„Rusko prohrává, válka je zbytečná.“ Část Rusů se před mobilizací skrývá u přátel či v lesích
Agrese na Ukrajině se pro Rusko nevyvíjí dobře a mnoho lidí si toho je vědomo. Putinem vyhlášená mobilizace vyhnala do zahraničí statisíce Rusů, další se pak před odvodem skrývají a doufají, že se odvodu i v Rusku vyhnou. Vědomí o špatném vývoji války a zklamání ze současné situace pak prosakuje napříč generacemi a sociálními skupinami, píší The Washington Post a The Economist.
„První zprávy, které přišly o mobilizaci, byly o tom, jak chybí základní vybavení a jaké jsou hrozné podmínky,“ řekl pro Washington Post IT pracovník, který na Telegramu vystupuje pod pseudonymem Adam Kalinin a z obav před mobilizací nyní žije ve stanu v lese. „Trpí ještě předtím, než se vůbec dostanou na frontu, můžou jednoduše dostat třeba zápal plic a všem to bude jedno,“ říká Adam o mobilizovaných Rusech.
„Buď budu mobilizován a poslán někam, kde to připomíná vězení a nemáte žádné práva, pouze povinnosti, nebo zůstanu tady, kde mám také spoustu problémů, ale jsem svobodný,“ uvedl dále. Místo nástupu do armády tak nyní v lese vaří na ohni a pracuje ve stanu na mýtině, kde je jako na jediném místě v okolí poměrně stabilní internet. Chybí mu sice teplá sprcha a čerstvé ovoce, jeho životní podmínky jsou ale dle jeho slov stále mnohem lepší, než mají mobilizovaní vojáci na Ukrajině.
Nechtějí bojovat ve zbytečné válce
Adam není zdaleka jediným, kdo se snaží vyhnout Putinem v září vyhlášené mobilizaci. Statisíce Rusů utekly do zahraničí, někteří ale tuto možnost buď neměli, nebo chtěli i přes nebezpečí odvodu zůstat v Rusku. Nyní se tak musí vyhýbat autoritám, což znamená i nezdržovat se v místě svého bydliště.
V článku zpovídaní Rusové, kteří všichni promluvili pouze pod podmínkou anonymity, tak žijí například na chatě, v nahrávacím studiu či u přátel. Tam se skrýval i 24letý finanční konzultant, který vystudoval námořní akademii. „Nosil jsem tu uniformu šest let, takže jsem se na to už připravil,“ řekl o povolávacím rozkazu, který přišel do místa jeho trvalého bydliště, kde ale nežije.
Jeho rodina po něm po vyhlášení mobilizace chtěla, aby utekl do sousedního Kazachstánu, z obav ze zadržení na hranicích či označení za dezertéra se ale rozhodl zůstat v Rusku. Přesto ale nechtěl umřít ve zbytečné válce.
„Vůbec to není moje válka a nemám tam co dělat. Vzhledem k tomu, že vím, jak armáda funguje, je děsivé si uvědomit, kolik umírá civilistů,“ řekl. „Na politické úrovni se do toho vůbec nechci zapojovat a ani nechci vědět, za co tam vlastně bojují. Ale na osobní, morální úrovni nechci, aby se toto dělo.“
Podobně se vyjadřuje i 40letý hudební producent, který prošel vojenským výcvikem na vysoké škole a po mobilizaci se odstěhoval od své rodiny. „Jsem proti válce, nikdy v životě jsem nikoho ani neudeřil,“ prohlásil ve svém hudebním studiu, ozdobeném relikviemi ze sovětské éry, kde nyní přespává. „Když se problémy řeší skrze násilí, jedná se o nejprimitivnější způsob, o návrat do zvířecího stavu.“
Nikdo tam nechce bojovat
Mobilizace a ruské vojenské neúspěchy zasáhly i mladší generaci. V článku pro list The Economist popsal svou zkušenost cizinec, který donedávna žil v Rusku jako domácí učitel u rodiny bohatého obchodníka. Zatímco na začátku invaze 14letý syn, kterého vyučoval, opakoval vládní propagandu, v posledních týdnech a měsících začal přeposílat i vtipy, které nebyly pouze proruské. Některé pak dokonce přišly z ukrajinské strany.
„Myslím si, že Rusko válku prohrává,“ řekl následně autorovi. Na otázku, proč si to myslí, pak odpověděl: „Prostě jsem to slyšel. Myslím si, že tam nikdo nechce bojovat.“
Vědomí toho, že se válka nevyvíjí dobře, očividně aspoň částečně prosakuje do ruské společnosti a vyhýbání se odvodu není vnímáno jako ostudné. Ačkoliv se většina Rusů zastaví před tím, aby kritizovali nejvyšší vedení země včetně Vladimira Putina, který invazi nařídil, či dokonce podporovali Ukrajinu, současnou situaci vnímají pochmurně.
