Co může Putinovi nabídnout Lukašenkova armáda? Bělorusové mají nefunkční tanky a jen 6 tisíc vojáků
Jak se hromadí ruské jednotky v Bělorusku a diktátor Alexandr Lukašenko oznamuje, že se běloruská armáda smísí s ruskou, aby se rozmístila podél hranic s Ukrajinou, narůstají obavy, že by se brzy mohlo Bělorusko zapojit do války. Bělorusko bylo v prvních týdnech invaze startovací plochou pro Putinův nešťastný postup na Kyjev, nicméně až dosud se země bránila zapojení do boje. Bližší analýza Lukašenkových ozbrojených sil naznačuje proč, píše Daily Mail.
Běloruské ozbrojené síly nikdy nebyly navrženy k invazi, jsou navrženy, vycvičeny a ozbrojeny pouze na ochranu země, přičemž jejich schopnost to zvládnout je diskutabilní. Mají v podstatě nefunkční tanky a vybavení ze sovětské doby.
Minsk tvrdí, že má 45 000 aktivních vojáků, ruský think-tank však v roce 2020 odhadoval, že má země v aktivní službě 15 000 sil, z nichž pouze 6 000 má moderní trénink a vybavení. Běloruské letectvo je podobně zchátralé, zahrnuje 12 ruských bojových letounů Suchoj Su-30, které již Ukrajina v minulosti dokázala sestřelit. Země má velké množství sovětského dělostřelectva, které zapříčinilo rozsáhlé ztráty na Ukrajině.
Bělorusové jsou však proti válce. Proslýchá se, že se Lukašenko pokusil zapojit do války již dříve, což přimělo některého z jeho nejvyšších generálů rezignovat. Téměř jistě by se opakovaly protesty z roku 2020, které málem vedly k jeho svržení. Není jasné, jestli by to podruhé dokázal přežít.
Od získání nezávislosti krátce před rozpadem Sovětského svazu v roce 1990 běloruská armáda z větší části chátrala, kvůli slabé ekonomice byl stát přinucen vzdát se velké části své armády.
Bělorusko však tvrdí, že má v aktivní armádě 45 000 vojáků a v záloze má 290 000 záložníků, to se nicméně neslučuje se zprávou, se kterou v roce 2020 přišel ruský think-tank Centra pro analýzu strategie a technologie, v ní se píše, že aktivních je jen 15 000 vojáků. Navíc pouze 6000 z nich lze označit jako „speciální jednotky“ disponující moderní zbraněmi, jako je ruské obrněné vozidlo BTR-60 nebo čínské ekvivalenty transportérů Humvee, a pořádným výcvikem.
Zatímco většina běloruské armády je vyzbrojena a vycvičena pouze na obranné mise, speciální síly státu se aktivně zúčastnily „mírových“ misí v Libanonu, rozmístily se v Donbasu jako součást pozorovatelských skupin a na začátku roku byly převezeny do Kazachstánu, aby pomohly potlačit protesty.
Stejný think-tank zjistil, že velká část běloruských tanků je tvořena tanky T-72 ze sovětské doby, které na rozdíl od tanků používaných Ruskem na Ukrajině nebyly vylepšovány od doby, kdy byly vyrobeny. Podle Centra pro analýzu strategie a technologie nemají tyto tanky v podstatě „žádnou hodnotu“. Běloruské letectvo je v podobné situaci. Jeho velké části byly v 90. letech sešrotovány, včetně stíhaček Su-27 a bombardérů Su-25. Zůstaly pouze letouny MiG-29 a Su-25. Jen pár desítek z nich je schopno provozu, uvedl nedávno The Kyiv Independent.
Minsk se pokusil své letectvo vzkřísit nákupem 12 ruských bojových helikoptér v roce 2016, v roce 2017 si koupil 12 bojových letounů Suchoj Su-30. Pokud je známo, země obdržela pouze 4 z nich, navíc jsou zranitelné vůči ukrajinské protivzdušné obraně.
Proč se Bělorusko nejspíš do války nezapojí
Běloruské dělostřelectvo je na tom o něco lépe, podle listu The Kyiv Independent vlastní stát okolo 600 houfnic Msta-B, děla Gvozdika a Akatsiya, která na Ukrajině způsobila rozsáhlé škody. Bělorusko také vyrobilo vlastní raketomety zvané Polonez, ale nasadilo jenom 6 z nich a v boji nemají žádné zkušenosti. Navíc by běloruské raketomety neobstály proti ukrajinským raketometům HIMARS, neboť běloruská protivzdušná obrana je tvořena ruskými systémy S-300, které by měly problém zastavit rakety.
Problémy s velením a logistika se ukázaly být Achillovou patou ruské invaze, což by pravděpodobně postihlo i Lukašenkovu armádu. Historicky mělo Bělorusko pouze dvě vojenská velitelství Západ a Severozápad, aby se vypořádalo s hrozbami z Polska a Pobaltí. Jižní velení, které by bylo zodpovědné za provedení jakéhokoli útoku na Ukrajinu, bylo vytvořeno teprve v květnu letošního roku. Bylo navrženo pouze k odrážení útoků na vlastní půdě, spíše než k provádění ofenzív na nepřátelském území.
Útok je mnohem těžší než obrana, alespoň z vojenského hlediska, protože to vyžaduje více pracovní síly, lepší logistiku a vyšší stupeň koordinace mezi jednotkami. To vše se musí provádět v neznámém terénu a v těsném časovém rámci. Selhání může znamenat zničení.
Na to ostatně přišly i ruské jednotky, když z Běloruska zaútočily na Kyjev na samém počátku invaze. Narazili na tužší obranu, než očekávali. Uvízli a poté se stáhli s těžkými ztrátami. Ruské vojsko se nikdy ze ztráty pořádně nevzpamatovalo.
Pokusit se o to znovu v této chvíli společně s běloruskými jednotkami a uspět se zdá být nepravděpodobné. Lukašenko by nemusel ustát další podobný protest jako ten, který se odehrál v roce 2020 po zmanipulovaných prezidentských volbách, kdy proti protestnímu hnutí musely zasahovat i běloruské ozbrojené síly. Tehdy málem došlo k jeho svržení. Průzkumná skupina Chatham House navíc v červnu zjistila, že pouhých 5% Bělorusů si přeje, aby jejich armáda bojovala proti Ukrajině.
Lukašenko by nemusel přežít
V březnu také odstoupil Viktor Gulevich, tehdejší hlava běloruských ozbrojených sil. Prezidentský poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Oleksij Arestovyč naznačil, že běloruský generál opustil funkci kvůli své nevoli vůči invazi. Nebylo to však nikdy oficiálně potvrzeno, přesto jeho náhlá rezignace a skutečnost, že Lukašenko nerozmístil svou armádu na Ukrajině, nasvědčují, že v běloruských řadách existuje odpor k válce na Ukrajině.
Protivládní aktivisté by se zcela jistě pokusili obnovit protesty proti Lukašenkovi a využili by k tomu odpor lidí k válce. V nejhorší Lukašenkově noční můře by se k nim připojili i přeběhlíci z jeho vlastní armády, zatímco by zbytek jeho ozbrojených sil bojoval na ukrajinském území. Jeho přežití by nebylo zdaleka zaručeno.
Lukašenko nedávno oznámil, že se ruské síly stahují k běloruským hranicím, což je chápáno jako způsob, jak přimět ukrajinské síly stáhnout se z úspěšné protiofenzivy a odejít chránit Kyjev a další území.