu zastávkou vyhlašuje noční klid, který trvá až do 6:45. Dál pokračuje do Ostravy a Bohumína. Tam se s posádkou loučí česká vlakvedoucí, práci přebírá polský kolega. Lidé pokračují přes Katovice, Krakov a Řešov až do Přemyšlu. V ranních hodinách se podává snídaně v ceně, čaj nebo káva a máslový croissant.
Z Přemyšlu mohou Ukrajinci pokračovat do Lvova a přes stanice Ternopil, Chmelnyckyj, Vinnycju až do Kyjeva. Do samotného hlavního města by přijeli další den v osm hodin večer, cesta by jim trvala necelý den. Z Kyjeva pak mohou do Čech vyjet v 11 dopoledne, noční linkou pak pokračují z Polska a do Prahy přijedou v půl desáté večer.
Z Ukrajiny před válkou vlakem utekla Viktorija Žalovahová. Přijela až koncem března, minula tedy prvotní velkou uprchlickou vlnu. Nejdřív jet pryč ani nechtěla, situace se však zhoršovala. Pochází ze Sum, které se skoro dotýkají hranic s Ruskem, posledních několik let ale pracovala v Kyjevě jako personalistka.
V Česku bydlí už od března. Nejdřív navštěvovala různé akce pro Ukrajince a zjišťovala, jak si najít v nové zemi práci. V zahraničí nikdy předtím nepracovala. Zaměstnání nakonec našla na webových stránkách.
Nyní už asi půl roku pracuje na ukrajinské lince Regiojetu jako koordinátorka. Do „terénu“ do vlaku se podívá spíš při kontrolních jízdách, kde vidí, jak personál pracuje. Jinak ale pomáhá stevardům a asistentům. Velké množství z nich pochází také z Ukrajiny, hodně ve vlaku pomohli třeba při počáteční uprchlické vlně. Zvlášť začátečníci mají na Viktorii vždycky spoustu otázek.
„Ukrajinští pracovníci, kteří třeba ještě tolik neumí česky, dostávají ve vlaku jednoduché úkony. Třeba rozdat noviny. Ptají se lidí: Něco ke čtení? Tím se také učí,“ popsala Radka.
„Je pro mě důležité pracovat oficiálně a zároveň pomáhat Ukrajincům. Jít do Česka nebyla jejich volba, přistěhovat se museli. Proto potřebují pomoc, když nevědí co a jak dělat,“ vysvětlila Viktorija pro Blesk Zprávy. Také její ukrajinské kamarádky si v Česku našly práci jako učitelka a prodavačka, kamarád dělá programátora.
V rámci práce se Viktorija i díky poskytnutému kurzu naučila za pouhých pár měsíců obstojně česky. „Problém mi dělají podobná slovíčka s jiným významem. Tuhle jsem přišla do obchodu a řekla: Tady to páchne. V ukrajinštině ale páchnout znamená vonět,“ řekla. Češtinu ale používá denně, náročné už jí to nepřijde.
Jestli se vrátí na Ukrajinu, to zatím neví. Často přemýšlí nad tím, co by dělala, kdyby válka skončila. I tak by ale ještě několik let trvalo, než se dá země zase dohromady. Chtěla by však vidět svého otce, který zůstal v Sumách, zatímco maminka odešla s Viktorijí do Čech. „Otec tam má domov, psa, přátele, sestru… Sice bydlí sám v bytě, ale poblíž má chatu, kde si kdyžtak může zatopit dřevem.“
Její maminka už si v Česku zvykla, problém jim ale dělá bydlení. Brzy se budou muset vystěhovat a nový byt se hledá těžko. Někdy je problém, že jsou dvě, jindy majitelům vadí, že jsou z Ukrajiny. Že by ale Viktorija ukrajinskou linku Regiojetu využila jako zákaznice, to si zatím nemyslí.