18°C
Na Ukrajině umírají, Moskva si užívá. Nic moc se nezměnilo, tvrdí Rusové. Do války se jim nechce
Více než šest měsíců od ruské invaze na Ukrajinu se Putinovi zatím daří chránit obyvatele hlavního města před následky války. Ačkoliv část lidí před válkou ze země utekla a západní sankce město částečně zasáhly, život v hlavním městě se od začátku invaze příliš nezměnil, píší v článku z Moskvy The New York Times.
Ruská invaze na Ukrajinu vedla k tvrdým západním sankcím, které cílily na ruskou ekonomiku. Politici a ekonomové doufali, že ekonomické sankce nejenom ztíží Rusku nákup a výrobu techniky, kterou k pokračující ofenzivě potřebují, ale že zároveň i vytvoří tlak na obyčejné Rusy a povedou tak k nižší podpoře invaze a prezidenta Putina mezi běžným obyvatelstvem. V hlavním městě, jehož obyvatelé mají na rozdíl od velké části ruského obyvatelstva dost finančních prostředků na to, aby se nemuseli strachovat o to, odkud přijde jejich další jídlo, a zda si daný měsíc budou moct dovolit nájem, však zatím následky moc vidět nejsou.
„Nic moc se nezměnilo,“ řekla k životu v Moskvě v posledních měsících Nataliya Nikonovová (44), která se zašla na moskevském Rudém náměstí podívat na festival oslavující armády Ruska a jemu přátelských zemí, jako Bělorusko, Indie či Venezuela. „Ano, ceny se zvedly, ale to zvládneme.“ Parky a divadla tak zůstávají otevřené, konají se festivaly či koncerty a velká část Moskvanů tak nad válkou příliš nepřemýšlí. Putinovi se zatím daří držet válku daleko od běžné populace – žádné vojenské pohřby, žádná všeobecná mobilizace – a obyvatelé Moskvy tak můžou pokračovat ve svých běžných životech.
Strategie Kremlu zatím funguje, do války se lidem ale nechce
Toto chránění a až otupění běžné společnosti je záměrnou strategií, kterou Kreml využíval již za dob Sovětského svazu, ale za Putinovy vlády ji dovedl k dokonalosti. Ačkoliv se tak spousta zahraničních značek z Ruska stáhla a neplánuje se vrátit, McDonald’s byl nahrazen domácí alternativou Vkusno i Tochka (Chutně a tečka), z Coca-Cola je CoolCola a život pokračuje dál. Toto soustředění se na své každodenní životy „je věc, která je vždy prioritou a ve které jsou dobří“ řekl o Rusích Greg Yudin, profesor politické psychologie na Moskevské škole sociálních a ekonomických věd. Sankce tak zatím fungují spíše pomalu a jejich efekt jak na ekonomiku, tak na náladu běžné populace se může projevit až v dlouhodobém horizontu.
To ale neznamená, že se život v Rusku vůbec nezměnil. Jedním z jevů, který od začátku invaze posílil, je militarizace společnosti. V moskevských ulicích může člověk vidět billboardy, které vyzývají ke vstupu do armády, písmeno Z symbolizující ruskou invazi člověk vidí všude od triček po okna autobusů a odehrává se spousta událostí, na kterých mají Rusové možnost vidět a oslavit sílu a kvalitu jejich armády. Nedávno se také například odehrály Mezinárodní armádní hry, na kterých byl jednou z disciplín tankový biatlon – disciplína, ve které týmy musí zvládnout co nejrychleji projet danou trasu, jejíž součástí je i střelba na cíle, a ve které od roku 2013, kdy soutěž proběhla poprvé, získali Rusové vždy první místo. Na těchto hrách pak byly i stánky, ve kterých mohli návštěvníci mohli vstoupit do armády, ty však zely prázdnotou. „Moc lidí teď nechodí“ řekl k tomu jeden z náborářů. Ačkoliv tak Putin a jeho válka mají ve společnosti poměrně silnou podporu, být součástí války se mnoha Rusům nechce.
Někteří s válkou nesouhlasí, projevit nesouhlas se však bojí
Část společnosti, primárně vzdělanější lidé či ti, jejichž práce či životy je častěji zavedly na západ, však s válkou nesouhlasí a řeší, jak se svým názorem zacházet. Desetitisíce Rusů od začátku války ze země emigrovaly a spousta dalších není spokojena s tím, jakým směrem země nyní směřuje. The Washington Post již v červnu uveřejnil článek, ve kterém přinesl výpovědi Rusů, kterým válka životy ovlivnila. Podle Mariny (57), učitelky jazyků, je většina jejích přátel z války již velmi unavená. Většina lidí podle ní válku nějak zvládne, ale „většina lidí se tím ‚nějak‘ unaví. Já chci cestovat, ostatní chtějí mít možnost plánovat svoji budoucnost. Chceme se vrátit ke svým běžným životům.“ Viktor (35) se pak vyjádřil: „V příštích letech budeme žít v chudobě a budeme nenáviděni jako němečtí fašisté ve druhé světové válce – jako kdybychom byli ti noví fašisté.“
Aktivně projevit nesouhlas s válkou je ale v Rusku velmi těžké. Putin dlouhodobě utahoval šrouby a vytvářel podmínky, ve kterých je nyní pro nezávislá média a občanské protesty fungovat takřka nemožné . Krátce po začátku války pak podepsal zákony, které trestají „lživé“ zprávy o ruské armádě a ruských orgánech v zahraničí až 15 lety vězení. Mnoho Rusů tak buď volí emigraci, nebo z obavy o své životy a bezpečnost mlčí.
Anya (34) let, která New York Times nechtěla poskytnout své příjmení, například nedlouho po začátku války šla na demonstraci a podepsala protiválečnou petici a o pár dní později byla vyzvána k tomu, aby opustila svoji práci ve veřejné instituci. Pro New York Times také řekla, že hned po začátku invaze začala číst zprávy o vzestupy nacismu v Německu a principu kolektivní viny.: „Někdo ve vašem jméně zabíjí civilisty“ vyjádřila se Anya. „A vaše země se mění v něco jako Severní Korea.“