Rusové, čelící mobilizaci, tak mají na výběr doufat, že na ně nepřijde, nebo se před ní skrývat. „Myslím si, že si člověk musí vybrat strategii maximální bezpečnosti, pokud tu chce zůstat,“ řekl k tomu výše zmíněný hudební producent. „Situace se může zhoršit. Říká se, že bude druhá vlna náboru, možná třetí.“
Působení humanitární organizace Člověk v tísni na Ukrajině se od začátku války před třemi lety výrazně rozrostlo. Z původních dvou kanceláří nyní působí v deseti a rozsah pomoci se rozšířil z východní Ukrajiny na celé území země.
Zaměřuje se především na opravy bydlení, evakuaci, přístup k vodě a energetickou soběstačnost, ale také na psychologickou podporu a finanční pomoc vysídleným lidem. V současnosti pro organizaci na Ukrajině pracuje přes 300 zaměstnanců a 150 dalších lidí na zkrácené úvazky, uvedla v rozhovoru s ČTK vedoucí programu Člověka v tísni na Ukrajině Anna Duda.
Podle Dudy se Člověk v tísni snaží přizpůsobit pomoc aktuálním potřebám obyvatel. V oblasti bydlení poskytuje jak okamžitou pomoc v místech postižených boji, kde nelze domy plně opravit, tak středně velké opravy, například zateplení proti zimě, výměnu oken a dveří. „Pomáháme také institucím, včetně škol a krytů, aby mohly nadále poskytovat své služby lidem,“ uvedla.
Nástěnná malba, kterou brněnský výtvarník Timo vytvořil na autobusovém nádraží ve Lvově na Ukrajině, už má i svůj brněnský protějšek. Jde o nápis Skutek na budově bývalého kláštera v sousedství Nadace Partnerství v Údolní ulici. Mural ve Lvově tvoří stejné slovo, jen v ukrajinštině. Symbolizuje odvahu a odolnost Ukrajinců, uvedl za Nadaci Partnerství David Kopecký. Od napadení Ukrajiny Ruskem uplynuly tři roky.
Jedna z posledních zdí bývalého boromejského kláštera v Údolní ulici, zničeného na sklonku druhé světové války, stále nese viditelné stopy po bombardování. Je tak připomínkou toho, jak dlouho trvá zacelit následky války. „Cílem projektu není pouze připomenutí těžkých událostí na Ukrajině, ale také inspirace k další vzájemné podpoře a spolupráci mezi Ukrajinou a Českem,“ řekl strategický ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata.
Timo vystupuje pod pseudonymem, jeho tvář není veřejně známá. Proslul jako tvůrce poetického i angažovaného graffiti, jeho dílo se však už dostalo i do kamenných galerií a aukčních síní. „Nemám jedno konkrétní poselství, které bych chtěl tímto muralem předat. Skutek je pojem, který se nachází mezi teorií a praxí, mezi slovy a skutečnými činy. Mám to slovo rád, protože vždy předpokládá aktivitu, konkrétní akt, který mění realitu. Podle mě je skutek slovem síly,“ uvedl Timo.
„Naším zájmem je, aby Ukrajina zůstala silná,“ řekl dnes v Senátu vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany Jan Jireš. „Silná ukrajinská armáda je primárním odstrašujícím faktorem vůči budoucí ruské agresi,“ dodal. Upozorňoval, že síla Ukrajiny i česká obranyschopnost jsou spojené záležitosti. „Pokud se vykašleme na jedno, tak nebude fungovat ani to druhé,“ podotkl. Domnívá se také, že současná dvě procenta hrubého domácího produktu určená na obranu jsou naprosto nedostatečná. Bude nutné zvýšit výdaje na tři až 3,5 procenta, ale to bude předmětem diskusí nejen v Česku, ale i v Evropě a v NATO.
Jireš prohlásil, že pokud Spojené státy ukončí zcela svoji vojenskou podporu Ukrajiny a dají na stůl návrh příměří nebo míru, který bude z pohledu Ukrajiny nepřijatelný a země ho odmítne, tak Evropa musí být připravena ji dál podporovat. Ukrajina by se tak dál mohla bránit i bez americké podpory. „Myslím si, že je to možné,“ zdůraznil. Míní, že evropské kapacity umožňují v horizontu několika měsíců podíl USA nahradit.
Pokud jde o vojenskou podporu, USA poskytly Ukrajině pomoc za zhruba 66 miliard dolarů (1,57 bilionu korun) a země EU poskytly tu samou pomoc za 52 miliard dolarů (1,24 bilionu korun), dodal Jireš. Pokud se ale sečte celková pomoc včetně finanční nebo humanitární, tak USA zatím podpořily Ukrajinu celkovou pomocí za zhruba 130 miliard dolarů (3,1 bilionu korun), ale země EU poskytly pomoc za zhruba 250 miliard dolarů (5,97 bilionu korun). Celková evropská pomoc je tak zhruba dvakrát vyšší než americká, podotkl. Připomněl, že jen za rok 2024 ČR pro Ukrajinu zprostředkovala dodávky přibližně 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice různých ráží. Od počátku války Česko zprostředkovalo dodání 2,7 milionu kusů velkorážové munice.
