„Zbyly jen zčernalé zdi.“ Máma malých dětí popsala okupaci. Rusové jí zabili kmotru i tchána
Jekatěrina Holovijová (29) v dubnu utekla spolu s dvěma malými dětmi a manželem z okupované Borodjanky do Karpat. Město jako jedno z mnoha padlo pod nadvládu ruských okupantů a stalo se pohřebištěm zabitých civilistů. Dvojnásobná maminka na rodičovské dovolené přišla ve válce o kmotru a o tchána, informace o tchánově smrti se k ní dostala až o měsíc později. „Po útoku je těžké nazvat tělo tělem. Všechno je roztavené, je to jen jakási ohořelá hrouda.“ Tchánovo tělo bylo objeveno poté, co město osvobodily ukrajinské jednotky.
„Prvního března jsem napsala své kmotře: ‚Jsi v pořádku?‘ Odpověděla mi, že ano. A když jsem jí psala další den, už jsem od ní žádnou odpověď nedostala,“ řekla pro server RadioFreeEurope Jekatěrina. Dům její kmotry rozbombardovali Rusové. „O jejím osudu se nic nevědělo. A když začala exhumace těl… koukáte na ta těla a hledáte je s nadějí, že najdete své příbuzné. V jednom domě jsem našla několik lidí a jednu, která vypadala jako má babička, ale nikdy se nepotvrdilo, že to byla ona.“
„Po útoku je těžké nazvat tělo tělem. Je to jen jakási ohořelá hrouda… Na tom těle nic není. Všechno je roztavené. Je to prostě příšerné,“ vzpomínala. Jekatěrina v Borodjance pomohla své kamarádce pohřbít její zabitou matku, pozdější testy DNA ale odhalily, že se jednalo o někoho jiného. „Vážně nevím, jak svou kamarádku podpořit, protože rozumím její bolesti,“ uvedla Jekatěrina. „A její matku jsem znala. Jsme kamarádky už dlouhou dobu. Věřím, že je naživu. Nevidím ji mezi mrtvými.“
Ohořelé zdi a tchán bez hlavy
Jekatěrinina tchána Rusové zastřelili v březnu. „Na začátku dubna nám zavolali a řekli nám, že otec mého muže zemřel. A že se to stalo v březnu,“ popisovala. „Úmrtní list uvádí, že zemřel v důsledku ruské agrese, ale příčina smrti stanovená není. A byl bez hlavy! Neměl hlavu. Můj manžel to všechno viděl.“
Jekatěrina nedávno podstoupila program psychologické rehabilitace a nyní chce pomáhat ostatním zasaženým válkou. „Chci jim opravdu nějak pomoct, protože si prožili příšerné věci, ale dosud jsem nebyla schopná pomoct ani sobě,“ přiznala. „Ale díky tomuto programu jsem si začala uvědomovat svou sílu. Máme moc, je uvnitř nás, musíme ji jen odkrýt.“
Mladá maminka se zatím do Borodjanky vracet neplánuje, zdevastované ulice a zbourané domy by jí denně připomínaly hrůzy, kterými si zde prošla. Věří ovšem, že se jednoho dne do svého milovaného města vrátí i s celou rodinou. „Všechno je tam zničené, zlikvidované. Jdete dolů po ulici a Palác kultury, ve kterém jsem od dětství tancovala, dům mé kmotry, dům mé babičky hned naproti… nejsou tam,“ řekla. „Jsou tam jen zčernalé zdi.“
Děkujeme za pozornost. Opět se přihlásíme v pondělí ráno, dobrou noc.
„Dnes již můžeme říci, že naše protivzdušná obrana dosáhla dobrého výsledku – Ukrajina má nyní více raket Patriot. Děkuji kancléři Merzovi, děkuji Německu a všem, kteří pomáhají – naše dohody byly splněny. Na Ukrajině je nyní více raket Patriot a jsou uváděny do provozu,“ uvedl na síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Ruský učitel Pavel Talankin, který žije nyní v Česku, si myslí, že kdyby neutekl z Ruska, byl by dávno za mřížemi. Řekl to dnes ČTK před pražskou premiérou dánsko-českého filmu Pan Nikdo proti Putinovi. Film vznikl z dokumentárních záběrů, které Talankin natočil v desetitisícovém ruském městě Karabaš a které měly původně sloužit ruské propagandě. Film, který má z Dánska nominaci na americkou filmovou cenu Oscar, vstoupí 6. listopadu do českých kin.
Talankin uvedl, že může díky své kameře všechno vypovědět nahlas. Proto také doufá v americké projekce. „Pro mě je to velmi důležité, aby byl film promítán, protože je to možnost, aby o takovém místě, jako je Karabaš, bylo slyšet ve vesmíru,“ řekl.
